Znají to asi všichni rodiče. Jakmile dítě vstoupí do puberty, všechno se mění. Z rodičů parťáků jsou rodiče „trapáci“ apod. Některé rodiny toto náročné období přeci jen překonají celkem v klidu, jiné ale ne.
„Ve škole se Sabina zhoršila snad ve všech předmětech. Přestala chodit na dramatický kroužek, který ještě nedávno úplně zbožňovala. Našla si novou kamarádku z jiné školy a většinu času tráví s ní. Aniž by mi to řekla, obarvila si vlasy černou barvou. A dokonce jsem u ní našla cigarety,“ svěřuje se Milena.
Foto: Shutterstock
Zákazy a příkazy se podle ní míjejí účinkem. Rodiče zkoušeli své dceři promluvit to duše v dobrém i ve zlém, ale nic nepomohlo. Dívka jim dokonce vyhrožuje, že jestli ji nenechají volně žít, odejde z domova.
„Bojím se, že by toho byla opravdu schopná. Kdyby vážně odešla, asi bych se strachy zbláznila. Snažili jsme se s ní s manželem domluvit, nebudeme jí zakazovat kamarádku, ale musí přestat s kouřením a zlepšit se ve škole. Akorát se nám vysmála, že je to její život a bude si dělat, co chce. Bohužel jsme oba s manželem do pěti a někdy i do šesti v práci, takže nemáme moc šanci ji odpoledne kontrolovat. A teď měla dokonce ve škole nějaké neomluvené hodiny. Omluvili jsme jí je zpětně, i když nevíme, kde byla. Nechci, aby měla ve škole ještě větší problémy, než má,“ tvrdí zdrcená matka.
Té školní psycholožka doporučila, aby s celou rodinou navštívili odborníka. Jenže tím pohrdá nejen dcera, ale dokonce i Milenin manžel. Nevěří na to, že by měl někdo cizí strkat nos do rodinných záležitostí.
„Dávám si to za vinu. Mám pocit, že jsem jako matka selhala. Vždycky jsem se snažila ji vychovávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Co chtěla, to sice většinou dostala, ale musela si to zasloužit. Teď jsme s manželem její nepřátelé číslo jedna,“ uzavírá Milena.
Čtěte také:
- Nemůžeme mít dítě a manžel odmítá adopci. Láme mi to srdce, říká Denisa
- Jak s dětmi (ne)mluvit o válce. Renata synovi lže, Jana ukazuje, co dobrého se dá udělat
Nový komentář
Komentáře
Puberta nepuberta, nějaké základní pravidla musí být nastavené a jejich dodržování musí být tvrdě vymáhané.
Plané vyhrožovaní nefunguje.
Myslím, že to paní moc dramatizuje. Puberta je prostě svině a nevybírá si, na to výchova nemá moc vlivu. Někdo je klidnější, další na nejlepší cestě způsobit rodičům infarkt. To že dítě přijde do puberty, není znak špatné matky, ale fungující biologie. Teď k věci. Dcera má pocit, že je dospělá a pravda, brzy bude. Přestaňte ji kecat do věcí, do kterých vám nic není. Slečna si bez svolení obarvila vlasy. No a? Je to snad její palice a když bude následně vypadat jako by ji na hlavu navezli uhlí, bude to taky její ostuda. Princip pokusu, omylu a poučení funguje i v pubertě. Přestaňte se pokoušet o zákaz kamarádky, je to zbytečné a kontraproduktivní. Ona vám snad do vašich přátel taky nekecá a pokud ona slečna není feťačka nebo alkoholička, neexistuje legitimní důvod, proč by se ty dvě neměly stýkat. Co se zbytku týče, navrhují jít na to přes peníze. Kapesné se prostě bude vydávat za dobré známky nebo vytřenou podlahu. Cigarety si totiž za pubertální hormony nekoupíš.
Mne to "trefilo" až v 17ti, v dnešní době bych byla emo gotik jako vyšietej. Ale i když mám pochopení, tak z vlastní zkušenosti (s mládeží pracuji již 20 let) vím, že nejjednodušší řešení je, nastavit jasná pravidla, vyvážená volností (ale i důvěrou). Ona si prostě myslí, že je už dospělá. Tak fajn. Dospělí mají ale i povinnosti. Nevyděláváš? Tak pomoz. Nepomůžeš? Kapesné není. Chceš ke kamarádce? Dobře, ale dáš o sobě vědět. Ono se s plným kapesným a full servisem rebeluje celkem snadno... Víte co vlastně doopravdy chce?
No, tak asi jsem divná, ale kde je ten obrovský problém? Nezvladatelná? Hmm, černé vlasy bez dovolení maminky a nechce chodit na dramatický kroužek. Aha. No, to je ale strašlivé. :D Ty jo, když si vzpomenu na svého bratra, co ten dělal v pubertě, tak se tady musím smát. :) Školu bych řešila, samozřejmě. Žádné omlouvání hodin zpětně, důsledky se musí nést. Cigarety? Kdepak na ně 13 leté dítě bere? :) A chce utíkat z domova? Ale prosím, tady máš batoh, sval si věci, ne, peníze ne, ty jsou totiž naše, vydělané, a na ulici nás přece nepotřebuješ, a tam jsou dveře. Jo, ale nezapomeň, že nejsi plnoletá a ve chvíli, jak nebudu vědět, kde jsi, jdu na policii. A teple se obleč, je tam zima.
A jen tak na okraj, má slečna nějaké povinnosti? V tomto věku potřebuje na jedné straně povinnosti, které prostě musí plnit, na straně druhé určitou dávku zodpovědnosti sama za sebe a především DŮVĚRU rodičů. Ta se můžete projevit třeba tak, že si může nabarvit vlasy třeba na zeleno. Mám totiž takový pocit, že ta barva je matce navzdory :)).
A jak to chtějí vyřešit, když to vlastně ani řešit nechtějí? Samo se to nespraví a čas pracuje proti rodičům.
Pokud má dcerunka pocit, že jí rodiče nemají co mluvit do života, mýlí se. Za její chování jsou právně zodpovědni. Pokud by se rozhodla odejít z domova, oznámila bych PČR. Její absence bych rozhodně neomlouvala, nabude tak dojmu, že má nad rodiči navrch a vše jí projde. Pokusila bych se snížit si pracovní úvazek, aby byla pod kontrolou a stanovila bych jí pravidelné povinnosti. Jejich neplnění by vedlo k omezení příjmu kapesného. Pokud si zvykne nerespektovat autority, nemá na střední škole šanci.
Bohužel , puberta je sfiňa...