Praha 8 – to kdysi bývaly vesnice, které se postupně připojovaly ku Praze.
Libeň v roce 1902.

Ve druhé polovině 17. stol. najdeme na místech dnešní Palmovky velkou vinici a chmelnici, místo zvané Milerka. Jméno měla po majiteli Vojtěchu Milerovi z Mildenburka.
Ten r. 1686 zemřel a panství přešlo na jeho dceru Veroniku, provdanou za Myslíka z Vilenštejna.
I oba manželé však záhy umřeli a poručník jejich dětí – Daniel Palma – dal v r. 1727 vinici vydražit.

Zastavme se chvíli u té dražby. Říkalo se jí „při rozsvícené svíčce“. Prostě dražilo se tak dlouho, než svíčka zhasla, kdo byl poslední, tomu věc patřila. Tady byl posledním rychtář Jan Svoboda z Hradišťka.

Další vinice zdědila Milerova dcera Voršila, která se provdala za Daniela Palmu. Oba zemřeli bez závěti, a tak dědili rovným dílem bratři Karel, František a Bernard Palmovi.
Až do roku 1801 odtud vedla krásná topolová alej až k brandýské silnici.
Palmovku po té koupil pražský zlatník Prokop Gindle, 1820 duchovní z vesnice Vršovice Jonáš Hubner.

K vinicím v té době patřila i kovárna, viniční obytný dům, četné stáje, kolna a zahrady, bohaté na ovocné stromy. V zahradě u domu bývaly zděné altánky, četné keře, pomníčky, sochy a kamenné lavičky, vše pečlivě udržované.
V roce 1832 se stal vlastníkem F. A. Müller, který zde zřídil továrnu na mýdlo a svíčky. V domě s kovárnou - dnes je to čp. 11 - se vyráběly lihové nápoje a likéry.

Po převzetí továrny syny sem jezdíval na četné návštěvy básník Vítězslav Hálek, o kterém se tradovalo, že své poslední verše napsal právě v zahradě Palmovky. Proto se ulice vedle jmenovala Hálkova, dnes přejmenovaná na Heydukovu.

Chvíli je držitelem Vojtěch Švarc, po něm stavitel Werthmüller. Část pozemků, patřících k Palmovce věnoval libeňské obci na stavbu nové dívčí a chlapecké školy.

Původní obytné stavení stávalo v dnešní ulici Palmovka.
Počátkem 1895 zde začala uliční zástavba, přechodně nesoucí název Komenského, od roku 1904 však opět s původním názvem.
V době, kdy probíhala rozsáhlá bytová zástavba, se zde našla i řada pravěkých památek, které potvrdily, že zde v pravěku byla veliká osada zemědělců, později kultura unětická a knovízká.
V roce 1912 byl např. objeven poklad bronzových náramků z doby unětické, do muzea byl však odevzdán jen jeden – ostatní nálezy zmizely v soukromých sbírkách ...
Jak se ta historie stále opakuje, že?

Příště: Z pozdější doby vzpomeneme plynojem a z konce minulého století stavbu metra.  

           
Reklama