Foto: Se svolením Danuše Nerudové
Kampaň vrcholí, do voleb zbývají necelý týden, nabrala jste na ně síly přes Vánoce?
Strašně moc! Byla jsem s rodinou na chalupě. Kamarád truhlář nám tam vyrobil takový dlouhý jídelní stůl, a když je okolo něj plno, to jsem nejšťastnější. Můj muž, se kterým jsme spolu od gymnázia, naši dva úžasní synové a další přátelé a rodina. Moc jsem se zároveň těšila, až vyrazím zase mezi lidi na besedy a debaty, to mě neskutečně těší a nabíjí.
Hned v pondělí jste měla besedu jen pár kilometrů od slovenských hranic ve Zlínském kraji, tak jste do toho skočila rovnýma nohama.
To tedy. Mám ve Zlínském kraji skvělé dobrovolníky, kteří přichystali kulturní sál, dokonce v předsálí hrála cimbálka. Bylo úplně plno, ještě jsme na začátku nosili další židle a energie místních byla úžasná. Mluvili jsme třeba o tom, že 400 tisíc seniorů v této zemi má důchod nižší než 14 tisíc korun nebo že jsou tu stále obrovské rozdíly mezi regiony, někde lidé cestují k lékaři hodiny nebo neseženou dobrou školu pro své dítě. To bych chtěla změnit.
Jak byste to jako prezidentka udělala? Prezident má u nás přeci jen dost omezené pravomoci.
Už jsme to trochu pozapomněli, ale vedle ústavou daných pravomocí, které bych ctila, má prezident i obrovskou neformální možnost zvedat důležitá témata. Apelovat na vládu a další instituce, ale hlavně přinášet do veřejného prostoru témata, o kterých se nemluví, řešení se hledají jen pomalu, a přitom to jsou obrovské problémy dotýkající se statisíců lidí v naší zemi.
Foto: Se svolením Danuše Nerudové
Jaká témata třeba máte na mysli?
Teď zkraje roku je to například obrovské téma domácího násilí. Zeptejte se lidí, kteří pomáhají obětem v různých organizací. Potvrdí vám, že okolo Vánoc a Nového roku se na ně obrací mnohem více žen. Utřídí si myšlenky, sbírají síly začít znovu, spadne i poslední kapka… a ony se rozhodnou vyhledat pomoc. Každá třetí žena za svůj život zažije nějakou formu domácího násilí.
Musím říct, že to je pro mě těžko představitelné, protože to by znamenalo, že spoustu takových žen mám okolo sebe…
Je to daleko větší problém, než si myslíme. Proto bych moc chtěla všechny vyzvat: dívejte se okolo sebe. Když máte podezření, že by se vaší kolegyni nebo sousedce něco mohlo dít, zkuste nabídnout pomoc nebo kontakt na některou z organizací - Bílý kruh bezpečí, Rosa, Profem, Acorus.
Znáte nějaký konkrétní případ?
Nedávno jsme mluvily s advokátkou Lucií Hrdou o tom, jak směšně nízké tresty se u nás za domácí násilí ukládají. Trestní sazba je sice až 8 let, ona ale jako advokátka, která se obětem domácího násilí věnuje celý život, ale nikdy nezažila, že by se udělil trest vyšší než 4 roky. A to bylo v případě muže, který několik let týral svou ženu a mlátil jí kladivem do nádoru. Nepředstavitelné.
Jak je možné, že za tak nelidské týrání dostal agresor jen 4 roky?
Šílené, že? Ale je to bohužel realita. Domácí násilí se u nás prostě stále zlehčuje. Proč neodešla sama, když jí bil? Asi je to s ní doma k nevydržení. Sama ho vyprovokovala. Je to hysterka. A podobně. Něco takového prosím obětem nikdy neříkejte. Nikdo si neumíme představit, jaké hrůzy se za zavřenými dveřmi skutečně dějí. Bohužel tendenci bagatelizovat domácí násilí mají i soudy, a proto se u nás udělují směšně nízké tresty. Tři čtvrtiny případů, které se vůbec dostanou k soudu, končí podmínkou. A to i za dlouholeté mlácení nebo psychický teror, kterému často přihlíží i děti, což je pro každou ženu strašné.
Co s tím, aby se za domácí násilí přestaly rozdávat jen podmínky?
A to jsou jen případy, které se vůbec dostanou k soudu. My potřebujeme vyslat agresorům jasný signál, že se jako společnost za ženy postavíme, ochráníme je a agresory potrestáme. Aby i další věděli, že něco takového se nebude tolerovat. Je potřeba vzdělávat a vysvětlovat. Že si ženy odnáší opravdu vážné následky, modřiny se uzdraví, ale uvnitř to zůstane navždy. Mají pak problémy v celém dalším životě, trpí posttraumatem, mají potíže normálně fungovat s dětmi, v práci, ve všech sférách. Přitom si oddech a třeba práci s terapeutem často nemohou dovolit, protože odškodné nedostanou žádné nebo zase jen směšně nízké.
Foto: Se svolením Danuše Nerudové
Jak to funguje v zahraničí?
V mnoha zemích vědí, že klíčem není zvyšování trestní sazby, ale právě vzdělávání - policistů, soudců, celé společnosti. Třeba v Kanadě mají soudci vzdělávání v této oblasti povinné, aby se vůbec mohli soudcem stát. Obdobně to platí v Německu nebo v Irsku. Přála bych si, aby to tak bylo i u nás. Ve všech oblastech už existují první vlaštovky osvícených lidí. Je také skvělé, že tu máme řadu skvělých organizací, ve kterých jsou lidé, kteří obětem dokážou pomoci a provést je celým procesem.
Měli jsme v plánu s vámi mluvit o vaší kampani a plánech a místo toho jsme sklouzli k úplně jinému tématu…
Nekandiduji, abych mluvila o sobě. Šla jsem do toho, abych mohla zvedat témata, která opravdu mohou pomoct lidem v naší zemi. Totéž bych chtěla dělat jako prezidentka. Jsem vděčná, že můžu dělat to, co chci. Myslím na všechny, kterým jejich sny někdo zničil a teď mají za nimi o tolik těžší cestu. O domácím násilí a dalších problémech budu vždy mluvit, vždy budu na straně těch, kteří potřebují podporu. A kdybych byla zvolena, přijmu na Pražském hradě ženy, které domácí násilí zažily, a teď o své bolestné zkušenosti mluví, aby inspirovaly další ženy k tomu říct si o pomoc.