Foto: Shutterstock
“Prožila jsem úplně normální dětství. Chodila jsem do normální základní školy, vystudovala jsem gympl a nikdy jsem ničím nevybočovala,” začíná své vyprávění Dana. “Se svými spolužáky jsem vycházela, řekla bych, že jsme byli i celkem parta, ale jak to tak bývá, na konci střední školy se naše cesty rozešli a já odjela studovat do zahraničí.”
Dana se přestěhovala na několik let do Německa, kde si začala budovat nový život. Našla si přítele, s nímž se po půl roce sestěhovala a vztah jim vydržel celých šest následujících let, kdy v Berlíně Dana žila. “Jenže mně se stýskalo po rodině, a tak jsem zvedla kotvy, s Johannem jsme se rozloučili a já se vrátila domu, kde jsem si naivně myslela, že mě čeká to, co jsem tu před lety také opustila…"
“Jenže jsem přijela zpět a moji tehdejší přátelé už nebyli jako dříve, logicky. Měli vlastní rodiny, žili jinde nebo budovali podnikání. Jediné, co nás spojovalo, bylo studium na stejné škole, a to jsme byli prakticky ještě děti,” říká na rovinu Dana a dodává: “Přestože jsem se snažila sejít se s pár spolužačkami, vlastně jsme si neměly co říct. Byly jsme už pro sebe jako cizí a společnou řeč jsme zkrátka nenašly.”
A tak Dana vzdala schůzky s bývalými spolužáky a navazování staro-nových známostí a rozhodla se budovat přátelství nová. “A tehdy jsem narazila na zásadní problém - neměla jsem tušení, jak se to dělá. Jak se hledají kamarádi, když jste dospělí? A kde se kamarádi hledají? Na seznamce? V práci? A lze vůbec v dospělém věku najít přátelé na život a na smrt? Protože já jsem si aspoň jednu takovou kamarádku hrozně přála.”
Dana ale postupem času zjistila, že to není tak jednoduché. Ve firmě, kde začala pracovat, byl už vybudovaný silný kolektiv, a přestože se svými kolegyněmi a kolegy chodila na obědy nebo se účastnila společných akcí, žádné přátelství nenašla.
“Bylo mi z toho mizerně, a tak jsem se to rozhodla sdělit svým rodičům. Samozřejmě vím, že jsem dospělá, měla bych být schopná věci řešit sama, ale copak bychom každý z nás neměl mít v životě někoho, kdo bude jeho vrba a bude s ním vše sdílet?! Já si uvědomila, že kromě mámy a táty opravdu nikoho nemám,” říká smutně Dana.
Rodiče měli na celou situaci jasný pohled - řekli dceři, že se vždy spíše upínala na vztahy s muži, což vedlo k tomu, že přátele, které mívala, mizeli, a tak má místo nich jen hromadu známých.
“Máma má samozřejmě pravdu. Pro mě je láska vždy prioritou, ale netušila jsem, že jsem kvůli ní vždy slepá. Tak moc, že jsem bez kamarádů i ve chvílích, kdy ani žádného partnera nemám…”
Nový komentář
Komentáře
...naše cesty rozešli....prosím, opravte si to.