Jak prožívala první školní krůčky čtenářka Dimsy, která byla stižena dyslexií, to se dozvíte v jejím příspěvku k dnešnímu tématu. Najdete ho v této novince...
Jaké problémy nastaly dyslektičce po nástupu do školy, o tom píše příspěvek k dnešnímu tématu čtenářka Dimsy...
Dobrý den.
Na svůj zápis do školy se moc nepamatuju, je to tak dávno, že to snad ani pravda není. Zato to, co následovalo, mám stále v živé paměti.
Za mého mládí ještě nikdo neznal diagnózu dyslexie. Kdo mohl tušit, že zrovna mě postihne něco, co vlastně neexistuje.
Do školy jsem se těšila, protože jsem viděla u mého bratra, že je to víceméně brnkačka. Jen se tam chodí a domů se nosí jedničky v sešitku se spoustou krásných razítek. To jsem ale nevěděla, co mě tam čeká za trápení. Rodiče netušili také nic zlého a ani ve snu je nenapadlo, že se budou muset smířit s tím, že mají dítě blbečka, které se není schopné ani naučit číst a psát.
Zatímco bratr ve výborném prospěchu nadále pokračoval, já jsem ještě ve třetí třídě nebyla schopná přečíst souvisle slovo, natož větu. Podle toho také vypadalo mé hodnocení. Všichni o mně říkali, že jsem lempl, líný se učit a nikdo nemohl pochopit, že sestra jedničkáře je takový neschopný idiot a neustále mi ho dávali za vzor. Každou jeho jedničku mi strkali pod nos a porovnávali s mými čtyřkami a pětkami. Snažila jsem se, opravdu, ale prostě to nešlo. Zkuste se naučit básničku nebo vypočítat slovní příklad, když si to neumíte přečíst. A zkuste něco napsat!
Docházení do školy se pro mě stalo peklem. Můj pokus o podvod, kdy jsem se neumělou ručkou snažila v notýsku přepsat pětku aspoň na trojku, byl záhy odhalen jak učitelkou, tak rodiči. Co následovalo, snad ani nemusím popisovat. S tvrzením, že ten den ve škole nebylo nic, jsem taky dlouho nevydržela a tak jsem začala simulovat. Stále jsem měla „zvýšenou" teplotu a s „bolestmi břicha" jsem se dostala až na chirurgii do nemocnice. Všechno bylo lepší, než jít do školy. Doktoři byli zmatení, protože ve skutečnosti jsem byla zdravá jako řípa.
Nebyl žádný sešitek plný jedniček a obrázků. Jen návštěva psychologa a rozhodování, zda by mě nebylo lépe umístit do zvláštní školy. Po mnoha vyšetřeních jsem nakonec zůstala tam, kde jsem byla a po velkém úsilí a moři slz jsem se naučila číst i psát. Nikdy jsem tedy nečetla tak, jako Eliška, naše nejlepší čtenářka ve třídě, ale už jsem pár slov za minutu přečetla. My jsme tenkrát četli na čas. Zvláštní bylo, že jsem později dokázala napsat diktát se všemi správnými i a y, ale chyběly tam háčky, čárky a někdy u slov poslední slabiky. A ta nálepka blba a lempla mně provázela celou školní docházku.
Ve chvíli, kdy jsem se konečně naučila číst, jsem četla všechno, na co jsem narazila a naši mě od knížek zase museli odhánět. Když jsem nečetla, tak jsem psala „romány". Odneslo to několik tlustých sešitů. Ještě je mám někde schované. Četly to všechny mé tehdejší kamarádky a naposled má dcera a její kamarádky. Nějak dnes nemám odvahu do toho nahlédnout.
Nakonec jsem tu devítiletku zvládla, i když tedy nic moc. Na vysvědčení to mimo tělocviku a ručních prací byla pořád samá trojka. Ještě ke všemu jsem ani zpívat neuměla. Na střední školu jsem se nedostala, proto mně nezbylo nic jiného, než jít do učení.
No a tak nejhezčí vzpomínky mám na přestávky, prázdniny, školní výlety a pionýra, kdy jsme jezdili na různé akce, jako klást věnce k hrobům neznámých vojínů, vítat delegace a tak podobně. Bylo nám jedno, co to je, hlavně, že jsme se ulili z vyučování a byla legrace.
Dimsy
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne: Zápis! Jak jste začínaly?
Zavzpomínejte, milé čtenářky, na své školní začátky!
Právě probíhají zápisy do prvních tříd. Posílejte mi dnes své vzpomínky na vaše školní začátky. Jak probíhal váš zápis? Jak úspěšné jste byly v první třídě? Co vás ve škole nejvíc bavilo a co vás naopak otravovalo? To všechno mi pište k dnešnímu tématu na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít šanci na dárek, totiž stylový bílý penál my.cose a červenou propisku GRAFO, dbejte, aby byl váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz (klikni)
- Heslo: SKOLNI ZACATKY
Nový komentář
Komentáře
Taky jsem v první třídě napsala a ilustrovala svoji "knížku", byla o kuřátku, škoda, že nikoho nenapdlo ji schovat, docela ráda bych si to přečetla.
Já jsem uměla podpis otce vzorově,takže ve vyšších ročnících jsem si podepisovala všechno sama.
Mé sestře v první třídě nešlo čtení, ale vůbec.Písmenka znala ,ale spojit z nich slovo ani za nic.Takže,ve škole poslouchala co děti čtou a slabikář se učila nazpaměť.Jednou ji odhalila mamka,řekla" jdeme číst" sestra vzala slabikář a četla.Mamka se podívala přes rameno a vidí, že jinde ukazuje a něco jiného čte,tak obrátila list co ještě ve škole nečetli a ségra nic.Až v druhé třídě říkala" že najednou se jí ty písmena složily a to slovo viděla".Pak byla velký čtenář.Vůbec my starší ročníky jsme více četli.Dnes na to děti nemají čas a ani zájem.
Samík97 — #5 já jsem si podepisovala domácí úkoly
monkee — #1 Quentinová z Montargis (Kentánová) — #4 Taky jsem netušila až do dospělého věku, že je nějaká taková diagnóza. Tenkrát to byla diagnóza jednoduchá - blbec.Teprve když jsem to slyšela všude kolem sebe, tak mě napadlo se o to víc zajímat, protože mně to připomínalo moje potíže. No a ono to na mě sedělo. Přesně.
Já jsem si zase vygumovala nespravedlivou poznámku psanou tužkou do notýsku. NEPŘIŠLO SE NA TO !
Dimsy, nic si z toho nedělej
Já jsem nikdy o těch poruchách neslyšela...dokud se nezačaly tolik "medializovat"... poprvé jsem to, že někdo nepoužívá háčky a čárky , viděla před 20lety u prvního manžela, koukala jsem na to jako blázen
Gratuluji
taky jsem si přepsala trojku na jedničku a měla průšvih
Něco podobného v bledě růžovém byla moje mladší sestra (největší problémy se čtením a matikou), teď se jí, ex post, omlouvám za všechno to rozčilování a handrkování, když jsem ji musela doučovat a kontrolovat její úkoly. Neměla to taky lehký a žádné diagnózy ani poradny neexistovaly.