Vychovat děti tak, aby byly schopné podat pomocnou ruku všude, kde je třeba, považují rodiče za úspěch. I paní Zdena (43) za to dceru obdivuje, ale její povaha jí zároveň nahání strach.

„Natálka (18) zachraňovala vše živé už od malička. Neustále domů nosila poraněná zvířata, opuštěná koťata či zatoulané psy. Časem jsme si na ten zvěřinec zvykli. Jenže na střední škole nabrala její dobročinná povaha na síle. Začala navštěvovat různé dobročinné organizace, útulky a podobně. No a trávila v nich stále více času. S manželem jsme na ni byli pyšní. A jsme dodnes. Jen kdyby to nebylo to jediné, co ji v poslední době zajímá,“ svěřuje se Zdena.

lazy

Ve svých osmnácti letech má Natálie pocit, že jí gymnázium zbytečně zdržuje od bohulibějších činností. A tak šlo učení stranou. „Je ve třetím ročníku a její prospěch jde od desíti k pěti. Vůbec se neučí, občas nejde ani do školy, protože zase někde vypomáhá potřebným. Veškeré naše zákazy a příkazy jsou marné. Nic si z nich nedělá a pořád dokola opakuje, že ji nechápeme. Jistěže chápeme! Ale všechno má své meze! Kdo pak zachrání ji, až nedostuduje a nebude schopná najít práci? Už si s ní nevíme rady,“ přiznává Zdena.

Co na to odborník?

Zeptali jsme se psycholožky Jitky Jeklové z brněnské psychologické poradny.

„V tomto konkrétním případě bych (ostatně jako je u mě většinou zvykem) zvolila cestu společné domluvy a kompromisu. Určitě je potřeba ocenit, jaký čas dcera věnuje dobročinnosti. Ale v rámci kompromisu je důležité klást důraz na vzdělání, neboť je to cesta k tomu, aby se člověk této činnosti mohl věnovat ještě více a lépe, než jen z pouhého přesvědčení a nadšení. Díky vzdělání má dcera šanci uspět i na místech, kam se bez vzdělání nedostane, nebo jen velmi obtížně.

Možná by bylo dobré, kdyby matka projevila o dceřinu dobročinnost větší zájem, nebo klidně i nabídla součinnost. Třeba výměnou za dceřinu větší angažovanost při studiu. V rámci kompromisu by mohlo dojít ke stanovení podmínek, za jakých se bude dcera věnovat své bohulibé činnosti tak, aby zároveň úspěšně studovala školu.

U školy by bylo dobré se dohodnout na společném minimálním cíli (např. dobrý prospěch, či úspěšně složená maturita) a další kroky ke studiu už nechat na dceři s tím, že ale ve chvíli, kdy přestane studovat, tak také přestane doma bydlet a žít zdarma a matka tím de facto přestane podporovat její dobročinnost. Podpora jejích aktivit by znovu pokračovala, pokud by dcera znovu úspěšně pokračovala ve studiu. Jde tedy o kompromis dohodnutí podmínek dalšího studia, žití pod rodičovskou střechou a nepřímé podpory dceřiných zájmů.“

jitkajeklovaPsycholožka a psychoterapeutka Jitka Jeklová studovala psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a psychologické poradenské práci se věnuje už téměř 20 let. Více než 17 let působí v pedagogicko-psychologické poradně, kde se věnuje diagnostice, ale i terapeutickému vedení dětí a dospívajících. Více informací naleznete ZDE.

Čtěte také:

Reklama