Foto: Vygenerováno pomocí ChatGPT
„S manželem si neskromně myslíme, že se nám dcera povedla. Je chytrá, hezká a samostatná. Jen nemůžeme pochopit, že tahle inteligentní dívka, která má vysokou školu, věří nějaké pochybné ženské, a dokonce si od ní nechává řídit život. Sára randí, chodí na schůzky, seznamuje se s fajn muži, ale pokaždé, když už to vypadá nadějně, přijde něco, co to celé zničí,“ říká Radka.
Tím něčím je podle ní kartářka, ke které její dcera pravidelně dochází. Jakmile prý Sára s někým pár měsíců chodí a mohl by to tedy být fajn kandidát na manžela a otce jejích dětí, jde si nechat vyložit karty. A když jí kartářka řekne, že ten muž pro ni není vhodný, Sára vztah následně ukončí. A to i v případě, že dotyčného miluje a z rozchodu se potom dlouho vzpamatovává.
Nikdo v Sářině okolí tohle nechápe. „Má vysokou školu, pracuje v oboru, kde musí myslet logicky. A pak se řídí tím, co jí řekne nějaká kartářka. Tomu absolutně nerozumím. Po svém boku už měla několik slušných, hodných chlapců. Byli pracovití, milí, chtěli s ní založit rodinu, ale Sára to s nimi prostě ukončila, protože podle kartářky na ni ten pravý ještě někde čeká,“ popisuje maminka Radka.
Ta se netají tím, že má o budoucnost své dcery strach. „Je jí sedmatřicet. Čas nejde zastavit a já se bojím, že jednou zjistí, že je pozdě, a nakonec zůstane sama. Samozřejmě bych si přála vnoučata, ale je to hlavně o ní. Myslím si, že by jí rodina dala smysl, klid a jakousi životní kotvu,“ říká Radka.
Téma kartářky je mezi nimi častým zdrojem hádek. Když Radka své dceři řekne, že si podle ní ničí život a že by měla začít poslouchat vlastní rozum, naštve se. Tvrdí, že jí karty pomáhají a chrání ji před špatnými rozhodnutími.
Radka má ale opačný pocit. „Asi se jen vnitřně bojí opravdového závazku a zodpovědnosti. A kartářka jí dává jednoduchou výmluvu, proč zase odejít. Jinak si to nedovedu vysvětlit,“ uzavírá.
K článku se vyjádřila koučka Bc. Kamila Bartoňová, Dis.:
Příběh Radky a její dcery Sáry mě zaujal hned na první pohled. Ne kvůli kartám. Ty jsou jen viditelnou částí celého příběhu. Sedmatřicetiletá žena, vzdělaná, samostatná, inteligentní. Muži o ni mají zájem a vztahy se v jejím životě objevují. Jenže pokaždé, když začne být vztah vážnější, přijde ještě jeden krok navíc – výklad karet. A pokud kartářka řekne, že ten muž není ten pravý, Sára vztah ukončí. Maminka Radka tomu nerozumí. Okolí kroutí hlavou. Jenže otázka možná nezní, proč Sára věří kartám. Možná je mnohem důležitější otázka jiná, proč někdy lidé přestanou věřit vlastnímu srdci a začnou hledat odpovědi jinde.
Když se na podobné příběhy podíváme hlouběji, často zjistíme jednu věc. Karty samy o sobě většinou nejsou problém. Jsou jen nástrojem, který člověku dává pocit jistoty ve chvíli, kdy se uvnitř cítí nejistě. Lidé odjakživa hledají způsob, jak si potvrdit, že jejich rozhodnutí je správné. Horoskopy, numerologie, výklady karet nebo různá „znamení od vesmíru“. Všechno to může být způsob, jak si ulevit od tíhy rozhodování a říct si: nejsem na to sama, někdo mi ukáže správný směr.
Ve vztazích je tahle potřeba ještě silnější. Protože vztahy jsou vždycky risk. Láska je risk. A důvěřovat druhému člověku znamená přijmout možnost, že můžeme být zraněni. Právě v takových chvílích někteří lidé začnou hledat odpovědi mimo sebe.
Pokud o vztahu rozhodují karty, člověk může mít pocit, že odpovědnost neleží jen na něm. Když vztah nevyjde, může si říct, že měl poslechnout výklad. A když vyjde, potvrzuje to víru, že vedení zvenčí funguje. Takový systém je vlastně velmi bezpečný. Chrání před nepříjemným pocitem, že jsme se mohli rozhodnout špatně. Jenže má i svou druhou stranu. A to, že člověk postupně ztrácí důvěru ve vlastní úsudek. V praxi práce s lidmi se často ukazuje, že za podobným chováním bývá ještě něco hlubšího. Někdy je to strach z chyby. Jindy strach z opravdové blízkosti.
Dokud vztah zůstává v lehké fázi seznamování, všechno je relativně bezpečné. Jakmile ale začne být vážnější a přichází otázky společné budoucnosti, může se objevit vnitřní nejistota. A právě tehdy může přijít něco, co vztah „rozhodne“ za nás. Výklad karet pak může fungovat jako nenápadný ochranný mechanismus. Ne nutně vědomý. Spíš způsob, jak se vyhnout situaci, která by mohla být příliš zranitelná. V podobných příbězích se ale obvykle objevuje ještě jeden důležitý prvek – rodina.
Radka říká větu, která je velmi lidská: „Bojím se, aby jednou nezjistila, že čekala příliš dlouho.“ Je v ní slyšet starost. Ale zároveň i tlak, který mnoho žen dobře zná. Představa, že určitý životní scénář je správný – vztah, rodina, děti. A že pokud se to nestane v určitém čase, něco je špatně. Jenže právě takový tlak může někdy způsobit pravý opak. Když člověk cítí, že okolí jeho rozhodnutí zpochybňuje, začne pochybovat i on sám. A v tu chvíli může být velmi lákavé hledat odpovědi někde jinde. Např. u autority, která působí jistě a která nabízí jasné odpovědi.
Z pohledu práce se vztahovými vzorci podobné situace vídám docela často. Nejde primárně o karty, astrologii nebo jiné nástroje. Ty samy o sobě nejsou problém. Problém vzniká ve chvíli, kdy člověk začne přenášet odpovědnost za vlastní život na někoho nebo něco zvenčí. Když lidé ztratí důvěru ve vlastní úsudek, hledají potvrzení jinde. U partnerů, u rodiny, u různých autorit anebo právě u výkladů. Jenže zdravý vztah nevzniká z jistoty, že nikdy neuděláme chybu. Vzniká z ochoty rozhodovat se, nést důsledky a postupně si budovat důvěru v sebe sama.
Proto otázka, kdo má v příběhu Radky a Sáry pravdu, možná není úplně podstatná. Sára má právo hledat partnera vlastním způsobem. Má právo věřit kartám, hvězdám nebo intuici. Ale zároveň by bylo dobré, aby se jednou dokázala rozhodnout i bez nich. Protože vztah není výklad. Je to prostor mezi dvěma lidmi. Radka má zase právo mít obavy. Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Jenže život svého dítěte za něj žít nemůže.
Možná by v podobné situaci nepomohl další výklad karet ani další hádky doma. Možná by pomohl někdo úplně jiný. Člověk, který Sáře pomůže pochopit, proč potřebuje potvrzení zvenčí a proč je pro ni těžké věřit vlastnímu rozhodnutí. Protože odpovědi, které člověk hledá, se většinou neskrývají v kartách. Skrývají se mnohem blíž. Uvnitř něj samotného.
 Ve své praxi následně propojuje racionální pochopení s hlubší prožitkovou prací, aby změna nebyla jen pochopená, ale skutečně užitečná a udržitelná. Více informací najdete na Kouckasrdcem.com nebo na Instagramu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Další maminka, která to se svojí dcerou "myslí dobře" a ví nejlíp, co je pro její život nejlepší.
CO takhle nechat dceru, ať se ve skoro čtyřiceti letech rozhoduje sama?
A kartářka má dobrý zdroj příjmů. Stačí Sáře nápadníka nedoporučit.
Každý, kdo věří kartářkám a jiným podobným šarlatánům, si plně zaslouží ty následky, které to bude mít. Jeho rozhodnutí, jeho hloupost. Je to na stejné úrovni jako poslat úspory důstojníkovi americké armády na misi, nebo vybrat hotovost a naházet do automatu na kryptoměny na základě telefonických instrukcí, nebo tu hotovost předat osobně na parkovišti kurýrovi. Prostě podvod a ošulení dotyčného. Milionkrát se o tom všem píše, spousta varování, a ne, lidi si nedají říct a strčí tu hlavu na ten špalek a ještě poděkujou. Asi je to nějaká lidská přirozenost naletět těm, kdo umí dobře oblbovat. Radku chápu, taky by mě to štvalo, že moje dítě podléhá vlivu kartářky, ale vím, že tohle člověk nevysvětlí. Není šance, že by to její dcera pochopila, dokud na to sama tvrdě nedoplatí. Pak bude samozřejmě říkat matce, proč ji včas nevarovala, ale to je holt takový života běh. Radce bych doporučila žít si svůj život naplněný jinými věcmi než očekáváním vnoučat (na to je už stejně pozdě) a hlavně se zbytečně netrápit tím, co nemůže změnit.
Dospělým dětem se do života nekecá. Radka by byla ráda babička, ale spíš si bude muset najít jiné zájmy. Kartářce se zřejmě daří udržet si "klientku". S takovou Sára brzy přebere a na děti bude mít tak pět minut po dvanácté, jestli vůbec. Být na Sářině místě, matce se nesvěřuju a za kartářku neutrácím.
Že moje dcera možná nechce vztah ani rodit, by mi vadilo mnohem méně, než že věří podvodníkům. Ale dospělým dětem můžeme poradit, pokud o to požádají. Vést za ruku už je nemůžeme. Naštěstí.
Klára se už asi ve svém věku nechce vázat. A tak to matce vždy nějak zdůvodní. Ti muži se líbili matce, Kláře ne. Nechápu, proč se matinka stará o intimní život dcery, která je už vlastně ve středním věku. Klára je jedináček, proto má maminka strach, že nebude mít vnoučata? Tak je mít nebude. Klára nemá povinnost před čtyřicítkou rodit. Asi právě proto, že je inteligentní, tak něco takového nechce.