Foto: Shutterstock

Vybraly jsme prvních pět příběhů, našich čtenářek, dárkyň krve. Děkujeme za všechny zaslané příběhy, s dalšími pěti vás seznámíme ve článku příští týden. Všechny vybrané příběhy odměníme sladkým balíčkem s čokoládovými srdíčky Milka.

Moc děkujeme všem, kdo se stane dárcem, nikdy nevíme, kdy krev budeme potřebovat.
 
Ekonvalinka

Darování krve je moje téma, mám za sebou už skoro 60 odběrů krve. Můj syn v dětství dostal několik transfuzí, když mu ve dvou letech našli nádor ledviny a léčili ho a vyléčili. Cítila jsem povinnost darovat krev. Pak už jsem si na to zvykla, samotné mi odběr prospívá, cítím se jak znovuzrozená. Chodím darovat asi 3x ročně. Ten pocit dárcovství je nenahraditelný!

Kvalen

Darovat krev jsem začala až poměrně pozdě, ve svých 40 letech, a to na popud mé nejlepší kamarádky. První odběr proběhl bez problémů, jen v průběhu čekání na odběr přede mnou „odpadl“ jeden dárce, mírně zelený a téměř by se v něm „krve nedořezal“, takže jsem šla v očekávání, co to udělá se mnou. Od té doby za 7 let se mi podařilo dosáhnout prozatím na bronzovou plaketu. Po každém odběru mám moc fajn pocit, vždycky s kamarádkou říkáme, že jsme darovaly tu zlou krev a teď už zase budeme hodné holky. Ono nám to vydrží přesně tak ty 4 měsíce :) Jsem ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala a jen mě mrzí, že nejsem mladší a nemůžu se přihlásit třeba i do registru dárců kostní dřeně, tak jen doufám, že ti, co tu možnost mají, jí využijí a stejně tak, ti, co jsou zdraví, se odhodlají stejně jako já, zajít na transfúzní stanici a svou vzácnou tekutinu podarují potřebným.

Akna

Stala jsem se dárkyní krve asi ve 25 letech. Byla to náhoda. Potřebovali krev pro nějakou holčinu, kterou jsem znala a přijeli tenkrát do našeho podniku, kde jsem pracovala a potřebovali krev AB- . Přihlásilo se tenkrát hodně lidí. U mě zjistili, že mám AB+ a nabídli mi, jestli bych nechtěla darovat krev, že moje je vzácná. Od té doby jsem jezdila darovat krev. Zažila jsem na začátku, že jsme prostrkovali ruku do okénka. Pak transfúzní stanici předělali a bylo to tam moc krásné. Občas se mi stalo, že čekali vedle mě na moji krev a rovnou ji odváželi do nemocnice. Jednou za mnou přišli, zda by mi nevadilo, jestli bych místo krve nedarovala destičky, že by je nutně potřebovali pro nějaké dítě. Samozřejmě, že jsem souhlasila. A viděla jsem na vlastní oči přístroj, na kterém je oddělují. Za čas jsem dostala bronzovou, stříbrnou, a nakonec i zlatou plaketu, na kterou jsem hrdá. Teď už jsem ve věku, že už nemohu darovat krev, ale jsem ráda, že jsem mohla alespoň trochu pomoci těm, kteří krev potřebovali.

Magic11

Začala jsem před 34 lety na vysoké škole, když krev potřebovala manželka našeho profesora, která se léčila s rakovinou. Byl to příběh, který mě přesvědčil, že nikdy nevím, kdy budu krev potřebovat já nebo někdo z mých blízkých. S přestávkou, kdy jsem byla těhotná, chodím pravidelně, dřív to šlo 4x do roka, nyní 3x do roka na odběr plné krve (ne plazmy, kterou lze darovat každé 2 týdny). Mám už za sebou 88 odběrů, všechny medaile Prof. MUDr. Jánského a Zlatý kříž 3. stupně. Všechny se mi vzhledem k věku nepodaří posbírat, ale doufám, že 120 odběrů ještě dotáhnu. Jako pozitivum beru, že se mi podařilo přesvědčit i syny a oba začali chodit pravidelně darovat krev. Člověk nikdy neví, kdy mu to jiní oplatí....

Pegonela

Můj otec byl dárcem krve po celý život. Myslím tím po dobu, kdy to bylo možné, protože taťka má už osmdesát let. Po celý život jsem byla na taťku hrdá. Vždy, když šel krev darovat, pamatuji si, jak přišel s náplastí na ruce a pod ní měl vatový tampon. Daroval nám odznáček s kapičkou, který se tenkrát dostával u každého odběru, a my, já a sestra, jsme byly na otce pyšné. Chlubily jsme se odznáčkem, vyprávěly spolužákům, jaký je taťka hrdina. Ovšem nejvíc na nás zapůsobil zážitek, kdy u nás doma zazvonil telefon, pevná linka. Volala nemocnice. Vyrušili nás ze sledování napínavého filmu v televizi, ale to nevadilo. Ptali se taťky, jestli nepil a byl by ochotný dojít okamžitě do nemocnice, že potřebují právě jeho krev. Taťka nelenil, a protože jsme bydleli kousek od nemocnice, ihned tam spěchal. Náš hrdina vyrostl a byl z něj najednou superhrdina. Bylo proto samozřejmé, že já i sestra darujeme krev. Na odběry chodíme jednou do měsíce, nebo když je třeba. Často myslím na lidi, kterým má krev zachránila život. Je to povznášející pocit. Věřím v karmu. Věřím, že dobro se vrací. Možná se už vrátilo, protože 31. července letošního roku byla na operaci má neteř, sestřina dcera. Absolvovala velmi vážnou operaci srdíčka, protože má umělou chlopeň (vrozená srdeční vada po švagrovi, který už zemřel) a srdíčko napadla infekce ze zaníceného zubu. Operace se zdařila a neteř nyní leží na JIP v nemocnici. Ač nemá ještě vyhráno, to nejdůležitější, operaci, přežila. Před operací došlo dokonce k zástavě srdíčka a neteř musela být resuscitovaná. Jisté je, že byla nutná také transfúze krve. A naše krev to nebyla. Neteř má krevní skupinu 0 po švagrovi, a já i sestra máme krevní skupinu A, po našem otci. Nyní se darovat krev rozhodl také můj syn, který studuje vysokou školu. Jsem na něj náležitě hrdá a jsem velmi ráda, že rodinnou štafetu převzal.

Všechny naše články ve speciálu Dárci krve najdete na této stránce.

Krev je vzácná tekutina, která se ani v tomto moderním světě nedá vyrobit ani ničím nahradit. Nikdo z nás nikdy neví, kdy transfuzi krve bude potřebovat. Můžeme se dostat do situace, jako je autonehoda či jiná nešťastná souhra náhod, a naše tělo na onu vzácnou tekutinu bude čekat. Bez krve bychom se jednoduše neobešli.

Věděli jste, že…

  • Obsah krve v lidském těle tvoří asi 8 % celkové hmotnosti člověka
  • Čísla, která vychází z prohlášení Národní společnosti pro transfuzní lékařství, doporučují, aby byl počet dárců krve vždy v minimální výši 3 % z celkové populace*
  • V České republice tak chybí 50 000* nových dárců krve
  • Nejčastěji se vyskytuje krevní typ 0 nebo krevní typ A, typ B je méně častý, nejvzácnější typ krve je AB

Přijít může téměř každý
Mezi jedny z velkých podporovatelů a iniciátorů, kteří se snaží oslovit potenciální dárce, patří také Český červený kříž. Tento rok se už podruhé spojil se značkou parodontax a společně se vydali na cestu k dosažení získání potřebného počtu dobrovolníků.

A kam vlastně jít?
Spojit se můžete s jakoukoli transfuzní stanicí v republice. Stanici si můžete vybrat podle lokality, kde bydlíte, anebo také podle toho, jaká stanice krev potřebuje nejvíce (zjistíte na webu, nebo do dané transfuzní stanice rovnou zavolejte). Ještě, než vyrazíte krev darovat, přečtěte si několik informací, díky kterým zjistíte, zda vaše cesta nebude zbytečná. Dárcem se nemůžete stát například pokud ještě nejste plnoletí nebo třeba vážíte méně než 50 kg. Přehledně a stručně najdete všechny informace na webu Českého červeného kříže.

Na co přesně se připravit?

To si můžete detailně přečíst v našem článku Krev je jako vzduch, potřebuje ji každý z nás. Zítra je světový den dárců krve! Není tak těžké pomáhat, co myslíte? Na nic nečekejte a vyberte si nejbližší transfuzní stanici a pojďte do toho s námi.

Těšíme se na další vaše příběhy, protože darovat krev je opravdu ten nejcennější dar.

Podporujeme tento projekt:

Naše články:

Reklama