No, spíš svatba jako rébus. Teda dvě svatby... najednou, v jedný hospodě, v jedný místnosti... Že to nejde? Taky jsem si to myslel - do včerejška.
Kamarád mne pozval na svatbu. Druhý pokus - před 16 lety si to vyzkoušel a udělá to znova! Prostě lidé jsou nepoučitelní. Pozvánka byla na obřad i na hostinu. Jenže znáte to, ten maník v krajkovaným županu se potom zeptá: „Kdo víš o něčem, co by bránilo... promluv teď, nebo mlč navždy...“
Radši jsem šel jen na tu hostinu. Bývá tam větší sranda než v kostele nebo u rozvodu. Do atria, kde se oslava měla odehrát, nás pustili dávno před tím, než skončil slavnostní oběd pro rodiny snoubenců.
U vrat jsme dostali sklenku sektu a dál se o nás nikdo nestaral. Různě jsme si posedali, já seděl u stolu s paní, která nervózně prohlašovala, že tam nikoho nezná. Já tam taky nikoho neznal, ale stoly byly plné jídla a pití, tak mi to bylo buřt. Paní náhle zvolala ulehčeně:
„Jsme tady dobře, to jsou děti Jolany, podívejte!“
„Aha, a kdo je Jolana?“
„Přece nevěsta!“
„Ne, nevěsta je přece Klára.“
„Ale kdeže, Jolana a Karel, nejsem blbá...“
„Mně ale pozvali Klára a Milan... ostatně - támhle jdou!“
Paní zbledla: „Ježíši, jsem na cizí svatbě! Co mám dělat?“
„Honem snězte a vypijte, co můžete, než vás vyhodí, mně se to už stalo...“ radil jsem zasvěceně. Už jsem se těšil, že budu paní strašit dál, ale přišli další novomanželé. Prostě dvě svatby v jedné hospodě. Potom jsem zažil ještě několik bezva seznamovaček typu: „Pojď sem, miláčku, já ti představím pana, pana... Františkä,“ doplnil jsem.
„Jasně, František je...“
„...z té druhé svatby...“ pokračoval jsem a mazal ke stolu s víny dobrých značek.
Hlavně, že všichni byli oddáni... Nevěsty vypadaly, že nejsou ani trochu těhotné, tak to byly sňatky určitě z lásky. To je poměrně velká výhoda svateb na druhý pokus. Málo těhotných nevěst. I když i Karel Gott si dělá vnoučata taky sám, ne?
Blbý je, že občas se těžko rozezná nevěsta od matky ženicha. Věk i šaty dost podobné... Prostě věneček, závoj a bílé šaty jsou jasné rozlišovací znaky, jako ta klikatá čára na těle zmije obecné... tu si taky nikdo nesplete.
Nový komentář
Komentáře
vladka006 — #9 ale vůbec ne, legrace musí bejt.
Ovšem s tím druhým pokusem ve 40 - mám švagrovou, a ta je ve svých 40 letech vdaná již počtvrté - jsou lidi, že toho hodně stihnou.
Pokud to těm pozvaným neřekli, tak to musela být psina.
vladka006 — #8 Znám mámu 6 dětí, která vypadá minimálně o 15 let mladší než jí je. Ovšem ona je pohodářka, kterou hned tak něco nevytočí.
ToraToraTora — #10 No mít v sedmdesáti doma batole je celý divný
Karel Gott si dělá vnoučky sám....dobrý
ale zní to trochu incestně, i když tuším, jak to bylo myšleno
Rikina — #6 Promiň, jestli se Tě to dotklo. Jsem to myslela s nadsázkou. Já mám tchýni poměrně mladou, ale pochybuju, že by jí někdo pokládal za manželku mojeho
, třeba i za 20 let, když bych měla věk na tu druhou svatbu. I když vrásky v obličeji má vyhlazené, tak ale vrásky na rukou má a je dost jiných znaků, jak ženu v nejlepších letech od nevěsty poznáš.
evelyn — #7 No právě. Druhý pokus si myslím, že vyjde tak na 40 - 50 let, ne-li víc a jeli tchýně mladá, tak jí bude tak o 20 let víc a věk 60-70 si myslím moc zamaskovat nejde.
vladka006 — #4 Ale jinak jsi mi otevřela oči - až teď mi došlo, že mohu být vlastně přítelkyní svého syna, tedy skoro-snachou, též pokládána za starou škebli.
Budu se jí muset příležitostně optat. 
vladka006 — #4 Mno, třeba to mělo naznačit opak - že matky ženichů na těchto svatbách vypadaly tak mladě a zachovale, že by klidně mohly být pokládány za nevěsty.
No, já docela nechápu ten poslední odstavec. -Těžko se rozezná nevěsta od matky ženicha.- Takovou starou škebli by si snad nebral, ne?
Trošku zmatený článek, hned jsem pochopila, že není od obvyklých autorů...
OlgaMarie — #1
jj to může být dost dobrá diskuze 
A byli jste na popohřební hostině, kde byly 3 bývalé manželky syna zesnulé plus budoucí? To je nářez, když se začnou dohadovat, kterou z nich měla zesnulá nejraději.