„Manžel mě velmi zklamal. Nikdy bych bývala neřekla, že jako otec takhle selže,“ svěřuje se Jitka, maminka dvou dětí – pětiletého Jakuba a tříleté Aničky. Právě mladší dcera je příčinou jejího trápení. Mrzí ji, že ačkoli má holčička svého tatínka tak blízko, ve skutečností je jí na hony vzdálený.
Foto: Shutterstock
„Aleš, můj muž, totiž naprosto upřednostňuje našeho syna. Už když se narodil, zapíjel ho několik dní a koupil mi za něho drahé šperky. Narození dcery, to bylo jiné kafe. Bral to tak nějak automaticky, žádná monstrózní zapíječka se nekonala. A já dostala s bídou kytku,“ vzpomíná Jitka, která to tehdy ale připisovala faktu, že jde už o druhé dítě. Takže o jakousi rutinu. Jenže manželův malý zájem o dceru pokračoval.
„Jakoubka hlídal naprosto automaticky, i jako miminko. Aničku už ne. Ještě ji s sebou vzali na procházku v kočárku. Jak ale začala chodit, už je zdržovala. Vždycky tak plakala, když s nimi nesměla na výlet. Stejné to bylo i doma, při hraní. Odstrkovali ji, že je ještě mimino a jen jim vše ničí. A nezměnilo se to dodnes. Nadále mají své klučičí hry a výpravy. Prosím, já jim ten jejich pánský klub neberu. Ale nemělo by to být pravidlem, má dvě děti,“ zlobí se Jitka.
S manželem své výhrady vůči jeho postoji k dětem řeší velmi často, ovšem bez úspěchu. Výměna názorů většinou skončí hádkou. „Prostě jen pokrčí rameny, že to s holčičkami neumí. Naše hry ho nebaví. Od toho prý má mě, matku. Nechce pochopit, že to nestačí. Měl by fungovat i on. Ukončí to tím, ať jsem ráda, že mi pomůže aspoň s Kubou,“ dodává Jitka.
Čtěte také:
- Máma mě vzdělávala doma. Cítím, že díky tomu nerozumím společnosti a nikde nezapadám
- Mistr basu si připsal osmý křížek. Co dnes dělají děti slavného táty Karla Vágnera?
Nový komentář
Komentáře
Tak ono každému není dáno být hned ideální rodič. Většina lidí se to učí jaksi za pochodu, není žádná příprava na rodičovství, všichni jsme hozeni do vody a dělej, co umíš. Osobně mám pochopení i pro tohoto pána, protože jsem si vyzkoušela, že někdy je to s dětma těžké. Třeba když jsem rok byla jako náhradní vedoucí oddílu malých skautek, protože jejich vedoucí byla dlouhodobě nemocná. No a já nevěděla, co mám s těma holkama dělat. Měla jsem syny ve stejném věku, jako byly ty holky, ale neznala jsem ty holčičí problémy. A přišlo mi, že jsou všechny strašně ufňukané, opatrné, aby se neumazaly, baví se o věcech, o kterých já nic nevím, když jsme šly na výpravu do lesa, tak je hned bolely nožičky, pořád měly hlad, žízeň, lítal tam hmyz, jedna ztratila sponku, druhá se ztratila celá, protože si někde prohlížela kytičky a nekoukala, kam jde zbytek oddílu... jak mně ty holky kolikrát lezly na nervy. A to jim bylo 8 - 10 let, čili by člověk čekal, že se s nima domluví. No tak ne. Dlouho trvalo, než jsem se naučila, jak na ně.
Byla bych tvrdá. Buď vezmeš oba, nebo nejde nikdo. Nakonec i syn se potřebuje naučit, že ségra se neodstrkuje. Co třeba jeho rodiče, ti by mu nedomluvili?
Rodiče si s dětmi hrají proto, aby to bavilo ty děti, ne rodiče. Pokud je to baví taky, je to samozřejmě plus, ale očekávat to nemůžou a už vůbec se na to nemůžou vymlouvat.
Že pomůže alespoň s Kubou? Jak jako "pomůže"? Je to snad sakra jeho rodič, má povinnost se o něj starat. Jednou sis ty děti udělal, tak se starej. Né že milostivě vezmeš jedno dítě do parku, druhý necháš brečet za dveřmi a ještě za to očekáváš metál.
Že to s holkama neumí a hry ho nebaví? Výmluva. Naučit se dá leccos, stačí jen chtít. Měl dost času vytvořit si s dcerou vztah. Co se hraní týče, můžou si hrát s kde čím, stačilo by chtít.
Pán je asi takový charakter, jehož kvality se měří hloubkovým vrtem. Jedno dítě kvůli němu pravidelně brečí a jemu je to jedno? Ať si bulí jak je libo, on se přece nebude obtěžovat, on by se chudinka nudil. Tak si ho neměl pořizovat, ne? Snad je dospělý a umí říct co chce? Každopádně teď už je pozdě tohle řešit. Na místě tady paní bych si už hlavně další dítě nepořizovala. Co kdyby to byl kluk? To by se pánovi z toho vymlouvání, proč mu dcera zrovna překáží, mohl zavařit mozeček.
Ja se omlouvám za ten výraz, ale CO TO JE ZA BLBA? Jak jako, že na výlet jen jedno dítě? Druhé zůstane za dveřmi a pláče? Jak jako, že Buď ráda, že to pomůžu s jedním dítětem? Pomůže?? Blbeček! Nejsem si jistá, jak bych reagovala, ale jsem si jistá, že by to byla strašlivá hádka. Naštěstí nemám za manžela blba, který se věnuje jen synům. Zbožňuje všechny děti stejně, jasně, že se staršími si už porozumí více, ale když ho vidím, jak se věnuje nejmladší holčičče. .. tak bych ho láskou sežrala.