Známe ji všichni. Cukrovou vatu míváme nejčastěji spojenou s poutěmi a nejrůznějšími venkovními slavnostmi, které bývají určeny především dětem. Ty po konzumaci barevného cukrového chomáče lepí víc než vata samotná a rozdávají pusy sladší než med.

va.jpg
Foto: Shutterstock

Když zubař a cukrář spojili své síly

Pro mnohé bude jistě překvapivá informace, že za zrozením nadýchané pochoutky stojí člověk, od kterého by to většina z nás nejméně čekala. Z velké části za ni vděčíme americkému zubaři a vynálezci v jedné osobě Williamu Morrisonovi, který spojil síly i myšlenky s cukrářem Johnem C. Whartonem. Výsledkem byl přístroj, který mechanicky tlačil rozehřátý cukr přes specifické síto, díky čemuž vznikala textura na pohled připomínající tenké nitě. Chuť byla (nepřekvapivě) sametově cukrová, zkrátka přesně taková, aby si ji o několik let později zamilovaly snad všechny děti i mnozí dospělí, kteří výrobek ochutnali.

Cukrová vata je tvořena asi ze 70 % vzduchem, její lehkost je ovšem pouze zdánlivá. Jde o čistý cukr ve své „nejrychlejší“ formě, „přínos“ pro lidský organismus je tedy jasný.

Trvalo celých 7 let, než cukrovou vatu představili světu

Až po dlouhých sedmi letech se Morrison a Wharton rozhodli, že se o svůj vynález podělí s širokou veřejností. Stalo se tak na světové výstavě v St. Louis v roce 1904, kde měli lidé poprvé možnost cukrovou vatu ochutnat. Výstavou od dubna do prosince prošlo přes 20 milionů návštěvníků a řadu z nich sladkost s původním originálním názvem „vílí nitě“ oslovila. Základní kámen budoucímu úspěchu byl položen a podnikatelé se těšili z nečekaného zájmu.

Porce cukrové vaty se během výstavy prodávala za jeden čtvrťák. Byla natolik žádaná, že po skončení akce prodali podnikatelé víc jak 68 000 balení a vydělali přes 17 000 dolarů. 

Další zubař na scéně

Úspěch na světové výstavě odstartoval stále rostoucí zájem veřejnosti o sladkou dobrotu. Pro mnohé možná překvapivě snížili Morrison a Wharton cenu za jednu porci „vílích nití“ na 5–10 centů. Prodej se utěšeně rozjel a rostla i poptávka po samotných strojích. Netrvalo dlouho, a také ty začali podnikatelé prodávat. Časem stroj zdokonalili a následně nechali patentovat. Upevnili tak svou pozici na trhu a konkurenci trvalo řadu let, než jim opravdu byla schopná konkurovat. Stalo se tak v roce 1921 a alespoň zčásti relevantním konkurentem Morrisona s Whartonem se stal překvapivě další zubař jménem Lascaux. Aby se od svých kolegů odlišil, vymyslel nový název pro prakticky shodnou pochoutku: „cukrová vata“. Originál je nicméně vždy pouze jeden, proto Lascauxovi dobrota nevynesla zdaleka takový věhlas jako původním vynálezcům.

va2.jpg
Foto: Shutterstock

Cukrová vata se postupně rozšířila do celého světa. Nový název se dobře ujal, ten původní se zachoval snad pouze v Austrálii. Časem se stroje na výrobu pochoutky ještě zdokonalily a začaly se prodávat i ve více velikostech. A protože si doba žádá své, objevily se postupně nejrůznější příchutě i barevné varianty vaty. Ta originální byla čistě bílá a chuťově neutrální.

Čtěte také:

Zdroje: spunparadise.comcandyhistory.netwikipedia.org

Reklama