Jakmile jede Dáša se svými dvěma dětmi (2 a 4 roky) k tchyni, vždy se už dopředu snaží obrnit trpělivostí, aby zůstala na návštěvě slušná. Přesně ví, co bude následovat. Babička totiž stále ještě nebyla ochotna přijmout způsob, jakým se snacha o její vnoučata stará. „Než přišly na svět děti, vycházela jsem se svou tchyní vcelku dobře. Byla i celkem fajn. Jenže s první dcerou přišly první výměny názorů o výchově a já nakonec u manželovy rodiny zůstala zaškatulkovaná jako ustrašená a přepečlivá matka, která se nechá ovládat výmysly v těch svých časopisech. Prostě výchovu a starost o své děti prý až moc hrotím,“ popisuje Dáša, jaký názor na ni mají tchyně a švagrová, které spolu bydlí v jednom domě. Co přesně jim vadí?

„Jestli teď čekáte, že se vytasím s něčím šokujícím, co svým dětem přikazuji nebo zakazuji, jste na omylu. Nebráním jim ani ve sledování televize nebo hraní si s tabletem. Ani to nejsou takzvané skleníkové děti držené ve sterilním prostředí. Jde o mnohem prostší věci,“ kroutí hlavou Dáša a vyjmenovává, čím své příbuzné dráždí.
5b717aee59e46obrazek.png
„Nemohou se srovnat například s tím, že děti před pobytem na sluníčku vždy mažu krémem na opalování. Nebo že je nepouštím teď v těch tropech přes poledne vůbec ven. Chodíme jen brzy ráno a pak zase pozdě odpoledne. Přece je nebudu zbytečně vystavovat záření! Vždyť před tím varují všichni lékaři. Podle nich by jim ale sluníčko neuškodilo, naopak. Argumentují tím, že ony se taky v dětství nikdy nemazaly opalováky, a jsou naprosto v pořádku. Mám prý se podívat na děti švagrové, které nejsou, na rozdíl od těch našich, žádné bledulky,“ začíná se rozčilovat Dáša a rychle dodává, že je toho ale mnohem víc.

„Skrz prsty na mě koukají i ve chvíli, kdy zakazuji cpát naše děti bonbony a čokoládou. Jednou za čas, proč ne? Ale k čemu je dobré dávat jim to jako chleba, každý den? A zase řeči typu ty jim nic nedopřeješ, zbytečně to hrotíš. Aby ne, když švagrová krmí jejich Pavlíka cukrovím už od prvních narozenin. Tehdy měly děsnou psinu toho, že spořádal celého čokoládového kačera, co měl na vršku dortu. Pravda, nebyl velký, ale i tak,“ nechápe Dáša.
5b717a95c6b9dobrazek.png
Co už její příbuzné vůbec nevydýchávají, to je chození v takzvané bosonožské obuvi. „Vidí v tom jen reklamní trik a prý chudáci děti, když mají takhle tenkou podrážku. Marně jim vysvětluji, že nám to doporučila doktorka. Stejně tak nechápou ani to, proč míří rovnou do popelnice levné hračky z podezřelých materiálů, hlavně z měkčených plastů. Že bývají plné ftalátů a dalších rakovinotvorných látek? Zase přeháním. A tak bych mohla pokračovat dál a dál,“ zlobí se Dáša, která se proto bojí nechávat své děti u příbuzných. Nevěří totiž, že by na její přání ohledně jejich výchovy braly ohled.

„Je to přitom hrozná škoda, hlavně pro děti. Ale za riskování jejich zdraví to nestojí. Že má takové názory tchyně, dejme tomu. Ona vyrůstala a vychovávala své děti v jiné době. Tehdy nebyly skoro žádné informace a nic se neřešilo. A teď prostě není ochotná jít s dobou. Co mě ale přivádí v údiv, to je chování švagrové. Ona naprosto přijala matčiny způsoby a sama se vůbec nepídí po tom, jak by mohla své děti vychovávat lépe. V tomhle případě nevidí, neslyší. Je mi těch jejích prcků hrozně líto. Ale nemůžu nic. Budu ráda, když před jejich zpátečnickými názory uchráním ty svoje,“ dodává Dáša.

Čtěte také:

Uložit

Reklama