Tématem je dnes jev, který je známý jako: déjà vu. Jde vlastně o takovou časovou smyčku, při které prožíváte událost, kterou jste již prožila. Je tenhle jev vysvětlitelný, nebo není? Přečtěte si krátkou úvahu...
Výraz déjà vu pochází z francouzštiny, kde znamená „již viděné“. Jde o oblíbenou hračku v rukách literátů a filmových tvůrců - vzpomeňme si například na sci-fi film Matrix, kde bylo déjà vu varováním před příchodem policejních programů, došlo tedy k drobné chybě v kybernetickém světě.
Déjà vu můžeme chápat různě. Jde vždy o časovou smyčku (nebo zdánlivou časovou smyčku), ale co ji zapříčiňuje, to je věc neznámá. Čirá logika říká a psychologové se s ní shodují, jen pro tento jev používají slovo „paramnésie“, že obdobný jev je založen na podobnosti prožitku a drobném výpadku paměti. Mám známého, který při stoupání na Mont Blanc (ano, tušíte správně, mluvím o našem redakčním horolezci a šéfovi Radkovi) zažil déjà vu - připadalo mu prostě, že na tomhle místě už jednou byl a stoupal na něj právě touto cestou, ale prokazatelně byl na Mant Blancu poprvé. Záhada se vyřešila, když se doma podíval na staré pohlednice. Spojil se mu pohled na pohlednici s realitou a fyzická zátěž udělala také své.
Myslíte si, že se každé déjà vu dá takhle snadno vysvětlit? Sám docela váhám. Když jsem byl kluk, připadalo mi, že se opakují situace, které bych nejraději nikdy neprožil, ale to nebylo déjà vu, jen sled stejného příkoří. Skutečné déjà vu jsem nikdy neprožil, a tak ho nechci šmahem odsoudit, ačkoli logika velí něco jiného... nádavkem jsem člověk s bujnou fantazií, tedy mi nedělá problém představit si, že ve světě skutečně fungují nadpřirozené síly, že naše počínání sledují vyspělejší civilizace a mohou do něj i zasahovat, což může mít za následek i jev déjà vu.
Podívám-li se do historie, kdo by si ve středověku pomyslel, že budeme běžně létat vzduchem - nejspíš jen vizionář hodný upálení. Kdo by si před dvaceti lety pomyslel, že budeme schopní klonovat buňky či přenášet světlo v prostoru (a to už přece je časová smyčka)... Kde je tedy pravda? Existuje jev déjà vu a lidé ho jenom zatím nedokážou vysvětlit, nebo je to jen výplod lidské fantazie?
Téma dne: Déjà vu
- Prožila jste někdy déjà vu?
- Jakou situaci byste chtěla prožít znovu?
Dnešní téma je dvojí. Předpokládám, že většina z vás (i když se možná mýlím) se s jevem déjà vu nesetkala, milé čtenářky. Budu rád, když mě vyvedete z omylu a napíšete mi své zkušenosti s tímto jevem. Pokud jste ale skutečně déjà vu nikdy neprožila, můžete přispět i tak: Napište mi, jakou jednu konkrétní situaci byste v životě ráda prožila znovu a proč - důvody mohou být různé, například byste se ráda zachovala jinak, anebo to bylo něco tak nádherného, že byste to chtěla zopakovat. A samozřejmě mám pro vás připravený malý dárek, tedy pro jednu z vás, která k dnešnímu tématu přispěje; dárkem je krásná pikniková sada s příborem a prkénkem, viz obrázek níže. Chcete-li mít šanci, získat tuto sadu, napište příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu na e-mailovou adresu níže.
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
- Heslo: DEJA VU
POZOR! Dnes také hrajeme Rychloturnaj v piškvorkách. Registrace: 31. ledna 2011 ráno od 8.00 do 9.30. Turnajová kola dokončíme ještě během pondělka. Odměnu si vyslouží obě finalistky. Turnaj najdete v odkazu Turnaje po přihlášení pod horní lištou magazínu.
Nový komentář
Komentáře
Altamora — #1 To první docela připomíná autohypnózu a druhé Beta hladinu vědomí. Obojí způsobuje jiné myšlenky a mozek je řízen podvědomím.
modro_očka — #9 Jé skoro stejný příspěvek jsem tu psala - jsi spřízněná duše.
Myslím, že je to určitě možné. Pokud uděláme nějakou chybu, dostaneme šanci ji napravit. Jen jde o to, abychom si to uvědomili. A právě to vědomí nám připomíná, že už jsem "zakopnuli"... je jen na nás kolikrát se musíme vracet do podobných situací.
Mám známého, který opakovaně přišel o peníze, díky špatnému rozhodování. Pojišťovací agent jej přesvědčil, že má platit pojistku na dobu svého stáří, kdy oni zavolací pracovníku úklidu k němu domů. Tuto chybu udělal 3 x za 1,5 roku. A to přitom není imbecil, jen dobré přesvědčovací metody agentů... Pro mnohé lidi je to úsměvné a nepochopitelné, protože toto je opravdu hodně průhledné. Jiní takto opakovaně sází na burze s pravidelnými ztrátami pod stejnou taktikou svých "logických" ekonomických pravidel.
Prostě někdy jsme nepoučitelní. A kolikrát se musíme vrátit???
Kolikrát se mi stalo, že jsem si řekla, ale tohle už se přece jednou stalo! V tom samém prostředí, s těmi samými lidmi, řekla jsem přesně to samé! Je tohle deja vu? Nebo jen výplod mého chorého mozku?
Nemám žádnou zkušenost,tak nevím
Eldorádo — #3 Jo,přesně,takhle jsem to zažila také a několikrát.Je to zajímavý jev,neumím ho vysvětlit,ale zase po tom nijak nepátrám,je mi to vcelku jedno.
Déja vú? Měla jsem měla a mám. Způsobuje to "zpoždění" informace z jedné mozkové hemisféry do druhé, kdy se informace v té jedné na chvilku jakoby zasekne a pustí to do té druhé z několika sekundovým zpožděním...to se nám pak může zdát, ano tohle jsem již viděla, ano tohle přesně jsem řekla. Dotyčný má pocit že dopředu ví, co řekne on, nebo někdo jiný.
Prostě je to blázinec v našem mozku. Nic víc...tedy já tomuhle věřím víc než jiným vysvětlení,, přesto že karmické věci uznávám, věřím tomu, ale z deja vú to nemá nic společného
.
Jev dejavu dobře vysvětluje Martin Schulman v jedné ze svých astrologických knih "Karmická astrologie". Děje se tak vlivem retrográdních planet v horoskopu jednotlivce a tím co tato retrogrativita dělá s vědomím a vnímáním skutečnosti v čase a prostoru, přičemž se jedná primárně o vnitřní stav. Je to hodně zajímavé, nejen to sledovat, ale hlavně pochopit. Jakmile to jednou pochopíte jako mechanismus, máte od toho odstup a je to pro vás něco jako směrovka, něčeho tak nepoznatelného jako je fungování vlastní duše a proces učení, kterým právě niterně prochází... Jsou lidi, co v osobním horoskopu nemají žádnou retrog. planetu a jsou takoví, co jich mají hned několik (např. mně nadělili čtyři, což už je docela extrém).
Déja vu jsem prožila již několikrát, je to zvláštní pocit, např. v místech, kde jsem nikdy před tím nebyla, se mi stalo, že jsem tam už někdy dávno byla, nebo jsem s někým mluvila a taky se stalo, že tento rozhovor se už někdy uskutečnil. Nebyl to celý rozhovor, jen třeba věta - kterou jsem řekla, tak mi připadala, že jsem ji už někdy vyslovila. Je to velmi zvláštní, ten pocit je nepopsatelný. Vždy přemýšlím , kdy se mohlo něco takového již přihodit, ale nikdy jsem si nevzpomněla. Nebývá to často, ale stává se mi to, nejsem u toho nikdy nějak moc unavená a ani odpočinutá. Přijde to samo od sebe. Je to zvláštní jev, ten, kdo ho prožil to určitě vnímá stejně jako já. Nikdy se mi ale nestalo, že by to bylo děsivé, vždy příjemné. Alena
I když jsem o víkendu na "deja vu" myslela, neměla jsem čas dohledat fotografie. Manžela i syna jsem vytáčela podrobnostmi navštíveného domu do té chvíle, než nám průvodkyně sdělila, že se tam natáčel seriál Sever a jih s Patrikem Swayzem v hlavní roli.
Jak já hladila židli, na které seděl!
Jinak se přiznávám, že mi v hlavě při prohlídce šrotovalo, zdali jsem v domě někdy nežila.
Mívám déjà vu. Když jsem unavená nebo naopak příliš soustředěná na nějaký problém a okolí vnímám jen okrajově.