Čtenářka TTT se rozhodla dát své tělo vědě. A také se přiznala, že ráda čte literaturu týkající se lidské smrti.

Zajímavé téma v době, kdy se mi na nočním stolku a v plážové tašce kupí hromada odpočinkového letního čtení. Jako před čtrnáct dny Umrlčí farma od Dr. Billa Basse a Jona Jeffersona.
V podstatě jde o vyprávění, jak významný americký antropolog ke svým mrtvolkám přišel:)

Kriminalisté využívají služeb forenzních antropologů k identifikaci oběti vraždy, kdy už je tělo tak uleželé, že na to patolog nestačí. Kolikrát z mazlavé kaše, zuhelnatělých zbytků kostí nebo dle nacpaných bříšek masařek poznají kdo, kdy a jak zemřel. V mnoha případech si Dr Bass uvědomoval, že když z těla zbývá méně než více, schází účinné metody a výzkumy, jak se dopátrat pravdy.

A tak založil umrlčí farmu. Výzkumné pracoviště, kde na darovaných tělech zkoumal, jejich rozklad, práci hmyzu, ohně, chemikálií nebo klimatických podmínek. Pomohl tak tisícům obětí násilných trestných činů nalézt jejich jméno, pravdu a většinou i vraha.

Soudní lékařství miluji. Dobrodružství kriminalistiky bych mohla sledovat místo večerníčku. V knihovně mám patologii střelných poranění....no to se čte jedním dechem. Doporučuji klidně na plovárnu, ale škoda to zacintat vodou.

Takže moje volba po smrti je jasná. Nic proti klasice, zahrady ticha miluji. Jsou častým cílem našich rodinných výletů. Zvlášť barokní madony, holubičky oplakávající kamenné holoubky a břečťan dusící macaté andílky ráda objevuji i na méně známých hřbitovech.

I žeh je v pořádku. Po zhlédnutí a následném propadnutí panu Hrušínskému v roli spalovače mrtvol pana Kopferkingela, jsem věřila, že jedině komínem krematoria hodlám opustit tento svět. Když nevíte, jestli první nebo druhá, já říkám třetí.

Daruji se na vědu a výzkum.
TTT
PS: A kdyby se štěstí unavilo, pošlete tícku, třeba  sem: http://adopce.dchhk.cz/kontakt

Děkuji TTT za první příspěvek. Také miluju kriminálky a Spalovače mrtvol řadím k nejlepším hororům. Ten klidný mrtvolný pohled a hlas pana Hrušínského a jeho „Spasím svět…“

Dnešním tématem dne je náš vztah k vlastní smrti.

Chcete být po smrti spálena? Proč? Chcete být uložena do rakve? Proč? Chcete mít velký pohřeb, nebo malý? Proč? Chcete mít náhrobek? Co na něm a proč?

A to ještě není vše, co bych dnes rád do tématu dne dostal. V dnešním článku k tématu píšu o tom, že až třetina uren v naší zemi zůstává nevyzvednuta v pohřebních ústavech. Ubývá u nás pohřebních obřadů

Proč tomu tak je?

Zajímá vás smrt jako fenomén?

Co si o ní myslíte?

Na vaše příspěvky, historky, příběhy a úvahy se těším na e-mailu:

redakce@zena-in.cz

A dnes za toto téma nedám odměnu vám přímo. Ale věnuji za jednu z vás 1 000 Kč na dobročinné účely. Za svůj příspěvek mi napište organizaci, popřípadě přímo číslo účtu té organizace, kam mám peníze poslat!

Reklama