Můj syn maturoval vloni a právě na výběru dárku pro jejich třídní jsem si uvědomila, jak se časy změnily. Zatímco my jsme před nějakými pětadvaceti lety vystačili s plyšovou opicí, jejich třída zaplatila profesorce poznávací zájezd po Švédsku a Norsku (je to zeměpisářka). Co tak slýchám, hodnota dárků se opravdu hodně zvýšila, běžně se dávají zlaté šperky, cenné věci jako mobilní telefony a digitální foťáky a podobně. Ne že bych to těm kantorům záviděla, za tu starost s tou pubertální sebrankou si to rozhodně zaslouží. Jen si ale někdy říkám, kam to až půjde dál. Třeba se jednou budou skládat na auto :o)
Jana
To máte pravdu, takové dárky jako dneska byly dřív nepředstavitelné. Ale to bylo víc věcí... My jsme našemu třídnímu koupili soupravu vinných skleniček, byl to dárek bez fantazie, ale tehdy zdaleka nebyly takové možnosti - a navíc, vztahy mezi ním a třídou nebyly nijak zvlášť vřelé, takže jsme to brali spíš jako formalitu a povinnost a moc jsme se tím nezabývali. Výběr dárku určitě hodně napoví o atmosféře ve třídě a osobnosti učitele...
Nový komentář
Komentáře
Hmmm, hned jsem si vzpomněla, jak jsem na konci školního roku dostala takovou spoustu kytek, že mě přes ně nebylo vidět, vezla jsem je domů vlakem ve dvou kyblících s vodou aby nezvadly a jakýsi pán se mě na perónu ptal, po kolik že jsou. Myslel, že je tam prodávám. Byla to moje první maturitní třída a bylo mi s nimi krásně. Mooooc vzpomínám.
Nyotaimori: on ten počítač bez pumpy není vůbec nic
pajda: Pokud jde o tenkontakt s vysokoškoláky, není to tak úplně pravda. Máš jich před sebou víc, ale pokud nejsi externista, který má jednu přednášku a šmytec, tak se s některýma potkáváš. Já jsem zrovna v zimě měla holku, které doma (v Žilině) umírala maminka a tak si vyběhávala individuál, aby mohla aspoň trochu dohlížet na maldší sestru, kluka, co má šestiletý dítě a je s ním sám, žena mu před rokem zdrhla, pár těch "obyčejných", co se mnou na chodbě pokecají, když jdu kolem... Učila jsem jich 150 a hodně jsem znala křestním jménem. A některé jsem mohla hned v prvním cviku oslovit "Peťo", "Eliško", nebo "dvojčata Vránovic". Učila jsem je totiž už před dvěma lety, před svým odchodem na mateřskou. Takže osobní vztahy určitě vznikají i na VŠ.
a....: srdce a mozek musejí být dvě rovnocenné složky. I v životě.
pajda: naprostý souhlas a v odkazu nádherný článek
45. a....: to jistě, máš v němčem pravdu, ale k čemu je biflování pouček a odstavců z učebnic, když je člověk během měsíce zapomene. Zmíněná paní profesorka nás měla mimo jiné i na občanskou výchovu. Mimo osnovy jsme se třeba ve svých patnácti-šestnácti letech od dověděly, co je třeba udělat, když např. v rodině někdo zemře (včetně dodržování piety), kam se obrátit, co smíme před dobou plnoletosti zařizovat a co už nikoliv. Nastínila nám postup vyřizování různých záležitostí u různých institucí, způsob jednání s úředníky, základy slušného chování a vystupování a mnoho dalších jiných věcí. Možná je to od věci, ale kromě jiného tvrdila, že rozum a cit musí jít vždy ruku v ruce, pokud je v člověku jen ten rozum, dotyčný je suchar, když je naopak cit bez rozumu, tak ten člověk je chudák, protože je se svým citem odkázaný na rozum druhých.
Už si ani nepamatuju, co jsme dali naší třídní na SŠ. Asi nic neobvyklého to nebylo, ani my jí, ani ona nám k srdci nepřirostla. Učit neuměla vůbec, znalosti měla žalostné, vztah k nám žádný. Za celé 4 roky si ani nezapamatovala moje příjmení - úplně obyčejné, žádné cizojazyčné. Vlastní (křestní) jména nepoužívala. Svoje děti neměla a myslím, že děti (mládež) obecně neměla ráda.
Pajda:
Sirikit: Jde jen o to, že význam mozku v povolání učitele nebyl u pajdy vůbec zmíněn
Fakt nevím, jestli učitele bez mozku považuje za běžný standard našeho školství, či jak to bylo myšleno..Je fakt krásný učit srdcem...ale něco těm dětem do hlavy je snad taky třeba vpravit, což?
pajda: Asi jsi nechodila na školu, kde se taková silná osobnost vyskytovala, pak bys věděla, že takový vysokoškolský profesor přitahne pozornost ke své specializaci a pod jeho vedením dokážou mít ti jeho žáci vynikalíci výsledky. To se ovšem týka spíš vědecké práce, prostě jedna silná osobnot a ten obor po určitých pár let stoupá, když osobnost odejde, je i celý obor za pár let za zenitem.
Myslím, že hlavním úkolem učitele je učit a své svěřence vzdělat. Bohužel mám takový dojem, že učitelé radši dělají všecho ostatní, jen ne tohle. TAKŽE PROSÍÍÍM, PANÍ UČITELKY DĚLEJTE TU SVOJI PRÁCI a o soukomí svých žáků se zajímejte až pak, až tyhle své povinnosti odvedete v prvořídí kvalitě
S tím, že má někdo rád svůj obor souvisí i to, že ho dokáže i interpretovat/ zas na té střední škole těch vědců zahleděných do sebe tolik není/, takže samozřejmě předpokládám, že má znalosti a zároveň umí učit. To snad nejsou až tak nadměrné nároky, co myslíš????Ale být dobrým vysokoškolským pedagogem a zároveň vědcem také není v rozporu.
A ještě na závěr...dnes už opravdu
Nemyslím, že by učitelé měli ve škole používat "jen mozek". Právě takoví se totiž moc velkému respektu svých žáků netěší. Měli jsme na střední škole profesorku, velmi přísnou a nekompromisní co se týká hodnocení, ale jinak to byla opravdu třída. Milovaly jsme ji (bylo nás ve třídě 42 děvčat) a troufnu si říci, že nás opravdu hodně naučila. Její hodiny nebyly jen suchým vysvětlením učiva - dokázala jít opravdu doširoka. Uvedu příklad - před maturitním plesem jsme na jedné z jejích hodin rozebíraly, jaký jsme každá z nás typ, co si chystáme za šaty, jaké k nim vzít boty nebo doplňky a co by které slušelo.
to mne docela zaráží, že se dávají tak drahé dárky... my sami jsme maximálně zůstali u nějakého zlatého přívěšku. A článek od Pajdy je krásný.
a....:
ty z té teorie jednou zblbmeš...silná osobnost působí svým charismatem na masy
když máš na přednášce 60 nebo i sto studentů a ti nejbližší jsou od tebe 15 mterů vzdálení, a na svoje "charismatické působení" máš 40 minut s přesně daným obsahem (něco ti zabere úvod a závěr), pak je to opravdu čistě akademická diskuze. Ono to tvoje prohlášení není o tom, koho považují za dobrého studenti, ale koho považují za dobrého "ti nahoře". Těm se totiž hodí, aby učitel odhrkal látku, vyplnil papíry a jinak se do ničeho nepletl. Takoví učitelé jim totiž nepřidělávají práci, víš? Mimochodem právě ti, které obor baví, bývají nehorší přednášející, protože málokdy dokáží uplatnit zpětnou vazbu s posluchači. A zapálenci, kteří umějí perfektně svého koníčka, umějí o něm dobře mluvit, ti zase nejsou ve školství. Živí se jinde a jinak. Nebo jsou ve školství - chodí si tam pro peníze, ale pracují někde jinde a většinou v jiném oboru, než který učí.
a....: Určitě to není jeho povinností. Ale když se mu podaří pomoci, je to fakt bezva. Je to totiž člověk, který to dítě vidí - hned po rodičích - nejčastěji a může si povšimnout.
a....: asi by o něm ale něco vědět měl, když na něj má pedagogicky působit, ne? Asi po nich nikdo nemůže chtít, aby do toho dávali tolik co pajda, ale zase asi nestačí vědět o tom žákovi jen to, jak se jmenuje...
a.... Jo taaak! Ještě že si to tady můžem vysvětlit. Někdy člověk vidí jiné souvislosti a hned dojde k nedorozumění
Pavla_b: To je fakt, tys to nepsala, jen se mi to prostě propojilo s tím článkem pajdy, který na mě působí tak, že učitel má mít dokonalý přehled o rodinných záležitostech svých žáků a napravotat to, co rodina pokazila, případně nahrazovat rodinnou výchovu komplet. Tak takhle to opravdu nevidím.
Lilinka: Hm, tak to u nás neexistovalo. Asi proto, že cvika byla praktická, pan profesor v obleku si nepůjde špinit ruce do prasečáku
Ťapina: U nás se několik takových také vyskytuje. Teda pokud nepředají výuku svých seminářů doktorandům
pajda:
a.. já jsem ale nepsala nic o nahrazování rodičů...nebo to někde vidíš