Zpěvák Petr Tengler a klávesista Vláďa Šimůnek chystají návrat skupiny Datwerk. V devadesátých letech vydali tři alba, ale pak se rozutekli každý za jiným cílem. Dnes se Datwerk vrací se vzkazem: Syntetizátory nejsou mrtvé!
V roce 1996 přestala hrát skupina Datwerk, kterou tvořili zpěvák Petr Tengler a klávesista Vláďa Šimůnek. Několik koncertů odehráli okolo roku 2005. Dnes chystají velký návrat s novým repertoárem i peckami z dob minulých v novém kabátě...
Co vás znovu svedlo dohromady?
Petr: Byli jsme osloveni fanoušky. To byl prvotní impuls - oslovili nás, abychom udělali koncert Datwerku. Tak jsme zjistili, že nám to chybí a že jsme se za ty roky dostali do stádia vzpomínek, kdy jsme si uvědomili, že nás to bavilo. Takže byli to fanoušci, kteří nás zase svedli dohromady, a to je asi to nejlepší, co se může stát.
Vláďa: Byla to komunita Depeche Mode fanoušků, oslovili mě na srazech, jestli třeba ještě nehrajeme a nebudeme dělat nové věci...
Nedávno jsem se bavil s Peterem Nagym a on vyslovil názor, že kvalita zůstává a „odpad“ odumře. Dokumentoval to právě na syntetizátorové hudbě a Depeche Mode, kteří zůstávájí, ale spousta jiných kapel už nehraje.. Proč jste se rozpadli vy?
Petr: Bylo to proto, že jsme spolu byli asi šest, sedm let. Pak jsme se dostali na nějaký stupeň popularity, kdy jsme cítili, že jsme spolu moc často a každý chceme dělat něco trochu jiného. Vláďa chtěl dělat taneční hudbu, která mě začala lákat výrazně později, chtěl jsem se vrátit k rockové hudbě a divadlu. Tak jsme se dohodli, že Datwerk uspíme a vydáme se každý svojí cestou.
Vláďa: Je to stále taková temná elektronika, ale přidávám tam víc symfonických zvuků, protože jsem se zabýval hudbou k hrám, kterou jsem dělal s orchestrem. Sice jsou všechny ty zvuky ze samplerů, ale je to kombinace se symfoňákem. Když to řeknu blbě, je to dospělejší, a jak chceme, ne že bychom se vrhli na nějaký trend. Nové věci, co jsme hráli na koncertech, tak tam se to lidem vesměs líbí.
Petr: Je tam vidět i nový vývoj u mě přes zpěv, u Vládi přes muziku. Takže někam jsme to posunuli, Datwerk tam pořád je, ale nechceme jít jen temnou raně depešáckou depresí, je tam i víc vesela a taneční hudby.
Není doba syntetizátorové hudby za zenitem?
Petr: Myslím, že to tak není, když se koukneš na kapelu Hurts, mimochodem na třeba na letošním Sázavafestu a dost jim to šlape... tak tam je jeden zpěvák a klávesy, vlastně stejná sestava, jako jsme my. Je to hudba, která letí. Hurts má dneska publikum po celém světě a letí. Nebo Rammstein - také mají muziku postavenou na computerech a elektronice. Je to zase jiná tvář, jinej styl, ale elektronika je součást hudby. Jestli je někde problém, tak jen u některých vyhraněných lidí, kteří nutně chtějí slyšet živou kytaru...
Co publikum, nebojíte se, že pro dnešní mládí budete za dědky?
Petr: Nepřipadám si jako dědek. Dneska je úplně jedno, jak staré lidi v kapele máš. Podívej se na Chinasky, na Kamila Střihavku... o věku to není, je to o tom, jestli máš lidem co předat. Takže ne, nebojíme se. Nepíšeme pro třináctileté teenagery.
Vláďa: Nikdy to nebude taková komerce jako třeba Lady Gaga.
Takže, kdy ten velký návrat propukne?
Petr: Na hradě Houska v rámci festivalu Noc plná hvězd. Budeme tam mít jako jedna ze tří kapel velký koncert a k tomu nějaká menší vystoupení domácích popových hvězd a hvězdiček. 6. srpna od 21.00 hodin na prvním nádvoří. Připravili jsme malou show a nějaké překvapení pro naše fanoušky, kterým zahrajeme staré věci i nové písničky.
Chystáte desku?
Vláďa: Album se chystá, zatím máme čtyři věci a pracujeme na dalších. Nakladatele ještě hledáme, jednáme se všemi většími u nás, uvidíme, jestli se dohodneme, nebo jestli to nevydáme sami.
Petr: Doba se posunula.
Nový komentář