Milý Richarde,

mám jeden poměrně čerstvý (loňský) zážitek z třídní schůzky. Tehdy nám tam jeden tatínek usnul! :-))

To jsme v klidu a pozorně naslouchali povídání třídní učitelky, když tu se ozval jistý nezaměnitelný zvuk. Jeho původce byl odhalen okamžitě - v zadní lavici seděl tatínek... teda, ani tak neseděl, jako spíš pololežel, takový sesutý na židli byl... a velmi hlasitě spal. Nevidět to na vlastní oči, neslyšet na vlastní uši, neuvěřím. :-)

Nezapomenutelný byl pohled na třídní učitelku, kterak se poněkud ostýchavě dotýká jeho ramene a říká „Pane xxxx, vzbuďte se, prosím!“ :-)... Probuzený tatínek byl nejdřív mírně dezorientován (kde to jsem a co na mě všechny ty ženské hledí) a pak se hrozně omlouval, že je po šestnáctce utahaný jako zvíře.

Takové malé zpestření - jestli někoho do té doby bralo spaní, tím ho určitě přešlo. A atmosféra ve třídě byla hned lepší - o něco uvolněnější, vřelejší.

El.


Usnout ve třídě svědčí o pohodové atmosféře. Nebo o dikci učitelky. To druhé už by tak veselé nebylo a vysvětlovalo stížnosti dětí na „pančelku“. :)

Napište nám o svých zážitcích se třídními schůzkami na adresu redakce@zena-in.cz! Třeba odměníme právě vás!

Reklama