Jeden z nejsilnějších zážitků z puberty je moje první zkušenost s „čůčem“.

To jsme si v osmé třídě připadali hrozně dospělí a plní nároků na to, vymlasknout pár lahví tohoto levného vína na dvoře mezi činžovními domy.

 

Nejstatečnější z nás zašli do zeleniny a požádali o pár lahví čůča. Aby to nebylo tak fádní, vybrali jsem různé druhy.

 

Usadili jsem se na dvorku a zapálili si Sparty.

Kluci otevřeli lahve a už se to točilo. Kdo pil víc, ten byl největší frajer. Znáte to…

 

Za chvíli jsme pořvávali tak, že na nás pokřikovali lidé z oken. „Zavoláme na vás 158, vy chuligáni!“

A tak se chuligáni zvedli, aby zjistili, že mohou sotva chodit. Všimla jsem si, že má kamarádka nemůže chodit tak docela, pohybovala se střídavě po čtyřech a v potupném předklonu. K tomu si to šněrovala do pravidelných oblouků.  Byly jsme sousedky a já věděla, že má hodně přísné rodiče. Když jsem ji viděla zvracet u popelnic, bylo rozhodnuto. Namířily jsme si to k nám domů, kde nám otevřel můj táta. „Ježiš, vy jste úplně vožralý!“ zahalekal a téměř musel vzít mou kámošku do náručí…

 

Na tátu v této situaci moc ráda vzpomínám.
Zachoval klid a uvařil kafe. Nalil ho do nás a kámošku uložil do mé postele. Okamžitě tvrdě usnula. Chodil se na ni pravidelně dívat a pak ji doprovodil domů. Zlatej táta.

 

Já od té doby vím, že vydržím víc než mé okolí.
Tedy v požívání alkoholu. Ale mého tátu v ledasčem jistě nepředčím…

 

Shodou okolností jsem nedávno tuto kámošku potkala v blízkosti mého bydliště. Dostaly jsme se i k tomuto našemu pubertálnímu úletu a ona mi prozradila, že ji stejně doma zbili. Nějaká paní z jejich domu ji viděla u těch popelnic.

Tak to táta stejně nezachránil.

Zuzana

Milá Zuzano, nic si z toho nedělej... i já už mám svůj limit nasosanej :o))) Díky za tvůj příběh. Opravdu mě pobavil.

 

Reklama