Sbalte si spacák, čutoru, baloňák, beranici, pletené ponožky, spolehlivé boty a razíme. Kam? Na zimní čundr. Dnes se tomu říká outdoor, ale udělejme si takový malý retro výlet do doby před dvaceti (a více) lety. Alespoň virtuálně.

Svoje geny nezapřu, a tak se u mě velmi brzy objevily touhy sbalit si batůžek a vyrazit do světa, neznámo kam. Obvykle jsem dorazila k prvnímu lesíku, kde si pod větvemi keřů postavila provizorní obydlí a v něm strávila zbytek odpoledne. Navečer jsem se vracela domů a nechávala si vyprávět příběhy z cest od zkušeného zálesáka.

Vzali jsme si vždycky pár dnů volna a vyjeli kousek za Chodov u Karlových Varů. No, jezdili – chodili jsme pěšky. Jen občas jsme se vydali vlakem směrem na Mariánské lázně.

Když jsme dorazili na místo, museli jsme si v závějích vyhrabat prostor pro stany. To už jsme bývali docela promočení, takže následovalo převlékání toho nejnutnějšího. A krátký odpočinek.

cundr

cundr

S jídlem to ani v zimě nebýval problém. Večer jsme chodili jíst do hospody. Kluci si po večeři dali pivo a začali hrát na kytary, pak se většinou objevili příslušníci VB (veřejné bezpečnosti), my jsme se museli všichni legitimovat a hospodský byl upozorněn na to, že se ve 22.00 zavírá.

A jindy jsme si vařili na ohni. Vodu na vaření a na čaj jsme si brali ze studánek nebo potůčků, s tím jsme si servítky moc nebrali. Žádná destilovaná voda a podobně. A vidíte, pořád žijem! Vařili jsme si polévky z pytlíku a čaj s rumem. Nebo jsme si udělali svařáka, litr jablečňaku za 10 kaček. Bylo to super. Jen jsme děsně smrděli ohněm. Což vadilo hlavně rodičům, když jsme se pak vrátili domů a všechny ty věci v doma vybalili.

cundr

Za výmluvné fotografie děkujeme čtenářce s nickem Věra57.

Chodila jste v mládí na čundry? Láká vás dnešní outdoor? Vyrazila byste pod stan i v zimě?

Reklama