Pomineme-li záškoláctví, kouření na záchodcích, líbačky a osahávačky v šatnách, bylo moje školní období celkem klidné. Jsou ovšem dvě akce ze základní školy, na které vzpomínám s úsměvem na rtech a na slučácích se vždycky najde někdo, kdo mi to hodí na talíř :)

První akce a snad největší průšvih bylo přepisování známek v žákovské knížce z předmětů pro mne nepochopitelných. Fyzika a chemie. Tyto předměty jsem z duše nenáviděla, ale učit jsem se je stejně musela. Za to moje spolužačka a sousedka v lavici byla názoru: neučit se nic, co mě nebaví.

Rodiče byli z jejího prospěchu už tak zoufalí, že jí dali ultimátum. Buď zabereš, nebo nastane krušné období. Tak jsme vymyslely plán: přepisovat  známky v žákovské. Pětky se zázrakem měnily v trojky a poznámky typu NEPŘIPRAVENA NA HODINU mizely jako mávnutím kouzelného proutku. Maminka spolužačky byla spokojená s prospěchem své dcerunky a začala jí plánovat budoucnost někde na střední škole. Ovšem nic netrvá věčně, jak se říká. Asi po dvou měsích to na třídní schůzce prasklo. Byla z toho dvojka z chování, doma výprask a naše kamarádství bylo utnuto. Na chvíli :)

Druhá akce Z: ta samá spolužačka byla vyvolána ze zeměpisu. Dostala velmi jednoduchou otázku. Kde leží Praha, kolik obyvatel, rozloha, která řeká městem protéká apod. Spolužačka stála s ukazovátkem v ruce a koukala, kdo jí kde poradí. Prahu asi po pěti minutách našla, ovšem to bylo všechno. Tak dostala druhou šanci: Krkonoše. A bylo to v háji. Z předních lavic začalo napovídání: na severu, na severu, trochu víc doleva...co Vám budu povídat, ukazovátko lítalo po celé republice, ovšem hora Sněžka v nedohlednu. Najednou rána. Učitelka po někom ze třídy hodila klíče, ať laskavě dotyčný neruší a ptala se chudery u tabule, kde je západ. Nic, ticho. Kde je jih? A ukazovátko mířilo na východ...zatímco se celá třída začala válet smíchy, učitelka to brala jako jasnou provokaci. Skončilo to poznámkou a návštěvou rodičů ve škole. Musím dodat, že to provokace nebyla, A. byla na učení vážně hrozné jelito.

Jinak si ještě můžu vzpomenout na náš sešit plný drbů a pomluv, který nám byl zabaven a pak použit proti nám, zavolání na kobereček k řediteli (to už jsem si slíbila, že když to dopadne dobře, tak už budu vážně HODNÁ), házení sáčků s vodou z oken, čůrání z okna na lyžařském výcviku, kdy se podařilo spolužačce ohodit nějakého kolemjdoucího...no bylo toho dost. Na posledním slučáku jsem se naší třídní ptala, jací jsme byli jako třída. A odpověď byla: křest ohněm.

Nebyli jsme zlatí, měli jsme své mouchy, ale nenudili jsme se, pořád jsme něco podnikali a teď máme na co vzpomínat.

Už se moc těším, jak budu žehlit průšvihy své dcery :) lleennaa

Lleennoo, tak to ti půjčím mojí dceru a nadšení tě přejde. Řešili jsme červy nasypané v třídnici, rozbité okno, vyplavený záchod, rvačky, pozdní příchody, dokonce letos i neomluvené hodiny a "svini" řečenou bokem o učitelce, která to však slyšela. Už se dlouho nesměju. Simona

Jak jste na tom se svými školními průšvihy byly vy, milé čtenářky? A jak zvládáte maléry svých dětí? Moc se těšíme na vaše příspěvky na adrese:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama