„Manžel mě velmi zklamal. Nikdy bych bývala neřekla, že jako otec takhle selže,“ svěřuje se Jitka, maminka dvou dětí – pětiletého Jakuba a tříleté Aničky. Právě mladší dcera je příčinou jejího trápení. Mrzí ji, že ačkoli má holčička svého tatínka tak blízko, ve skutečností je jí na hony vzdálený.

ig.jpg
Foto: Shutterstock

Aleš, můj muž, totiž naprosto upřednostňuje našeho syna. Už když se narodil, zapíjel ho několik dní a koupil mi za něho drahé šperky. Narození dcery, to bylo jiné kafe. Bral to tak nějak automaticky, žádná monstrózní zapíječka se nekonala. A já dostala s bídou kytku,“ vzpomíná Jitka, která to tehdy ale připisovala faktu, že jde už o druhé dítě. Takže o jakousi rutinu. Jenže manželův malý zájem o dceru pokračoval.

„Jakoubka hlídal naprosto automaticky, i jako miminko. Aničku už ne. Ještě ji s sebou vzali na procházku v kočárku. Jak ale začala chodit, už je zdržovala. Vždycky tak plakala, když s nimi nesměla na výlet. Stejné to bylo i doma, při hraní. Odstrkovali ji, že je ještě mimino a jen jim vše ničí. A nezměnilo se to dodnes. Nadále mají své klučičí hry a výpravy. Prosím, já jim ten jejich pánský klub neberu. Ale nemělo by to být pravidlem, má dvě děti,“ zlobí se Jitka.

S manželem své výhrady vůči jeho postoji k dětem řeší velmi často, ovšem bez úspěchu. Výměna názorů většinou skončí hádkou. „Prostě jen pokrčí rameny, že to s holčičkami neumí. Naše hry ho nebaví. Od toho prý má mě, matku. Nechce pochopit, že to nestačí. Měl by fungovat i on. Ukončí to tím, ať jsem ráda, že mi pomůže aspoň s Kubou,“ dodává Jitka.

Čtěte také: