LudPa

Je to už (ani se tomu nechce věřit) 44 let. Tehdy jsem chodila na „zdrávku“. Seděla jsem v lavici se svou nejlepší kamarádkou Ivanou. Byla to premiantka třídy a na vysvědčení měla mít samé jedničky. Z nějakého nám nepochopitelného důvodu ale měla dvě dvojky, já jsem jich měla pět. Stále jsme si vysvědčení prohlížely, vyměňovaly a do nekonečna kontrolovaly. Nakonec jsme ho zastrčily každá do své  složky a šly domů. Rodiče chtěli samozřejmě vysvědčení hned vidět. Tak jsem se pochlubila, pět dvojek mi přišlo v pohodě. Bylo mi divné, že mamka s taťkou tak jásají nad mými známkami. Hlavně mamka chválila, jak jsem se zlepšila a vyrazili jsme do cukrárny.

Po návratu domů zvonil telefon. Tehdy ještě nebylo po mobilech ani vidu ani slechu. Ivana celá zadýchaná volala, kdeže jsme, že se nemůže dovolat a že kvůli vysvědčení dostala pěkně vynadáno. Její rodiče byli docela přísní, to jsem věděla, ale že jim budou tak moc vadit dvě dvojky ? Bylo mi kamarádky líto. Znovu jsem vytáhla svoje vysvědčení a nestačila jsem se divit. Jak už asi tušíte, nebylo moje.Proto taková radost mých rodičů a zklamání Ivaniných rodičů. Pro změnu jsem žhavila telefon já. Vysvětlilo se to okamžitě a nakonec jsme se tomu všichni smáli. Taťka jen tak mimochodem prohodil, že místo do cukrárny, jsme raději měli zajít na oční.

kospetka

Učila jsem se dobře a s vysvědčením jsem se mohla chlubit, aspoň na prvním stupni, co si tak vzpomínám. Žádná vtipná historka, která by se týkala mých dětí mně taky nenapadá. A jestli nějaká byla, tak už jsem ji zapomněla. Až teď coby prarodiče jsme vymysleli podfuk na rodiče vnuka. Děda ofotil jeho vysvědčení, v počítači upravil pár jedniček na dvojky a vytiskl. Pak jsme ho ofotili a poslali mobilem rodičům do práce. Podotýkám, že to bylo ve druhé třídě a čekaly se samé jedničky.

Rodiče se do konce pracovní doby s faktem dvojek smířili a nijak moc to neřešili. Doma jim pak vnuk musel pravé vysvědčení strkat až pod nos, aby se konečně mohl pochlubit samými jedničkami a sklidit zaslouženou pochvalu. Tenkrát z toho měl vnuk velkou legraci (bába s dědkem vlastně taky), jak jsme maminku s tatínkem nachytali. Od té doby chce „vylepšit“ každé vysvědčení. Dnes je čtvrťák a jeho bráška prvňák, už slyším v pátek ty prosby a naše argumenty, že opakovaný vtip přestává být vtipem.

libuno

Bylo to v roce 1968, byla jsem ve třetí třídě. Malá škola 1. - 5. ročník, ředitelem a zároveň naším učitelem byl muž. Co mu dát za vysvědčení? Kytku? Salám? Láhev vína? Ani jedno se nekonalo. V téže škole učila i moje teta a ta mi sdělila, že pan řídící je kuřák. Takže hurá pro krabičku těch nejdražších. Pamatuji, že stály 20 Kčs.

V den vysvědčení jsem nemohla ani dospat. Co řekne? Jak se zatváří? Nebudu trapná? Vyšlapovala jsem si to do školy, zasedla jako ostatní do „škamen“ a čekala, až budu vyvolána. Pomalu jsem si to šinula, v ruce žmoulala malý balíček. „Tak máš samé jedničky,“ pravil pan ředitel. Podala jsem zabalený dáreček a pan řídící vykulil oči a rychle dárek schoval do zásuvky. Styděla jsem se, že jsem to asi přehnala. Nicméně pak mi teta sdělila, že pan ředitel měl obrovskou radost

Odeta

Naši rodiče si tak zvykli na dobré známky, že každá dvojka byla zaznamenaná a taťkou obrblaná. Mamka to pořád brala jako dobré známky. Tak jsme s vyznamenáním propluly základní školou. Na střední škole jsem měla tisíc zájmů, ale ani jeden se učit. V prváku bylo vyznamenání s odřenýma ušima a ve druháku jsem řekla, že už určitě nebude. Když nakonec bylo, měl taťka takovou radost, že si ani nevšiml, že je na druhé straně 20 neomluvených hodin.

yanaCZ

Já jsem do školy chodila hodně ráda. V první třídě jsem nezameškala jedinou hodinu a strašně mě to tam bavilo. Vysvědčení jsme nedostávali ještě klasické jako teď, ale dostala jsem červený papír s velkou 1 skoro přes celou stránku a v pár větách nějaké slovní hodnocení. Hrdě jsem to nesla domů nadšená. Byla to moje první „opravdová“ jednička. Známky jsme jinak ještě nedostávali. Doma jsem se hned pochlubila, vysvědčení si založila v obalu mezi sešity s tím, že ho s sebou budu nosit každý den do školy, počínaje zítřkem. Že začínají letní prázdniny? To mi v tom věku nějak nedocházelo, ale když mi mamka řekla, že aktovku můžu vybalit, že ji 2 měsíce potřebovat nebudu, spustila jsem (prý) řev na celou čtvrť a byla jsem k neutišení. Hned bylo po radosti z jedničky, když jsem se dozvěděla, že škola bude 2 měsíce zavřená. Teď z toho máme doma všichni srandu, ale tehdy jsem fakt trpěla... jakoby mi zrušili Vánoce.

Hlasujte pro příběh, který se vám nejvíce líbí

Hlasovat můžete do půlnoci 1. července. V úterý vyhlásíme dvě výherkyně.

Balíčky, které výherkyně dostanou, budou obsahovat:

1. výherní balíček:
Revolution PRO Correcting Primer (podkladová báze proti zarudnut)
Revolution PRO Featherweight Primer (vyhlazující podkladová báze pod make-up)
Revolution PRO Eye Elements (báze pod oční stíny)
Plnitelný rozprašovač parfémů Notino 5 ml
ESSENCE Paletka na oči a obličej s tvářenkami a rozjasňovači Too glam to give a damn

2. výherní balíček:
Revolution PRO Correcting Primer (podkladová báze proti zarudnut)
Revolution PRO Featherweight Primer (vyhlazující podkladová báze pod make-up)
Revolution PRO Eye Elements (báze pod oční stíny)
Plnitelný rozprašovač parfémů Notino 5 ml
Oriflame Minerální kompaktní pudr Giordani Gold 


Zdroj: Shutterstock + zena-in.cz

Reklama