hubená

Jistě už víte, že Žena-in odstartovala velký test diet a receptů na hubnutí. Souběžně s testem probíhá také soutěž o nejlepší čtenářský příběh s tématikou hubnutí, jejíž pravidla naleznete zde. Do redakce nám stále chodí vaše příběhy. Píšete nám o kilech navíc, která vás trápí, píšete také o dietách mírných i poněkud drastičtějších. Ale dorazil nám i jeden příběh, který je úplně jiný než ostatní. Poslala nám ho čtenářka martisa, která se potýká se zcela odlišným problémem – nemůže přibrat. Mnoho žen není spokojeno se svou váhou, a proto jsme rádi, že máme možnost nahlédnout na tento problém i z druhé strany.

Nechápu, proč holky hubnou

Odjakživa jsem byla takové vyžle. Doktorka mi slibovala, že pokud nepřiberu, pošle mě do ozdravovny. S předepisováním rybího tuku a  vitaminu B12 si vystačila do mých patnácti. Určitě to pomáhalo – rostly mi vlasy jako nikdy před tím. Ale váha stála. Svoji tělesnou  schránku jsem do jistého věku až tak dramaticky nevnímala, ale v pubertě (a vlastně dodnes) jsem trochu (někdy hodně) záviděla holkám, co měly nějaké to kilíčko navíc, a vůbec jsem nechápala, proč pořád chtějí hubnout a zkoušejí drastické diety. 

Já v patnácti měla 158 cm a 40 kg. Neustálé narážky na moji vychrtlou postavu z řad spolužáků a pedagogů i cizích kolemjdoucích mi na sebevědomí rozhodně nepřidaly. Měla jsem pocit, že na mě civí celý svět a nemá na starosti nic jiného než komentovat, jak vypadám. Narážky typu „ta je jak zlomenej vítr“ a „ta vypadá jak reklama na hlad“ patřily k těm nejmírnějším. Nejméně mě šetřily ženský. Divné bylo, že když kolem prošla dívka, které se pod tričkem rýsovala slušná pneumatička a od stehen se jí dělaly jiskřičky, nikdo ani necekl. Navštívila jsem v nemocnici metabolickou poradnu. Po všech testech a vyšetřeních přišla jasná a stručná odpověď – „máte rychlý metabolismus“.

Jak mám přibrat?

Že se spravím po antikoncepci, byla také mylná představa. Dokonce ani po porodu jsem nepřibrala. V těhotenství jsem měla jen bříško a na konci těhotenství 10 kg navrch. Jakmile se ale dítko narodilo, kila zmizela snad již na porodním sále. Zbylo mi ploché bříško jako před těhotenstvím. Slečna v dětském koutku nedávno dokonce  volala na mého synka: „Už tady máš ségru.“

Snažila jsem se přibrat, ale nešlo to. Všechny moje metody selhávaly. Miluji sladké a rozhodně jsem se v tom nikdy neomezovala. V žádném jídle jsem se neomezovala. Když jsme s přáteli v hospůdce a mně třeba ve 23 hod chytne chuť na utopence či na cokoliv jiného, tak si to prostě dám. A vždy si dávám jen s chlapy – holky tvrdí, že v tuhle hodinu již nemohou, že by tloustly. Vyzkoušela jsem snad všechno – od již zmiňovaného vitaminu B, vitaminu  B12  v injekcích, hroznového cukru, přes pití nápojů pro sportovce, až po drastickou dietu „McDonalds“, která spočívala ve snědení 2 až 4 cheesburgerů denně navíc k mé běžné stravě. Tu poslední jsem vydržela asi měsíc a půl. Teda můj žaludek vydržel měsíc a půl. Ovšem první úspěch byl tady – měla jsem 2 kg nahoře! Dokonce jsem byla jednou agenturou oslovena, zda nechci dělat modelku.

Roky přibývaly, moje váha stále stála a já ve svých 26 letech mám při 164 cm 47 kilo, sociální fobii a hrůzu z léta – přece nemůžu nosit sukně, šortky, ukazovat v tílkách ty svoje hůlky… Antidepresiva mi alespoň trochu pomohla mít se ráda takovou, jaká jsem, musím zaťukat, snad zarazila moji sociální fobii, ale kilo nahoře taky žádné.

Takže, holky, buďte rády za kila nahoře, která máte. Chlapi neřeší celulitidu – to jenom vy se s ní trápíte. A já už veškeré „diety“ vzdávám. Počkám si na lékařem zmíněných 40 let, kdy údajně kila půjdou nahoru sama.