Představa, že se v pátek dostanu rychle z Prahy, je bláhová, ale utěšovala jsem se alespoň myšlenkou, že nebudu v dálkovém autobuse stát, respektive nad někým viset.
Rozpálené páteční pozdní odpoledne jsem sice byla mezi šťastlivci, kteří si sedli, ale stejně jako plná ulička stojících, jsme netušili, že pekelné chvilky máme teprve před sebou.
Cesta, která jindy trvá pětatřicet minut, se protáhla na dvě hodiny. Láhev s vodou jsem s sebou neměla, protože jsem doufala v těch pětatřicet minut. Jeli jsme po rozpálené dálnici krokem. Spolucestující si stěžovali do mobilních telefonů svým blízkým a známým, i když jsme vlastně věděli, že není na koho.
Dala jsem se do řeči s pánem, který seděl vedle mě. Zjistili jsme, že máme společné známé, možná rozdílný pohled na politiku, ale stejný cíl. Nicméně to bylo povídání nesmírně zajímavé a osvěžující. Zapomněla jsem si v tom zápalu utírat i pot z čela.
Neplánovaná setkání mám vůbec moc ráda. Minulý týden jsem tak poznala jednu paní, a jedna cesta mi byla málo. Přála jsem si slyšet víc. A také mám dobrou zprávu - už pro vás s touto paní chystám rozhovor. Nechte se překvapit.
Abych se vrátila k tomu vedru, jestli se dá přežít. Dá. Všechno se dá, když víme, že to brzy skončí a přijde třeba takové krásné osvěžení, jaké jsem si pak na zahradě dopřála já!
Nový komentář
Komentáře
vodfon — #34 u nás pořád nic a déšť bych brala hned, už kvůli zahradě, ještě pořád váhám, jestli raději nepůjdu kropit, u nás to na pršení nevypadá

Jo, vedro... v sobotu nuda pláž, bohužel v Praze. No, ušlo to, ale teda jsem zvyklá na onačejší standard služeb.
By se mělo hlavní město zamyslet zhluboka. 
V neděli návštěvy příbuzenstva, neb to nešlo odložit na jindy. Strašné. Vedro ve vlaku, vedro v MHD, vedro v bytě, vedro ve nemocnici... fuj. Nicméně přežít se to musí, čo robiť.
A dneska služebka do Karlových Varů. Šéf má klimatizované BMW - to je taková pohodička... a cestou nic nemusím - ani řídit, ani pracovat na notebooku, jen se kochat krajinou. Horší na místě samém, tam zas vedro a ještě aby člověk dělal dojem na klienta. Uf. Ale teď večer lehce sprchlo, třeba bude zas chvíli přijatelné středoevropské počasí.
gerda — #33 U ná s prší celý den


Už konečně prší i v Olomouci.
Vedro se přežít dá, jen nevím, jestli bych přežila bez pití v tom autobuse.
Jinak jsme tu měli pořádnou průtrž, na půdě už je rozestavěno pár kbelíků, zateklo i tam...
Ja sedim v kancelari, jede tu klimatizace jak blazen - az jsem si musela vzit salu - je mi docela chladno...
Venku je dneska takova deka dusna husta... Ale uz tady praska - bude burina. Ocenila bych, kdyby se trochu zalilo...
Velka vedra rada moc nemam, ani pani psova je neocenuje... Ani kocour uz se nechce valet na slunicku. Tak do tech 25 stupnu je to parada, pak uz je to umorne.
Jasně že se dá, jenom mít k tomu určitý přístup
ToraToraTora — #28 ja sakra, to zní až politicky!!
Pentlička — #26 Soudě podle poslední věty nejsi negativista, jsi extrémista
Pentlička — #26
určitě nejsi negativista - ona, když je pořádná plískanice, tma, vlezlo - to asi nemá níkdo rád... nicméně je to počasí a tomu neporučíme, tak si z toho vzít jen to pozitivní - v těch plískanících mám víc času na knížky a relax.
kobližka — #22 No, je to můj názor. Někdo napíše odporné vedro a já zas odporná zima. Já to tak vnímám. Jasně, že se mi taky líbí sněhobílá pláň, jiskřící sníh, modrá obloha a sluníčko, ale kolik takových dnů v zimě ve městě je? A zimu opravdu nenávidím, takovou právě tu černou, tmavou bez sněhu, bez sluníčka, ráno v 8 ještě tma, odpoledne ve 4 už tma, vlezlo, vlhko , všude bláto, větve bez listí, hnědá tráva...
Možná jsem opravdu negativista, nevím, ale když se mi něco líbí, tak moc a když nelíbí, tak taky moc.
Sophie — #24 kobližka — #22 lidi už takoví jsou - někteří mají skleničku JEŠTĚ zpoloviny plnou
a ti druzí UŽ polovinu prázdnou
. To je povahou a přesvědčit je nemůžeme.
kobližka — #22 Už jsem si toho taky všimla...toho negativismu.
Všechnose dá přežít,vedro izima.Ve vedru někde v chládku,u vody s kýblem pití a hlavně nic nedělat.Já sice velká vedra nemám ráda ,stačí mi teplo do 25°C,aale počasí neporučíme,tak musíme bojovat
Pentlička — #20 Já tě chápu,ale co nechápu,že všechno,co tebe nebaví,nazýváš tak vyhrocenně a jednostanně...jako třeba odporná černá zima.To bych teda nenapsala a to nejsem žádný příznivec sněžných plání.Ale i zima je nádherná,jen je potřeba se umět radovat ze života a mít otevřené oči.Asi tak.
MaVy — #19 já jsem zase horkokrevná,dlaně mám v létě i v zimě jako rozpálenou žehličku
Když je vedro, tak se snažím vzít si dovolenou a jít k vodě, pokud můžu. Je fakt, že v mládí, když se ještě nic nepsalo o ozónových dírách a rakovině kůže, jsem vydržela být na koupališti nebo na přehradě ráno od devíti do sedmi do večera, teď dám maximálně 4 hodiny a už mě to nebaví. Musím ale hodně plavat, na osušce jen uschnu a znovu do vody. Nejhorší je to v práci, tam naštěstí mám aspoň větrák a pak v MHD, to je šílené, to ze mě teče jak z vola.
Nicméně přes to všechno se na podzimní plískanice netěším a hlavně se netěším na dlouhou odpornou černou zimu. Zlaté léto!
kobližka — #11 já si teplo i vedro užívám, jelikož jsem děsně zimomřivá, takže mi to neva ,ale na ty podzimní plískanice se už začínám těšit taky, ponevač podzim miluji ze všeho nejvíc
ToraToraTora — #13 Nojo,před dvaceti lety sem to taky tak měla
kobližka — #11 Já to mám taky tak.Když je dlouho vedro,tak toužim po svetru
Nojo stárnem
Jako děti sme vedro milovaly,z vody nevylezly