Ty, které jsou vychovávané přísně, mají daná jasná pravidla, která musí dodržovat, mají své povinnosti a v neposlední řadě i tresty, které následují za provinění? Nebo ty, které mají větší volnost, nemají doma téměř žádné povinnosti a rodiče se jim snaží umetat cestičku a nezatěžovat je přílišnými zákazy a tresty? Co je správné?
Já sama jsem byla vychovávaná spíše přísně. Měla jsem své povinnosti, které jsem musela každý den splnit, a až potom jsem mohla jít ven s kamarády nebo se věnovat svým koníčkům. Pokud jsem porušila pravidla, které jsem měla stanovené (návraty domů, nesplnění svých pravidelných úkolů), následoval trest v podobě domácího vězení nebo jiného zatrhnutí mých oblíbených aktivit.
Určitě mě to v pubertě dost štvalo a cítila jsem se svazovaná. Mnoho mých vrstevníků si dělalo co se jim hodilo, mnoho jich nemuselo doma pomáhat a mohli chodit domů kdy se jim zachtělo.
Pokračovalo to i po mých patnáctinách, kdy jsem chtěla chodit s ostatními vrstevníky na zábavy a diskotéky. Bylo nás jen pár takových, kteří se museli vrátit do půlnoci (s věkem se hranice posouvala, v sedmnácti jsem mohla chodit domů v půl druhé), ostatní si užívali do kdy se jim líbilo.
Dnes můžu s určitostí říct, že mě moji rodiče vychovali dobře a že všechny ty zákazy i povinnosti měly svůj smysl a jsem za ně ráda.
Moji sourozenci už byli vychováváni daleko shovívavěji než já. Největší volnost měl můj mladší bratr, ale i sestra, které je teď šestnáct, a já vidím, že má povoleno daleko více věcí než já. Na druhou stranu mají oba dva i minimum povinností.
Dnes, ve svých sedmi letech opravdu poslouchá rodiče na slovo. Ale je vystrašená, zakřiknutá a rodičů se bojí. Když přijdou na návštěvu, posadí se a celou dobu se téměř ani nepohne. Má strach, aby neprovedla něco, za co by ji rodiče mohli potrestat. Na rozdíl od ní, její mladší sestra nezná žádné hranice. Rodiče jí všechno povolí a ona je velice neukázněná a rozmazlená.
Jak tedy na výchovu našich dětí?
Psycholožka Jitka Jeklová upozorňuje, že při výchově více sourozenců by rodiče měli přistupovat ke všem stejně a také, že oba dva rodiče by ve výchovných metodách měli být zajedno.
A jestli na děti spíše přísněji, či laskavěji? "Rodiče by měli zvolit zlatou střední cestu, děti příliš a hlavně zbytečně netrestat, ale dát jim jasná pravidla, která musí obě strany dodržovat."
A ještě dodává: "Děti je třeba vychovávat s láskou i rozumem zároveň. Vždyť, to co do nich vložíme, ony pak zase vloží do dalších generací. Láska je velmi důležitá, ale děti bez pevných hranic také nebývají zcela šťastné."
Nový komentář
Komentáře
Teda problémy s jídlem jsem u svých dětí neměla.Od mala jsem si je naučila jíst to,co jsem uvařila.A když se ošívaly,že jim to nejede,tak odchod od stolu a nic jiného,než pití.Tak se to řešilo i u nás doma,když jsem byla malá já.Horší to bylo se sladkým jídlem,které odmítal manžel(rýžový nákyp,krupicová kaše atd.)Vymyslela jsem si fígl.Tyhle jídla jsem vařila,jen když byl manžel v práci(chodil na směny).Taky jsem si zažila u dcery vztekání.Byla miloučká holčička,ale když jí chytil amok,stálo to za to.Vůbec venku,když k tomu bylo obecenstvo.Jednou mě tak vytočila,že jsem v zoufalství utrhla kopřivu a přetáhla jsem jí s ní přes holé nožky.A světe div se.Ono to zabralo.Od té doby bylo po scénách.Ještě,že bylo léto...co bych dělala,kdyby byla zima...nevím
.Se synem jsem nic podobného nezažila.Co se týče trestů,si myslím,že v přiměřené míře nejsou na škodu.Zarach a zákaz PC,je to co u nás doma spolehlivě zabere.Oba dva mají i své povinnosti,na kterých trvám.Jelikož stále mají snahu posunout hranice kousek dál a zkoušejí co jim projde
.Zatím jim nic neslevím,ale jak dlouho to vydržím,to teda nevím
.Asi jsme nebyli jiní,i když výchovné prostředky byly o poznání tvrdší.Často vzpomínám na větu:"Počkej jednou ti to vlastní děti vrátí!"
Tak to se mám na co těšit...
Landriel: U nás se "nechutenství" léčí hladem. Nechceš - nemusíš. Asi máš plné bříško, to nevadí, necháme ho vytrávit. A do dalšího hlavního jídla jenom pití. Vzhledem k tomu, že Jajda pije ředěné minerálky, nehrozí, že by se nažbryndala sladkýho pitíčka. A další jídlo zpravidla mizí velice rychle. Kdysi měla malá skutečný záchvat nechutenství, kdy odmítala jíst vše (kromě sladkostí a i to málo). Tak byla hledem třetí den jsem nevydržela a valila s ní k doktorce. Ta mi poradila, že jí nemám jídlo ani nabízet. A kdyby se do dalších tří dnů o jídlo nepřihlásila, máme přijít. A Jenom mám hlídat tekutiny (neslazené) a ejhle za další dva dny se dítko samo hlásilo o chleba k večeři a pak už jedla normálně. On dospělej má občas taky období, kdy je přeplácanej a neví proč. Proto se držím toho, že Jáju do jídla nenutím. Ale kokina mám těžce na příděl.
teda ja se tu ted tak krasne bavim holky ty vase nazory to se musi jednou sepsat to je na romany.... fakt super.
nekdo ma stesti na deti, asi je to taky povahou deti a nekdo jako ja ma holt doma dabla s dusi andela..... 
Jinak co mam rici ja???
Radsi nic. Jsem matka tyranka, jsem prisna, mam hranice. Nesnasim milionkrat neco omilat dokola. Ted mam tu taktiku ze reknu ze to a to se musi udelat(je vecer a je vecerni ritual uz 4 roky nemenny) a hned velmi durazne dodam co se stane kdyz to neudela... a funguje to. Je pravda ze taky co je hodne dulezite a na to jste asi hodne zapomeli, nebo jsem si to tu nevsimla a to je stejnomerna vychova obou rodicu... cili oba bud takovy a nebo makovy... no a to je muj problem.
Muj muz je flegmatik a to tak extremni ze dokaze meho syna doslova a do pismene vytocit a dohnat do takovych extazi ze je tu u nas pak veselo. I kdyz ted uz to resim jinak .... misto abych hubovala synovi tak si vzdycky chnapnu tatinka bokem a jen mu reknu par slov aby si uvedomil ze opet prehnal. Jenomze i presto vsechno muj syn velmi tihne ke svemu otci, neb vi ze u nej vzdy dojde k tomu co si on preje.. u me jen v tom pripade kdyz vim ze je to v ramci moznosti.
Musim rici ze vychova deti mi prijde jako neco velmi velmi tezkeho a je jedno jak to delame, stejne to delame spatne, prijde puberta a je to vsechno na nic...
Je fakt, že kdysi jsem taky malého prosila, zakazovala, řvala, že pokud nebude jíst stane se to a to a ve finále jsem to vzdala a jak píšou jiní: nechceš to sníst, tak asi nemáš hlad. Je taky pravda, žejsem vždy vařila malému rozličná jídla, jenže on je tak děsně vybíravý, že jsem v něm začala vidět svého manžela. Děs a hrůza. Ale nenutím jej jíst ani to, co má rád, když je zrovna ve šprajcu. Však on hladem neumře.
Vzkaz pro Meryl: jeden by řekl, že jste psala o mém manželovi. Jeho maminka to popisovala naprosto stejně.Běh po celém bytě, sirky, panáček, je to až neuvěřitelné.
carlotta: jak píšou holky, já taky vnímám rozdílně, kdybych nutila dítěti něco, co fakt nejí jako je třeba čočku a když se dítě zabejčí, že jíst nebude, protože špenát má o trochu jinej odstín zelené, než si představovalo.
Ale fakt je, že nejlepší je ty situace nijak nedramatizovat, aby dítě nepřišlo na to, že rodiči na tom záleží, aby to snědlo. Protože ono není divu, že to zkoušejí, když ze všech stran slyší, jak pěkně jedí, nejdeí a podobně.
Ťapina: jo, čokoládičky, sušenky, bonbonky a zmrzlinka, to by jí jelo stále. A to by se najedla i sama.
carlotta: já jí ale nedávám nic, co by neměla ráda, ona mi tohle prostě dělá u každého jídla, ale jenom někdy. Donedávna měla období, že chtěla všechno jíst sama, byly jsme třeba v Klokánku, tam jsem úplně zírala, jak krásně a vzorně snědla polévku i právě špenát s bramborem a vajíčkem, jen jsem jí to pokrájela na menší kousky. Myslím, že už jsem tu někde psala, že špenát miluje, aspoň ten můj, s mlékem, vajíčkem a sýrem, ale teď nás prostě takhle zkouší. mmch dnes ráno totéž zkoušela se snídaní, dostala na svoji vlastní žádost chleba s lučinou a stejně zase zlobila - když pochopila, že ji nenakrmíme, tak to najednou snědla úplně sama.
carlotta: Jenže Landriel píše, že její dcerka normálně má špenát ráda, jenom teď si prostě postavila hlavu, že ho jíst nebude, a tomu se vyhovět nedá. Jinak by ji za chvíli krmila jenom čokoládama. Jasně, že se nemá nutit dítěti něco, co mu nikdy nechutnalo a asi chutnat nebude, ale když jednou sní špenát s chutí a podruhý se nad ním ofrňuje, protože ví, že v mrazáku je zmrzlina, tak to je něco jinýho.
Děkuju všem za rady, budu si to sem chodit číst. Ještě mě napadá, že bych snad vážně měla založit auditko, pokud by mi tam dál někdo chodil radit - protože ve všech chytrých knížkách mi scházejí právě ty rady pro konkrétní situace a manuál k dítěti v děloze jaksi nebyl.
Andula: Ségra vždcyky vzpomíná, jak jsem na sebe zarytě koukali já a táta blýskali u toho oba brejlema
A pak viděla, jak se jednou hádám se synem - a říká, že zažila dokonalý deja vu.
Si nevzpomínám že bych měla s dětmi když byly malé problémy…a to jsem žádný poučný články nečetla
…za to manžel…ten dal zabrat
.To na něho jsem tenkrát měla mít návod k použití
.
Eva_Fl: na Adámky jsu alergická - kolegyně má syna - je to tak rozmazlenej fracek, stejně starej, jako mrně....ale ta, když řekne Adámek, to je pro mě znamení, že v překladu to znamená
koule: náš je Bejk, skoro tomu chci věřit, zvláště když ten starší divočák je Střelec :o)
Irka1: tak tohle rika i moje mamca
Andula: jestli znameni nelzou, tak on je beran, jak vysity
werka: zkousej nas deticky
.
....Landriel jeste nevi co ji presne ceka 
.
Muj tchan rika "maly deti maly starosti, velky deti velky starosti"
kamarádka měla klasické dítě nežravce
jednou jsme tam byli a můj muž řekl, že dítě nakrmí
nandal na vidličku - dítě řeklo - jiný
nabral jiný - dítě řeklo jiný...trvalo to asi 5,10 minut...muž vždy klidně jedno sundal, jiné nandal...skončilo to tak, že dítě podlehlo a snědlo celý obsah talíře...vše v klidu a s úsměvem...od té doby, když tam byl on, malá bez řečí všechno snědla....
koule: to je podobné, jak u nás. Junior je taky děsně paličatej, takže občas si hledíme do očí jak dva bejci
Lotka: on nesnasi, kdyz se mu tak rika, tak mu to delam just!
Eva_Fl: jak můžeš takovýmu velkýmu chlapovi říkat Adámek
Landriel: Irka1: Ad trest se zaheslovaným počítačem - Irko, tys byla s pondělí večer u nás ? To, co jako trest navrhovala Lan, téměř doslava pravil náš tatínek a od
se mu jak první reakce dostalo téměř přesně té odpovědi, o které psala Irka 
(pravda, pak vycouval a udělal, co měl, ale je mu teprve 10, takže za 3 roky už nejspíš nevycouvá a půjde pařit ke kámošovi).
Irka1: Ad burizonová holčička - moje tchýně krmila švagrové dvojčata krupičnou kaší pod stolem, protože holčičky ji nikde jinda papat nechtěly