Jistě už víte, že Žena-in odstartovala velký test diet a receptů na hubnutí. Souběžně s testem probíhá také soutěž o nejlepší čtenářský příběh s tématikou hubnutí, jejíž pravidla naleznete zde. Do redakce nám stále chodí vaše příběhy. Píšete nám o kilech navíc, která vás trápí, píšete také o dietách mírných i poněkud drastičtějších. Ale dorazil nám i jeden příběh, který je úplně jiný než ostatní. Poslala nám ho čtenářka martisa, která se potýká se zcela odlišným problémem – nemůže přibrat. Mnoho žen není spokojeno se svou váhou, a proto jsme rádi, že máme možnost nahlédnout na tento problém i z druhé strany.
Nechápu, proč holky hubnou
Odjakživa jsem byla takové vyžle. Doktorka mi slibovala, že pokud nepřiberu, pošle mě do ozdravovny. S předepisováním rybího tuku a vitaminu B12 si vystačila do mých patnácti. Určitě to pomáhalo – rostly mi vlasy jako nikdy před tím. Ale váha stála. Svoji tělesnou schránku jsem do jistého věku až tak dramaticky nevnímala, ale v pubertě (a vlastně dodnes) jsem trochu (někdy hodně) záviděla holkám, co měly nějaké to kilíčko navíc, a vůbec jsem nechápala, proč pořád chtějí hubnout a zkoušejí drastické diety.
Já v patnácti měla 158 cm a 40 kg. Neustálé narážky na moji vychrtlou postavu z řad spolužáků a pedagogů i cizích kolemjdoucích mi na sebevědomí rozhodně nepřidaly. Měla jsem pocit, že na mě civí celý svět a nemá na starosti nic jiného než komentovat, jak vypadám. Narážky typu „ta je jak zlomenej vítr“ a „ta vypadá jak reklama na hlad“ patřily k těm nejmírnějším. Nejméně mě šetřily ženský. Divné bylo, že když kolem prošla dívka, které se pod tričkem rýsovala slušná pneumatička a od stehen se jí dělaly jiskřičky, nikdo ani necekl. Navštívila jsem v nemocnici metabolickou poradnu. Po všech testech a vyšetřeních přišla jasná a stručná odpověď – „máte rychlý metabolismus“.
Jak mám přibrat?
Že se spravím po antikoncepci, byla také mylná představa. Dokonce ani po porodu jsem nepřibrala. V těhotenství jsem měla jen bříško a na konci těhotenství 10 kg navrch. Jakmile se ale dítko narodilo, kila zmizela snad již na porodním sále. Zbylo mi ploché bříško jako před těhotenstvím. Slečna v dětském koutku nedávno dokonce volala na mého synka: „Už tady máš ségru.“
Snažila jsem se přibrat, ale nešlo to. Všechny moje metody selhávaly. Miluji sladké a rozhodně jsem se v tom nikdy neomezovala. V žádném jídle jsem se neomezovala. Když jsme s přáteli v hospůdce a mně třeba ve 23 hod chytne chuť na utopence či na cokoliv jiného, tak si to prostě dám. A vždy si dávám jen s chlapy – holky tvrdí, že v tuhle hodinu již nemohou, že by tloustly. Vyzkoušela jsem snad všechno – od již zmiňovaného vitaminu B, vitaminu B12 v injekcích, hroznového cukru, přes pití nápojů pro sportovce, až po drastickou dietu „McDonalds“, která spočívala ve snědení 2 až 4 cheesburgerů denně navíc k mé běžné stravě. Tu poslední jsem vydržela asi měsíc a půl. Teda můj žaludek vydržel měsíc a půl. Ovšem první úspěch byl tady – měla jsem 2 kg nahoře! Dokonce jsem byla jednou agenturou oslovena, zda nechci dělat modelku.
Roky přibývaly, moje váha stále stála a já ve svých 26 letech mám při 164 cm 47 kilo, sociální fobii a hrůzu z léta – přece nemůžu nosit sukně, šortky, ukazovat v tílkách ty svoje hůlky… Antidepresiva mi alespoň trochu pomohla mít se ráda takovou, jaká jsem, musím zaťukat, snad zarazila moji sociální fobii, ale kilo nahoře taky žádné.
Takže, holky, buďte rády za kila nahoře, která máte. Chlapi neřeší celulitidu – to jenom vy se s ní trápíte. A já už veškeré „diety“ vzdávám. Počkám si na lékařem zmíněných 40 let, kdy údajně kila půjdou nahoru sama.
Nový komentář
Komentáře
Páni,...
no abych pravdu řekla já také vážím 48kg měřím skoro stějně.., jím hrozně málo na adolescenta, v jídle je pravda, že se omezuji ale nikoliv nedržím dietu já prostě jím co uznám za vhodné a porci si dám jakou uznám za vhodné...určitě nejsem na cestě k anorexii...maximálně jsem posedlá zdravou výživou až to zdravé není:D
Chci tím říct že já si nepřipadám vychrtlá..okolí to o mě občas řekne ale do vychrtlosti mám ještě daleko...zajímalo by mě jakou má autorka postavu,..jestli má alespoň nějaký tuk nebo je vážně postavy "kost a sval" :D
človek by mal byť hlavne spokojný sám so sebou a vážiť si to,že je zdravý
měla jsem kamarádku,měla 120kg,najednou se jí změnil život,dozvěděla se,že má rakovinu,rok dobrý,potom během půl roku40 kilo dolů,pak dálší a do dalšího půl roku už nebyla,tak se kolikrát nad sebou zamyslím,jestli bych neměla být šťastná za mé zdraví
Někdo by chtěl přibrat, většina shodit pár kil, ale hlavní je zdraví a při těch kilech navíc je většinou podlomené i to zdraví.Vysoký cholesterol, vysoký tlak, cukrovka.Takže není důvod závidět ta kila navíc.
já ti dám nějaké své kila navíc
každý jsme nějaký.zase tahat s sebou kila je asi horší
jejda...věřím,že to paní trápí,ale pokud je zdravá,co řeší? jsou lidi,kteří nepřiberou a pak zjistí,že jsou nemocní a těch 40 let,kdy by měli přibrat se možná ani nedožijí...užívejte si ,jak jen to jde!!!neřeště prkotiny!!!
Já bych řekla - provokace... těžko chápu, protože v jednom těžkém období jsem měla asi 50 Kg na 166 cm a cítila jsem se skvěle a úžasně, i když okolí mě podezíralo z nemoci ... pak jsem přibrala zas na svých obvyklých 54-56, které jsem držela až do 40... pak, přesně jak píšou čtenářky, změna situace a po 50 průser, přes totální změnu stravování 65 kg a necítím se v vůbec dobře i když okolí, co mě zná léta, mi tvrdí, že mi to sluší a ti, co mě znají už takhle mně hodnotí ještě pozitivněji, nechápu.... Hlavně, cítím se těžkopádná, což při mém aktivním životě nic moc. Jím hodně zdravě a dietně, ovšem k radikální dietě se nějak nemohu odhodlat, mám se příliš ráda, asi. A tady z ohlasů jsem docela ráda, že v tom nelítám sama, že je to prostě normální a člověk by se s tím měl smířit a hlídat váhu jen do určitých mezí. Když se budu pořád omezovat, budu stresovaná a mohu onemocnět a zdraví je pořád to nej nej nej....
Já žasnu, jak si každý dokáže najít nějaký nebetyčný problém a závidí ostatním, kteří mají opačný nebetyčný problém, a ti závidí zase jemu...Asi je to moderní, nebo prostě dnes lidi neví, co jsou to opravdové problémy? To budou všichni žít v doživotní sebelítosti? Nebylo by lepší dělat raději něco užitečného nebo zábavného
Dobrý den,
s úplně stejným problémem jako vaše čtenářka martisa jsem se celý život potýkala já. Nebyla jsem to krásné buclaté miminko, nad kterým se každý rozplývá, byla jsem drobounká a hubeňounká, dětská doktorka dokonce mojí mámu důrazně upozorňovala, že pokud mi nebude dávat jíst, tak jí nahlásí na sociálce. Jsem sice její páté dítě, ale nejvíc obletované a při každé příležitosti mi bylo dopřáváno všeho, co máma mohla kdysi sehnat, což nebylo za bývalého režimu nic jednoduchého. Máma neustále stála fronty na různé lahůdky jako je banán, který jsem měla denně, narozdíl od mých sourozenců. Do svých třiceti jsem ho potom nesnášela. Na základní škole jsem neustále poslouchala od spolužáků i od učitelů poznámky na mojí postavu, v kuchyni mi přilepšovali a dávali větší porce, které jsem bez problémů snědla, sladkosti jsem milovala a bez čokolády si dodnes neumím představit jediný den. Na fotkách z dětství se vyjímám díky postavě, která byla spíš typická pro vězně z koncentračních táborů. Sukně jsem zásadně nenosila, vždycky jsem byla zahalená do větších oblečení, naštěstí máma zůstala s námi sama, takže nebylo peněz nazbyt, takže jsem dědila po starších sestrách. Ozdravovnou jsem prošla, nebylo to vůbec nic platné. K tomu, že jsem si našla manžela přispělo jen to, že mi k mé vyzáblé postavě narostly docela slušná ňadra, což ovšem sice odvedlo trochu pozornost od mých proporcí, ale nevypadalo to nijak skvěle. Také jsem slýchala, že po porodu ztloustnu, nic takového, co jsem si přinesla navíc do porodnice, to jsem tam se synem odložila, ani druhý syn mi nijak nepřidal na váze. V práci na mě kolegyně koukaly jako na exota, všechny se snažily neustále zhubnout, já jsem skoro celý den pořád něco jedla a byla jsem pořád stejná. Naštěstí jsem nenarazila na zlobu, sice asi záviděly, ale ne až tak, aby mi tím nějak znepříjemňovaly život. Dnes ve svých 44 letech mám konečně postavu, se kterou jsem spokojená. Mám ploché bříško, mírně se mi zakulatil zadeček i stehna, při 170cm výšky mám 65 kilo, což byl můj sen od mládí. Prsa se mi sice bohužel po druhém synovi někam vytratily, ale s tím už jsem se vyrovnala. Takže bych vzkázala vaší čtenářce, nebojte se, po čtyřicítce se dočkáte, budete konečně obdivovaná za svou postavu. Mějte se krásně, Marta
Užívej si to, kdo si to může dovolit, nost krátká tílka, a šaty než ty. Vždyť je to úžásné. Já při svých 160 cm má 45 kg a užívám si to. Chce to jen šaty a boty na podpatku a uviíš jak se za tebou budou otáčet:-)
uprimne zavidim... jak se nekdo jiz zminoval, jsme bohuzel opacny pripad... az do cca 25 zadne problemy s vahou, mohla jsme jist kdykoli cokoli, a najednou jsem zacala desne nabirat... ja, nezvykla cvicit ani resit jidlo, a hup... mam na 166 cm 75 kg... a ted babo rad... tak bud rada, celkove budes zdravejsi, a komentare ignoruj, hubena se nezavdecis stejne jako tlusta... ale kdyby te to jo a fakt trapilo, vyhledej dietologa, sestavi Ti dietu ktera kupodivu nebude sestavat z knedliku a zakusku...
Taky jsem bývala dost hubená, 50 kilo na 168 cm a to mám dost rozložitou kostru, nejsem žádný střízlík. Ale jak psaly další přede mnou - počkej za pár let, ona ta váha půjde nahoru možná víc, než budeš pak chtít. Po 30 jsem začala přibírat, po 40 ještě víc. A stojí to pořád víc a víc úsilí vejít se do stejné velikosti.
pro martisa: momentálně zkouším knedlíkovou a omáčkovou "dietu", jídla kupuji plnotučná (mléko, smetana atd.) a zdá se, že snad to trošku zabírá, ale vždy stačí třeba jeden den stresu a je v pytli třeba celý týden snahy..
Jé díky za článek! Ale čekala jsem rozhřešení- recept jak přibrat, mám obdobný problém a věřte, že "vykrmit se" je skutečně problém a je to dost problém i pro peněženku! Asi si to neumíte představit, ale já taky chápu holky co nechtějí být tlusté, nechápu proč nechápou, že někomu vadí, že je podvýživa, je to často dost nepříjemné a navíc pokud nejím tak je mi dost zle....
To ses přišla pochlubit že máš štíhlou postavu, nebo tě to fakt tankuje??? Já měla před dvěma roky to jsem kojila při 175 cm 57 kilo. Období, na které nejraději vzpomínám. Nakoupila jsem si hadříky velikosti S a cítila se mooc fajn. Dnes jsem ráda že se vlezu tak tak do M a nostalgicky vzpomínám, jak jsem si mohla obléci cokoliv. Hned bych s tebou měnila.
Buď ráda, že nemáš tučná kolečka kolem pasu. Raděj počítat žebra než maskovat mischelinky.
já jsem byla vyžle až do prvního těhotenství, po dvou porodech jsem byla zase brzo na své váze, i když jsem v těhotenství nabrala vždycky nejmíň 18 kg, ale pak jsem přišla po letech do jiného stavu potřetí a........s kily navíc se potýkám dosud, ale nijak moc to neřeším, mám se ráda taková, jaká jsem a jestli se to někomu nelíbí.....jeho problém
evelyn — #8 jak se vede? a kam utekly další robky? Meander a spol?
Počkej pár let, možná se to upraví samo.
do 27 jsem měla 170 cm a 56 kg - ve 22 dítě - do roka zpátky na váze
- pak nastal zlom, co rok to 2 kila nahoru - na 70 kg se váha zase zastavila a naštěstí se drží i po dalším těhotenství (doufala jsem, že trochu zhubnu někam k 65, ale nepodařilo se).