Četli vám rodiče pohádky? Nám ano. Nám v tomhle případě znamená mně, bráchovi a ségře. A pohádky to nebyly zrovna klasické. Vyrůstali jsem na Mumíncích – Tatínek píše paměti je doteď moje oblíbená knížka. Celoživotně mě poznamenal taky Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, Adamsova Daleká cesta za domovem a Durrellův Mluvící balík.
Předčítání mám spojené s postelí s naducanou peřinou, horkým kakaem nebo čajem s medem a zimou za okny. A jestli někdy budu mít děti, určitě jim budu číst...
Celé Česko čte dětem
Včerejším čtením pohádek v pražském kostele u svaté Anny zahájil Václav Havel projekt Celé Česko čte dětem. Jedná se už o druhý ročník kampaně, která se snaží přesvědčit rodiče, aby svým dětem četli alespoň dvacet minut denně. V rámci akce proběhne také čtení pohádek v nemocnicích, mateřských centrech a knihovnách.
Projekt přišli podpořit také Zdeněk Svěrák, Michal Viewegh, Aneta Langerová a Jaroslav Nohavica. Zazněla písnička Kozel, četli se Pižďuchové, Mikulášovy patálie i Malý princ. Zavzpomínalo se, jak jinak, na Karafiátovy Broučky, a vůbec na pohádky, které si celebrity pamatovaly z dětství.
A co Vy, ženy-in? Četli Vám rodiče pohádky? Vzpomenete si jaké? Líbilo se Vám to? Četly jste nebo budete číst svým dětem? Kolik času si myslíte, že je dobré předčítáním strávit? Nebo je to dnes, v době televize, už ztráta času?
Nový komentář
Komentáře
*Kotě*: Kubula u nás jede už aspoň po desáté
ano, čtu svému synovi, je mu 2,5 a zná už dost pohádek přiměřených jeho věku. Je to moc krásný rituál. POhádky si také vymýšlím, spíš příběhy o skřítcích...
Pracuji jako učitelka ve školce a dětem moc ráda čtu.
Studuji VŠ učitelství pro mateřinky a jako bakalářskou práci mám Dialog s dítětem a rozvoj jeho myšlení. Myslím, že pohádky hrají velkou roli na utváření osobnost, umění přemýšlet a o tom, že rozšiřují dětem slovní zásobu, představivost a fantazii není pochyb.
Jsem na tom podobně jako medved - momentálně čteme určitě hodinu i dvě denně, plus ještě malej miluje poslouchání audiopohádek. Na knihy typu Mluvícího balíku je ale ještě malej, má dva a půl roku, nevydržel by u toho. Momentálně frčí Hrubínovy veršované pohádky a pak taky Kubula a Kuba Kubikula. Na strašidlo Barbuchu si hraje celé dny
Čteme dítěti a velmi rádi. Diskutujeme s ním i o tom, co ho v té pohádce zaujalo anebo během dne. Jsou to chvilky sblížení, kterých si moc užíváme...
Naši mi četli ostošest. Nejprve pohádky, pak táta Hemingwaye (nějak neřešil, že jsou mi teprve čtyři) a máma Foglara. Docela úspěšně ve mně zaseli celoživotní knihomolství, které po mně podědila i dcera. Národ, ve kterém se dětem čte, je v konečném důsledku národ vzdělaný ... v Anglii se to například moc nenosí a spousta dětí je prakticky negramotná.
Lindaa: Doporučuju - "O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu". A zaručuji, že budeš mít úspěch, i když jsou holky (jak jsem pochopila) odrostlejší!
A ještě lepší než číst dětem je, když čtou děti vám - vyvalíme se v ložnici a starší dcera nám čte pohádky
Meander: no to si piš
bookcase: smrtelně vážně uvažujeme o nějaké pohádkové knížce
Ani si nevzpomínám jestli nám někdo četl,ale já se snažím to dodržovat,i když náš malý 3 a půl to moc neprožívá,zato náš prvňáček je nadšený.
Mamka mi četla snad každý večer. Nejraději jsem měla knihu s ruskými pohádkami Krása nesmírná a Diamantová sekera - to byly, myslím, baltské pohádky. No a taky se četl Erben, Němcová, Neználek, Ladovy pohádky... Pohádkových knížek máme habaděj
sunnynka: Paráda!
Jak vidno, některé změny jsou k lepšímu. 
sunnynka:
to je super, přítel má asi bohatou fantazii
Tak u nás je taky večerní rituál - čtení a povídání. První já čtu, tak dlouho jak se nám zrovna chce
a potom Pepínovi přítel vypraví vymyšlené pohádky. Zrovna jede seriál o zlobivých kamionech 
A Pepa většinou vymýšlí téma. Takže před zlobivými kamiony byly volné pohádky, třeba Jak šlo staré kafe do ZOO, O stanu, kterému se ztratil malý spacák, Jak šlo světlo do skla...atd 
medved: Já čtu dětem maximálně čtvrt hodiny denně, ale je jim 12 a 8, tak to už se snad nepředpokládá, že bych jim na dobrou noc předčítala hodinu. Oni si jinak čtou hodně (až moc), takže moje čtení berou spíš jen jako rituál, abych jim jen nepřišla zhasnout a museli by už spát. Dnes jdeme jako každou středu do knihovny, musím si tam zas něco vybrat, aby nás to bavilo všechny a mělo to vhodně dlouhé kapitoly.
nějak si nevzpomínám, jestli mi někdo četl pohádky
ale moc dobře si pamatuju, jak jsem si šla, jako prvňáček, poprvé vypůjčit knížku do knihovny 
a od té doby čtu a čtu a čtu 
svým dětem jsem taky samozřejmě četla a dost jsem se u toho s nima vyblbla 
Dětem jsem četla ještě celý první stupeň ve škole ale teď mě puboši radši do útrob svého pokoje nepouští. Jsou ale i dneska chvíle kdy sedíme všichni kolem stolu v kuchyni a já čtu. Je to fajn.
Máma nám četla pohádky, vybrali jsme si se sestrou vždycky ty nejdelší-O slunečníku, měsíčníku a větrníku.... Synovi čtu před spaním momentálně Ezopovy bajky a nejvíce se těší na poučení nakonec
Pohádky a různé příběhy čtu dětem každý den.Baví to děti i mě,protože ráda čtu oblíbené knihy z mého dětství - knihy Astrid Lingrenové,Neználka,atp.Nejmladší má dva a půl,takže čteme krtečka,Sněhurku,Smolíčka,atp.Se starší dcerou-9 let čteme Lvici Elsu.Bez čtení si neumíme představit usínání.
Měla jsem babičku jako z pohádky.Šedivé vlásky smotané do drdůlku,širokou sukni,zástěrku a v kapse vyšitej kapesníček. Babička byla nejhodnější človíček na světě.Čítávala mi každý večer nebo když jsem byla nemocná.Milovala jsem pohádky,Staré pověsti české-hlavně Horymíra se Šemíkem ale kvůli komu jsem dokázala usínat v slzách byl Malý Bobeš. Občas když je mi po babičce smutno,vytáhnu stařičké vydání Bobše a vzpomínám....
Naši mi pohádky nikdy nečetli, ale četla jsem si je poměrně brzy sama a hodně. Vzpomínám, že v osmičce jsem o polední přestvce vyprávěla děvčatům z první třídy pohádky zpaměti. Stejně tak svému bratránkovi. Dětem jsem nejdříve pohádky vyprávěla - podle toho, co jsem jim právě potřebovala sdělit - třeba jak nepořádným dětem utelky hračky nebo jak utekl paleček klukovi, který si jej dával do pusy. Potom jsem jim je četla, ale jen krátce. Syn se naučil číst, když mu byl a půl a od té doby nesnesl, abych mu četla. Dcera ztrávila ta nejpohádkovější léta 3-5 v léčebně, tak jsem jí pohádky vyprávěla, když jsme tam přijeli 1 x za 2 masíce na návštěvu.