Pomineme-li záškoláctví, kouření na záchodcích, líbačky a osahávačky v šatnách, bylo moje školní období celkem klidné. Jsou ovšem dvě akce ze základní školy, na které vzpomínám s úsměvem na rtech a na slučácích se vždycky najde někdo, kdo mi to hodí na talíř :)
První akce a snad největší průšvih bylo přepisování známek v žákovské knížce z předmětů pro mne nepochopitelných. Fyzika a chemie. Tyto předměty jsem z duše nenáviděla, ale učit jsem se je stejně musela. Za to moje spolužačka a sousedka v lavici byla názoru: neučit se nic, co mě nebaví.
Rodiče byli z jejího prospěchu už tak zoufalí, že jí dali ultimátum. Buď zabereš, nebo nastane krušné období. Tak jsme vymyslely plán: přepisovat známky v žákovské. Pětky se zázrakem měnily v trojky a poznámky typu NEPŘIPRAVENA NA HODINU mizely jako mávnutím kouzelného proutku. Maminka spolužačky byla spokojená s prospěchem své dcerunky a začala jí plánovat budoucnost někde na střední škole. Ovšem nic netrvá věčně, jak se říká. Asi po dvou měsích to na třídní schůzce prasklo. Byla z toho dvojka z chování, doma výprask a naše kamarádství bylo utnuto. Na chvíli :)
Druhá akce Z: ta samá spolužačka byla vyvolána ze zeměpisu. Dostala velmi jednoduchou otázku. Kde leží Praha, kolik obyvatel, rozloha, která řeká městem protéká apod. Spolužačka stála s ukazovátkem v ruce a koukala, kdo jí kde poradí. Prahu asi po pěti minutách našla, ovšem to bylo všechno. Tak dostala druhou šanci: Krkonoše. A bylo to v háji. Z předních lavic začalo napovídání: na severu, na severu, trochu víc doleva...co Vám budu povídat, ukazovátko lítalo po celé republice, ovšem hora Sněžka v nedohlednu. Najednou rána. Učitelka po někom ze třídy hodila klíče, ať laskavě dotyčný neruší a ptala se chudery u tabule, kde je západ. Nic, ticho. Kde je jih? A ukazovátko mířilo na východ...zatímco se celá třída začala válet smíchy, učitelka to brala jako jasnou provokaci. Skončilo to poznámkou a návštěvou rodičů ve škole. Musím dodat, že to provokace nebyla, A. byla na učení vážně hrozné jelito.
Jinak si ještě můžu vzpomenout na náš sešit plný drbů a pomluv, který nám byl zabaven a pak použit proti nám, zavolání na kobereček k řediteli (to už jsem si slíbila, že když to dopadne dobře, tak už budu vážně HODNÁ), házení sáčků s vodou z oken, čůrání z okna na lyžařském výcviku, kdy se podařilo spolužačce ohodit nějakého kolemjdoucího...no bylo toho dost. Na posledním slučáku jsem se naší třídní ptala, jací jsme byli jako třída. A odpověď byla: křest ohněm.
Nebyli jsme zlatí, měli jsme své mouchy, ale nenudili jsme se, pořád jsme něco podnikali a teď máme na co vzpomínat.
Už se moc těším, jak budu žehlit průšvihy své dcery :) lleennaa
Lleennoo, tak to ti půjčím mojí dceru a nadšení tě přejde. Řešili jsme červy nasypané v třídnici, rozbité okno, vyplavený záchod, rvačky, pozdní příchody, dokonce letos i neomluvené hodiny a "svini" řečenou bokem o učitelce, která to však slyšela. Už se dlouho nesměju. Simona
Jak jste na tom se svými školními průšvihy byly vy, milé čtenářky? A jak zvládáte maléry svých dětí? Moc se těšíme na vaše příspěvky na adrese:
Nový komentář
Komentáře
no jo holka, ...měli pokoj přímo nad nějakým vchodem či co to tenkrát bylo...byla to blbá shoda náhod
Teda, jestli byla spolužačka holka, tak měla dost dobrou trefu