Dnes je už celkem běžné, že se porodu dítěte účastní i otec. Mnozí muži jsou rádi, že v tenhle významný okamžik nemusí potupně a nečinně čekat za zavřenými dveřmi. Kromě toho už i české zdravotnictví připustilo, že přítomnost tatínka může znamenat pro rodičku velkou posilu a povzbuzení. A pro muže? Je snad něco lákavějšího, než stát se očitým svědkem zázračného okamžiku, kdy se jeho dítě poprvé nadechne a rozkřičí se na celé kolo? Jsou muži, kteří se na tuto událost dlouhé měsíce těší a pečlivě připravují, jiní se zas za žádnou cenu nechtějí dívat, jak jejich žena trpí. Porod je podle nich věc ženy a hotovo. Najdou se i nerozhodní tatínkové, kteří váhají až do poslední chvíle. Někdy si dokonce přítomnost muže u porodu nepřejí samy ženy.

Co povídají sálové sestřičky z porodnice u Apolináře o tatíncích u porodu?

Nejvíc nás baví je pozorovat. Ty matky jsou totiž často daleko statečnější než oni. Tatínci mají opravdu často takový strach, že někdy nevíme, jestli se bojí víc rodička nebo otec. Většina tatínků je ráda, že tady mohou být. Jsou rozpačití a úplně mimo. Na chodbě se válí jejich oblečení, taška s doklady…
Pak jsou tu tatínci chytráci, kteří se neustále na něco ptají a co je ještě horší - radí doktorům a sestrám, co by měli dělat. Všechno vědí líp a někdy začnou poučovat i svou ženu. Takoví jsou dost nepříjemní, protože se pletou do věcí, které jim nepřísluší. Ale doktoři jsou na ně zvyklí a dovedou je rázně usměrnit. Jsou přece na porodním sále a ne na poradě v práci!
Úplně nejhorší jsou tatínci mobilisti. Dokonce i když čekají na narození svého dítěte, neustále někam volají a vyřizují své záležitosti. Nejsou tu k ničemu, jen z povinnosti. Čekají, kdy už to bude a čím déle to trvá, tím jsou nervóznější. Museli jsme tu vyvěsit ceduli zákaz telefonování z mobilního telefonu.
Nejkurióznější historku jsme zažily, když rodila jedna paní, bylo jí asi dvacet pět let a tatínkovi asi padesát. V okamžiku, kdy jeho žena rodila, zkolaboval a my nevěděly o koho se starat dřív. Musely jsme zavolat sanitku a dát mu první pomoc. Chudák dostal z toho vzrušení infarkt.
Když se dítě narodí, dáme ho hned pěkně tatínkovi do rukou. Nevěřili byste, že se každý rozbrečí. Některým je to trapné a dělají hrdiny. Přitom pak nenápadně vytahují kapesníky.

A co vy? Vezmete tatínka s sebou na porodní sál?
Je už vaše děťátko na světě? Napište nám, jaký byl váš muž u porodu.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY