V jednom z nedávných článků, položila Ivana otázku: „Znáte a používáte také nějaká paslova nebo netypické tvary a rody slov?“ Tehdy jsem se nedostala ke psaní, dodatečně tedy posílám odpověď.

 

Ano, znám, ale ty moje jsou takové žabařské jako „brebrerka, korebec, tradijátor, jabkoško, Jankoňka…“. Jedinečná byla v tomhle směru moje babička. Přestože se ve fyzické i duševní kondici dožila 90 let, trápila ji nedoslýchavost. A právě částečně díky své nedoslýchavosti, ale i díky tomu, že si některá slova pro sebe záměrně zjednodušovala, užívala spoustu báječných zkomolenin jako: minikyška, kojner (kontejner), bojer (brojler i bojler – záleželo na kontextu)… Tahle slovíčka by i nezasvěcený ještě identifikoval vcelku bez problémů, někdy mi to však v hlavě šrotovalo hodnou chvíli. Když si k obědu udělala smažený pakistán, nezůstalo pak na mapě světa bílé místo, jen na její zahrádce ubyl jeden patison. Stejně tak, když mi nutila kambodžu, nedostávala jsem věnem východoasijský stát, ale pěstěný, všeléčivý houbový nápoj, kombucha.

Jednou mi však vážně nasadila brouka do hlavy, to když se její sousedce narodil syn. Jakmile ji uviděla na procházce s kočárkem, hned se ptala, jak se ta její ratolest jmenuje. A babi mi následně hlásila:

„Také divné jménu mu dali, Cyprys.“

„Ale babi, nemohla jsi špatně slyšet?!“

„Ni, ptala jsem se dvakrát, jmenuje se Cyprys.“

V tédobě, a vlastně i teď, jsou rodiče, kteří jsou schopní dát svým potomkům všelijaká exotická jména, nu což, tak tedy Cyprys. Pár dní nato mi všechno na pravou míru uvedla babička chlapečka, kterou jsem pro změnu potkala já a opatrně se ptala na jméno vnoučka:

„Zvláštní jméno mu dali.“ Ve mně zatrnulo.

„Patrick.“ Tak tedy žádná velká exotika, jen tehdejší vliv Hříšného tance. J

 

            A ještě načnu podobné téma, a to je nářečí. Já jsem ta s kratkym zobakem. Osobně si sice nekriticky myslím, že to není až taková hrůza, ale je pravdou, že když mluvím s někým odjinud, hned mě správně „zadomestikuje“.

Jednou na mě však opravdu hleděli jako na exotického protinožce, to když se epicentrem pozornosti stal můj kamarád. Už svou výškou 198 cm a trampskou image je i v davu nepřehlédnutelný. Jeli jsme tenkrát na 14 dní s dalšími kamarády trošku projet Šumavu, kola jsme poslali napřed a udělali si jednodenní zajížďku, abychom se na chvíli koukli pod sukně stověžaté dámě. Když jsme stáli v metru a souprava přijížděla, kamarád zálesák pronesl:

„TO Z TE ĎURY BUDĚ FURT TAK FUČET?“ (překlad – To z té díry bude pořád tak foukat?)

A naráz se na nás otočily desítky konsternovaných obličejů, připadali jsme si jako zvířátka v ZOO, jen můj kamarád se povzneseně tvářil jako příští slezský monarcha.

 

Japina

Děkujeme za příspěvek a posíláme malý dáreček.

Reklama