Je tomu už 100 let, co bylo otevřeno první kino v Karlově ulici na Starém Městě v Praze. Klasická kina už mají svou tradici a své nezaměnitelné kouzlo.
Před sto lety bylo v Praze otevřeno první kino v domě u Modré štiky v Karlově ulici na Starém Městě. O tento historický okamžik se postaral Viktor Ponrepo, pražský kouzelník. Hned o dva roky později bylo otevřeno kino v Lucerně. Tím se začala obliba v kinech hojně rozvíjet a už koncem roku 1910 bylo v hlavním městě již šestnáct kin. A při vzniku Československé republiky v roce 1918 jejich počet stoupl na pětatřicet.
Stará kina se těší stále velké oblibě. Pro ty, kdo nehledají přehlučené filmy a neustálé křupání popcornu, je klasické kino rájem. Ani lístky v nich nejsou cenově přemrštěné. Přesto i multikina vydělávají nehorázné peníze a často vystrkují malá stará kina z tržního oběhu. Vše to začalo v roce 1999, kdy bylo otevřeno první multikino, a koncem loňského roku již bylo zprovozněno devatenáct kin po celé České republice.
Co upřednostňujete ty? Máte radši klasická kina nebo raději vyrazíte do multikina s popcornem a kolou v ruce? Kdy jste byli v kině poprvé a na čem?
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
arjev
V kině jsem byla poprvé asi v devíti letech, ale s partou děcek. Měli jsme lístky do novinářské řady. Film byl s titulky a já je četla nahlas. Zezadu nás dospěláci napomínali a já jim vysvětlovala, že některá děcka si to nestačí přečíst a tak ať mlčí a poslouchají můj dabing
femme
já vzpomínám ráda na vesnické kino, kam jsme chodívávaly jako děti o prázdninách, byl to sál v hospodě, každý si tam vzal svou židli, děti limču a chlapi pivo a v rohu stála kamna, aby se tam dalo v zimě zatopit
Nový komentář
Komentáře
V kině jsem byla poprvé asi v devíti letech, ale s partou děcek. Měli jsme lístky do novinářské řady. Film byl s titulky a já je četla nahlas. Zezadu nás dospěláci napomínali a já jim vysvětlovala, že některá děcka si to nestačí přečíst a tak ať mlčí a poslouchají můj dabing
já vzpomínám ráda na vesnické kino, kam jsme chodívávaly jako děti o prázdninách, byl to sál v hospodě, každý si tam vzal svou židli, děti limču a chlapi pivo
a v rohu stála kamna, aby se tam dalo v zimě zatopit