Takzvaná mateřská centa fungují již v mnoha městech naší republiky.
Jsou to místa, kde se spolu setkávají maminky na mateřské dovolené a jejich děti (což napovídá již sám název). Nabízejí různé možnosti jak příjemně v kolektivu trávit volný čas. V některém je program předem dán, takže třeba v pondělí si děti zacvičí, v úterý něco zajímavého vyrobí apod. Maminky pak často pořádají různé akce – karnevaly, pálení čarodějnic a mnohé jiné.
Jenže program většiny mateřských center je sestaven přibližně pro děti starší 18-i měsíců. A co maminy s miminkama ? Jsou odsouzeny k sezení doma a procházkách po okolí?

Nedávno jsem vám popisovala, jak nadšeně prožíváme plavání s naší desetiměsíční Leontýnkou. Stejný klub u nás také (mimo jiné) organizuje cvičení maminek s dětmi , které rovněž navštěvujeme. Jedná se o děti od dvou do osmnácti měsíců. Děti jsou rozděleny podle stáří do různých skupin, každá skupinka dochází v jiném čase. Celá lekce trvá hodinu a půl, samotné cvičení není delší  než cca 20 minut. Ale abych byla přesná…
Schází se nás přibližně 6 – 8, děti od sebe nejsou věkově vzdáleny více než 3 měsíce. Nejprve přichází na řadu rozcvička. Chodíme do kolečka po klubovně, děti střídavě nosíme v různých úchopech a zpíváme. Střídání způsobů přenášení dětí je důležité, protože v každé pozici musí mrňousci zapojit jiné svalové skupiny. Houpáme děti na nohách, pracujeme s jejich končetinama, využíváme taky žíněnky a gymnastické míče.Každý nový cvik doprovází nová písnička, samozřejmě ne z magnetofonu, nýbrž z úst nás, matek.
Po rozcvičce máme svačinku, která většinou vypadá tak, že pobíháme za dětmi se lžičkou a přesnídávkou či jogurtem v ruce a snažíme se jim něco vpravit do úst. V herně je totiž dost veliký výběh a spousta hraček, takže dětičky jsou k neudržení. V tu chvíli nostalgicky vzpomínáme na naše začátky, kdy se miminka jen vzájemně okukovala v poloze na zádech , maximálně na bříšku, protože jiného pohybu nebyla schopna.
Když se nasytí děti, dáme jim konečně na chvíli pokoj a posedáme na zem s hrníčkem kávy nebo čaje. Nastává tzv. teorie. Na každou lekci si pro nás naše instruktorka připraví nějaké povídání a rady, často na náš podnět.
Když si dostatečně poklábosíme, začíná většinou výtvarná výchova, ale měli jsme už i hudební. To jsme ratolesti seznamovaly s různými jednoduchými hudebními nástroji - rolničkami, bubínky apod. Ale teď se vraťme k té výtvarné činnosti. Děti kolem roku věku vám toho samozřejmě ještě moc nenakreslí. Takže většina práce je na nás. Okreslit , vystřihnout, nalepit... Naše potomky pak využíváme k vybarvování různých ploch. Máme k dispozici velice snadno umývatelné barvičky (prý naprosto neškodné i při případném olíznutí). Namažeme jim jejich tlapičky a prstíčky a pomáháme je otiskovat na papír nebo látku. Nemusí se pořizovat vyloženě přesný otisk dlaně či chodidla (ale i ten jsme vyráběli), prstíčkama se dá „vyťupkovat“ třeba velikonoční kuřátko a společně takhle vytvořit jarní pozdrav pro babičky a dědečky.

Hodina a půl uletí jako voda. Nakládáme děti do kočárků a vyrážíme k domovu. Většinou usnou vyčerpáním a pod tíhou nových zážitků už po pár metrech…

Chtěla bych všem maminkám doporučit, aby se poptaly, jestli v jejich okolí podobné cvičení probíhá. Je to fakt moc prima. A na závěr jedno připomenutí. Věnujte svým dětem namísto drahého oblečení a hraček raději společně a smysluplně strávený volný čas.
Vždyť šťastné dětství je dar, který přináší nejvyšší úroky

Reklama