„S Romanem jsme spolu začali chodit pět let po smrti jeho ženy. Z manželství mu zůstala dcera Julie, které bylo v té době, kdy maminka zemřela, pět let. Pracovní povinnosti však v průběhu let způsobily, že vztah otce s dcerou příliš nevyvinul. Julie velmi postrádala ženský element a řekla bych, že trochu rostla jako dříví v lese. Dobré geny naštěstí pomohly k tomu, aby se z ní nestal raubíř, ale naopak vnímavá malá slečna. Když jsem Romana poznala bylo to zrovna na bruslení a musím říct, že jsem se kromě do Romana zamilovala i do Julie.
Následovaly dva krásné roky, kdy jsem Julii nahrazovala mámu ve všech aspektech. Chodila jsem i na rodičovské schůzky, mluvila s ní o lásce a o jejích problémech, chodily jsme nakupovat a náš vztah zkrátka neměl chybu. I Roman se snažil a konečně byl takovým otcem, jakým měl být. Poslední rok našeho vztahu s ním však nebyl ideální. Roman se zakoukal do své kolegyně, a chtěl se rozejít. Odpustila jsem mu i nevěru, ale bohužel on trval na rozchodu. Během chvilky se z něj stal zlý a arogantní člověk.
Nejhorší na tom všem bylo, že nechtěl, aby Julie chodila za mnou. Když jsem se odstěhovala zpět do dvougeneračního domu k mé mamince, rovnou jsem Julče uvolnila jeden pokoj, kde jsem jí začala tvořit pokojíček. Byla u mě asi dvakrát, když šla ze školy, a potom říkala, že si tatínek nepřeje, aby ke mně chodila. Volala jsem mu a on na mě řval, že Julie není moje dcera, ať si to laskavě uvědomím a zapomenu na ni. Vím, že na ni nemám žádné právo, ale přijde mi to nefér a nevím, co mám dělat.“
Čtěte také:
- Můj muž je závislý na našem jezevčíkovi Tomášovi. Myslím, že se nechce rozvést jen kvůli němu
- Nemůžu mít děti a exmanžela vídám s kočárkem. Ubíjí mě to, svěřuje se Ester
Nový komentář
Komentáře
Nezařizovat pokojíčky cizím dětem, a pořídit si vlastní. Popřípadě počkat, až bude slečně 18 let a bude alespoň formálně dospělá, tudíž se bude moct potkávat s lidmi dle svého uvážení. Ono je teda těžko uhlídat i tu třináctiletou, ale z pozice rodiče by se mi to fakt nelíbilo, kdyby moje dítě navštěvovalo bývalé partnery bez mého vědomí a hlavně souhlasu. Nefér? No život obecně není moc "fér". Prostě to nevyšlo, to se stává. Zřejmě to nebyl tak ideální vztah, jak se jevil Simoně.
Nějak se tu roztrhl pytel s vymyšlenými příběhy, předpokládám, které se snaží idealizovat úchylné ženy, které se snaží krást cizí děti?
Takové situace jsou hrozné, bohužel není jiná možnost než zapomenout, alespoň na čas, a třeba doufat, že až bude dospělá, tak budete udržovat nějaký kontakt. Bohužel znám případ, kdy si po rozvodu maminka nepřála, aby se vnuk stýkal s babičkou. Za spoustu let se jí ozval pouze párkrát a ona doufala, že až bude starší, naváže kontakt znovu. Když dospěl, ozval se viděli se. Několikrát spolu potom ještě mluvili nebo si psali, ale pak to zase opadlo. Nyní už se kluk zase několik měsíců neozval a nevypá to na změnu. Babička má naštěstí ještě další vnouče, ale i tak jí to hodně bolí.