Jsem masochistka.
Tak to raději vysvětlím hned na začátku: nepotěší mne pád z kola a odřená kolena, vrtání zubů nenávidím a hlasitě se dožaduji anestetické injekce skoro ještě před vstupem do ordinace a musím říci, že ani migréna není vzrušující.
Aby bolest měla na mne ty „správné“ účinky, musí být úmyslně způsobená jiným člověkem, a to člověkem mně milým.
Podmínka druhá - správné místo: nejlépe zadeček, v omezené míře, a samozřejmě se znatelně slabší intenzitou rány pak ostatní klasické erotogenní zóny.
Podmínka třetí - správné dávkování v čase a v cíli. Od rákosky proužkovaný zadeček, semtam nějaká modřinka. Šrámy od pásku, fialové fleky od mého milovaného kartáče.
Hned tak to nezmizí a přináší to leckteré problémy:
v oblasti plánování času:
- Je třeba myslet na to, abych se neocitla ve sprchách po tréninku volejbalu nahá a zády k ostatním - buď utíkám o pět minut dřív z tělocvičny, anebo to vyžaduje složité, téměř krkolomné manévry s ručníkem a stěnou za zády.
- Na injekci proti tetanu a celkovou lékařskou převentivní prohlídku je třeba zvolit vhodný čas, stejně tak jako na zkoušku plesových šatů u švadleny, pokud se člověk chce vyhnout vysvětlování, že skutečně nejde o domácí násilí, ale o radost, dobrovolnost a potěšení.
v oblasti milostného života:
- I na nevinné pohlazení po zadečku může mít slečna s čerstvými šrámy velmi prudkou reakci, která leckterého harašníka k smrti a nadobro vyděsí :-)
- Může to zabránit pokračování slibně rozjetého flirtu - vánoční večírek, příjemně rozverná atmosféra, velmi sympatický ředitel spřátelené firmy ... a já v duchu usilovně řešila otázku, zda je skutečně rozumné riskovat něco víc než pár pus. Co když se mi nepodaří vysvětlit, že to, že mám zrovna modrý zadek, nemá absolutně vliv na to, jak skvělá daňová poradkyně jsem, a přijdu tím o klienta? A jakmile začnete racionálně zvažovat, romantika je v háji...
- Spankingový úlet je naprosto neutajitelná nevěra, corpus delicti si hříšník nebo hříšnice nosí na zadku a s největší pravděpodobností bude objeven (ledaže by s manželem byl (a) jen ten obligátní misionář se zhasnutou lampou a pod dekou :-) )
v oblasti finanční:
Vím, že spodní prádlo není při výrobě zkoušeno v odolnosti proti rákosce, přesto mne ale dokáže rozladit, pokud nádherné kalhotky po několika spankingových hrátkách změní strukturu a “ošulíčkují“ se na zadku, vytrhávají se vlákna a vypadá to děsně. A v ošklivých nebo levných supermarketových zadek přece nemůžu ukázat, to dá rozum. :-)- A když mi vloni z milovaných manšestrových kalhot vylínaly na zadku ty chlupaté proužky, brala jsem to jako velkou nespravedlnost osudu.
Když to má tolik minusů, proč to ta holka tedy dělá, říkáte si, stojí jí to za to? Rány bolí, naskakuje husí kůže, pak začínají příjemně hřát a každá další může být toužebně očekávaná. Ujišťují, že jsi živý a že pro tu chvíli není nic důležitějšího na světě. Slzičky uvolňují a odplavují smutky. A konejší, studí a hladí tváře, zatímco zadeček pálí...
Ano, stojí! :-)
Marienka
Nový komentář
Komentáře
blowup: Mě se to líbí,protože sama to tak mám ráda
Ještě pro Raldu: omlouvám se, že píšu jako profesionální recenzent nebo literární teoretik, asi je to tím, že jím vlastně opravdu jsem a je to profesionální deformace.
Jinak jsem od Angely Carter četla právě Krvavou komnatu, pak pár dalších povídek, Dr. Hoffmanna a romány "Nights in the Circus" a "Wise Children" (ty k nám nebyly přeloženy). Omlouvám se, že už se mi to všechno plete dohromady.
Raldo: já myslím, že ta hranice leží někde v okamžiku, kdy už svoji "libůstku" nedokážeš omezit čistě na "postel", ale kdy ti prostoupí celý život. V tom okamžiku se z toho stává úchylka, odchylka, variace nebo jak to kdo chce nazývat.
xenie: sadistka tady přece už byla taky
NTPT-260: několikrát jsem psala, že je každého věc co v posteli dělá, nikoho kvůli tomu neodsuzuji, ale zarazilo mne že jsou tu články stále o tomtéž... kdžy už nic jiného, proč samé masochistky, proč ani jedna sadistka ?
Zdar, studuji literaturu a když už jste tu zmínili nějaká ta díla a autory, třeba o Kafkovi se dodnes neví, zda nebyl sadomasochista, některé věci tomu nasvědčují. Jinak Justina od de Sadeho je v literatuře uznávaný román.
Desidério: a proč by takové představy měly mít jen děvčata? Chlapi snad jsou bez fantazie? Myslím, že to vůbec nezávisí na pohlaví, ale na fantazii
Kotas: no to je právě to, co autorka nechává otevřené. Zcela určitě se jí to nějakým způsobem dotýkalo, jinak by se o tom tak nerozepisovala. Ale zda to byla podvědomá touha, nebo naopak léčení nějakého traumatu, nebo zda prostě hrála na strunu čtenářské fantazie, to je na nás, jak si to interpretujeme.
Kotas: tak potom bych musela být sexuální vyvrhel
*Kotě*: Tak to se ten Carter pěkně mýlí
Jinak si myslím, že fantazie opravdu nemá s tím, jak jsme sexuálně založeni, nic společného. Můžu si představovat sex se zvířetem, znásilnění, nevěru, třeba s patnáctiletým nebo -letou....ale je to opravdu jen fantazie. Vím, že ne každá fantazie je v sexu dobře realizovatelná a ne každou chceme opravdu zrealizovat. Kdyby na ni kolikrát opravdu přišlo, tak nám třeba ve skutečnosti nic neříká, i když jsme si to tak předtím představovali.
Kotas: o to právě jde... Carter hraje na to, že většina žen má fantazie o znásilnění... nikdy nevíš, do jaké míry je to, co popisuje, realita a do jaké míry je to sen hlavní hrdinky... proto si myslím, že to sem patří.
Kotas: moje fantazie taky velmi dobře pracuje - a to nejsem ani sado, ani maso
Fantazie je zcela úplně něco jiného a k sexu - i k tomu puritánskému
určitě patří
Kotas: bereš mi to od ruky
Já taky přemýšlím nad tím, že přece v SM o žádné znásilňování nejde.
Kotas: ty koně jsem zmínila proto, že Angela Carter má v mnoha knihách podivné fantazie o znásilnění - to do SM podle mého patří. Ale jsou v jiné knize, ty povídky ve sbírce Krvavá komnata jsou dost výrazně sadomasochistické. Vždycky je tam nějaká oběť (submisivní - mladý muž nebo dívka) a nějaký mučitel, nakonec je oběť od mučitele osvobozena nebo se osvobodí sama. Ale to mučení je tam popsáno se zřejmou rozkoší.
Ad pohádky - ano, Angela Carter je také autorkou vlastních verzí známých pohádek. Velmi známá je například její verze Červené karkulky, nazvaná Hodina vlka (byl podle toho natočen vynikající film). Je to vlastně erotická verze té pohádky (jako všechny, které Carter vytvořila). Karkulka je čtrnáctiletá dívka a vlci jsou vlkodlaci, ztělesňující divokou mužskou sexualitu. V závěru Karkulka s jedním vlkem uteče.
Angela Carter je prostě velice specifická, zajímavá spisovatelka a já jsem upozornila na tu sbírku povídek, protože mi přišla k tomuto tématu relevantní.
*Kotě*: netuším...ptáš se moc. Já si čuchla k nějakým recezním, rozborům, vím, že Pavel Šrut uváděl nějaké pohádky...jinak ale čtu úplně jiný žánr, pokud vůbec čtu - mám potíže s očima, což mě - vzhledem k mému povolání - silně vadí...ségra měla něco v originále.
Kotas: 127.0.0.1 je adresa každého druhého počítače... je to totiž adresa providera... co nám o sobě ještě povíš?
pajda: no ty povídky jsou to jediné, co k nám bylo přeloženo, pokud vím já...
Taky mě nenapadlo, co bude výsledkem...autorku samozřejmě znám, jen jaksi...no...Agatha Christie taky napsala cestopis...ale asi bych se neptala cestovatele, jaký na něj má názor. Pokud vím, tak zrovna u Angely Carter nebyly podobné záležitosti nosné téma, nebo se pletu? Přiznám se, že zrovna zmiňované povídky jsem nějak nepostřehla.
pajda:
"Kotě*: literatura se přece běžně používá k odstranění frustrace z nenaplněných potřeb autora - a kde dneska sehnat stádo kentaurů, že? nemůžeš brát vážně všechno, co kdo kde upustí..."
Pajdo, Angela Carter je světově uznávaná autorka a její knížky jsou bestsellery, které vyhrávají mnoho cen. Ujišťuju tě, že mnoho literárních vědců ji bere velice vážně a rozebírá její knihy na mnoha stránkách odborných pojednání. Upozornila jsem na ni, protože zrovna v těchto povídkách je rozvinuto téma sadomasochismu velice zvláštním způsobem. Co se tady kvůli tomu rozpoutá, to by mě teda nenapadlo.