fam.jpg
Foto: Se souhlasem Mirky van Gils Slavíkové

Vydáváte už druhou kuchařku s Famózními recepty. V čem se liší od té první? 
Říká se, že dvakrát nevstoupíme do stejné řeky, ale jak vidno, já to udělala. Ano, je to rozhodně o velké zodpovědnosti, perfekcionismu, protože prostě následnice musí být ve stejné kvalitě, či ještě větší.

Proces tvorby knihy je v mém případě velmi specifický. Je časově náročný. Prochází vždy několikastupňovou kontrolou, aby každý upekl a s pocitem štěstí se hlásil hrdě k dílu. Stylizace, aranžování, titulky, vše bylo intenzivnější. Jenže ono asi nelze říci, že dvojka je lepší, než ta první. Protože jednička byla středoevropská a dvojka si nakročila do více profesionální sféry.

Jednoznačné je, že opět pečeme Famózně, s láskou a radostí. A já se těším z každé fotografie zdařených výrobků, které mi spokojení fanoušci posílají.

Co vás v kuchařce Famózní! čeká?

fam1.jpg

Na 176 stranách její láska k pečení prochází nejen žaludkem, ale také různými zeměmi. Kromě Česka také Německem, Thajskem, Španělskem, Islandem, Francií či Korsikou, nechybí ani domácí Česko. Čtenáři se naučí, jak upéct lahodnou briošku, jak na ty nejlahodnější kokosky, ochutnají španělské vzrůšo churros i francouzské éclairs. Ale dozví se také, jak vykouzlit ten nejvoňavější chleba.

„Všechny recepty v knize jsou moje oblíbené. Ale kdybych měla nějakého oblíbence přece jen říct, tak je to Kaštanový dortík, protože miluju kaštany. Pak také Maminčin šálek kávy, jsem totiž propadlík kávě. Absolutně double famózní jsou Snickersky v domácím podání. Na Vánoce je pro mě lahůdka Vínarterta z Islandu,“ říká autorka Mirka van Gils Slavíková.

V kuchařce jsou i dezerty ze vzdálených končin. Kdybyste si teď měla vybrat jednu zemi, kam byste jela sladce hřešit, která by to byla? Kde podle vás dělají nejlepší moučníky? 
Je přeci úžasné, že každý kontinent, každá země má své sladké speciality. Toto je velmi těžká otázka. Ale přeci jen ve Francii dovedli cukrařinu k dokonalosti. Takže každá návštěva je, samozřejmě, oslazená. Nechci se nezmínit, že zrovna tak funguje Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko a ve sladké pekařině Německo. Ochutnávka novinek a nejlepších čokoládiček je nutná dávka inspirace pro mou další tvorbu, což se odráží i v knihách.

Ale surovinově se ráda toulám po Asii. Velmi mi voní a jde i s dobou podle trendů. Všude je něco dokonalého, co nás neotřelou chutí příjemně překvapí. A tomu se nevyhýbám.

Experimentujete doma v kuchyni ráda? Do jakého nového receptu jste se pustila naposledy? 
Ó ano, bez experimentů se nedá žít. (smích) Veškerá tvorba receptů je takový malý experiment. Jenom kombinování chutí a prolínání ingrediencí je vlastně kouzlení, které vede k lahodnosti ve výsledku. Směji se, že cukrařina je čarodějná alchymie.

Moje poslední experimentování není jen o chutích, ale o designu. Hraji si s želé asijskými dekoracemi. Je to žhavá novinka ve zdobení dortů.

A spouštím se s recepty třeba pro novou knihu.

Stane se vám ještě někdy, že něco pokazíte? Jsou recepty, do nichž se pouštíte jen nerada? Nebo už zkrátka zvládáte péct bezchybně i v polospánku? 
Samozřejmě, ne vše se vydaří na první dobrou. I mistr tesař se utne, ale v tom je ten půvab tvorby. Nemohu říci, že bych některé recepty dělala nerada. Ale faktem je, že již podle konzistence těsta vidím vady a napravuji je zavčas. Rutinních receptů je povícero. Třeba mezi ně patří linecké těsto, brioškové či na buchty. Vlastně tím, že se něco nepovede, se více učíme, hledáme cesty, jak zdokonalit recept.

V čem lidé při pečení často chybují a pak to má vliv na výsledek?  
Ale proč neříci i to, jak jsou lidé šikovní, mí cukrouškové obzvláště. (smích) Často mě překvapí dokonalou, ne-li dokonalejší kopií mého receptu.

Nicméně všichni chybujeme, a především je to o zbrklosti, spěchu. Pak také nepozornost při sledování videí s recepturami, a i čtení nevnímáme vždy dobře. Cukrařina je známa jako precizní řemeslo a cukráři, že prý jsou tak trochu autisti. (smích)
Ale úspěch je i o kvalitě surovin. To může být velkým ovlivňujícím činitelem.

Víte, jak to je. Peču-li, tak nevysávám, nežehlím, netajtrlíkuji jinde. Prostě valčíkovým tempem se mazlím jen s pečením.

fam2.jpg
Foto: Se souhlasem Mirky van Gils Slavíkové

Dnes se v receptech často objevuje, že se smíchají všechny suroviny dohromady. Žádné vyšlehávání bílku a žloutku zvlášť, jak si to pamatuji u babičky. Je to správně? Nebo se to ve výsledku odrazí? 
Nášleh závisí na typu receptu, ale vždy lze pečlivostí při přípravě něco zlepšit. Tak třeba dělám-li máslový piškot, pak šlehám bílky a žloutky zvlášť. Jinak to piškot nepotřebuje, daleko důležitější je faktor času nášlehu. Nemám piškot z celých vajec vyšlehán za tři minuty, ale vždy chce alespoň 15 minut. Pevná pěna mi dovede piškot k dokonalosti bez brousku. (smích)

Ale existují i směsi těst jen zamíchané. Ovšem pozor, i zde jsou pravidla, které suroviny jdou první, a které poslední. Snad jen u palačinek a lívanců dávám vše najednou.

Co se ještě při pečení nevyplatí zlehčovat si? 
Nelze si zlehčovat čas a přesně dodržované receptury včetně gramáží. Tedy lze, ale pak jsme si vzali jen inspiraci a tvoříme úplně něco jiného. Mě to někdy zlobí, protože je těžká rada na dotaz, proč se mi něco nepovedlo. Já totiž nevím, kde se co pozměnilo. I tak je však pravdou, že jeden recept a deset pekařů znamená, že každá houska bude jiná. Existují nepřenosné informace.

Vlastně jdu tak trochu proti proudu, protože učím třeba u těst kynutých délku kynutí po staru. No jasně, těsto je lahodnější, nadýchanější a lépe se s ním pracuje. Ruk cuk kynutí dnešní doby mě nebaví. Rovněž tendence všude dávat kvásek. Proč? Někdy je na škodu chuťově a s droždím není nic špatně, je zdravé. Jen je dobré mu dát čas, tak jako dáváme čas kvásku.

Pomalu se blíží Vánoce. Pečete doma cukroví?
Kluky mám sice již velké, ale řekla bych, že se nic nezměnilo. Spíše zintenzivnilo. Chlebík už z obchodu nechutná tak, jako ho upeče maminka, atd.

Takže ty své dva dvoumetrové prcky ráda rozmazluji dál a Vánoce, vaření a stolování znamená vždy něco navíc. Opravdu nám záleží na atmosféře a pochoutkách víc než na dárcích pod stromečkem. Tím pádem peču vše, co je oblíbené, a něco nového. Co projde u kluků, to můžu pustit do světa dál. A asi máte představu, jak jsou zmlsaní. (smích)

Kolik druhů cukroví na Vánoce pečete a jaké patří k vašim favoritům? 
Nejsem fanynka třiceti či více druhů cukroví. Spíše kvalita použitých surovin dohání kvantitu. Je to spojené i s konzumací, která by se neměla vymykat běžným stravovacím zvyklostem, abychom nepřibírali a nevyhazovali. Ale je to o vychutnávání. Pokud se trefím do deseti druhů, tak to už je hranice. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, linecké slepované, makronky a marcipánové úlky. Nezapomínejme na vánočku, panettone a nějaký dortík. Vše ve zmenšené verzi. Dokonalost je v čerstvosti a ne v zamražení cukroví a jedení o Velikonocích. (smích)

Čtěte také:

Reklama