Děkujeme za krásné povídání a fotky, které nám poslala čtenářka s nickem átéčko
Každý máme nějaké své oblíbené místo, kam se rádi vracíme. Někdo má své oblíbené místo u moře, jiný na horách. Někomu se jen podaří udělat krásnou fotku, kterou si dá do rámečku, jiný si jen rád zapamatuje atmosféru, vůni toho místa, kde je rád.
Mám kamarádku, která poslední den své léčby chemoterapií, odjela autobusem do Itálie a vylezla na Etnu. Ta sopka jí asi dodávala sílu, anebo dokazovala sama sobě, že jí nemoc nesrazila na kolena. Jezdívala tam každý rok. Mne by taková cesta a výšlap šťastnou neudělaly.
Mě dělá šťastnou moře. Nejezdila jsem tam často, jako dítě s rodiči vůbec, ale prvně, až když mi odrostly děti. Odjela jsem tam s bázní, ale moře překonalo mou fantazii.
Byla to láska na první pohled. Už z letadla, které nad ránem přistávalo tak, že nám ukázalo modré moře se zelenými ostrůvky.
První olíznutí vlnkou, kdy se moře dotklo mých nohou mě okouzlilo a zbavilo mě veškěrého studu. Zatímco ostatní účastníci zájezdu hlídali své poklady v obřích taškách na recepci hotelu, já už jsem pomalu vešla do klidných vlnek modrozelené, průzračné vody. V tu chvíli jsem už věděla že tohle bude láska na celý život. měla jsem pocit, že jsem se vrátila domů. Moře pak ve mě vyvolávalo spoustu emocí. Rozesmála jsem se jen tak, bezdůvodně, když jsem plavala ke břehu.
Tekly mi slzy, když jsem od moře odcházela. Bylo mi dobře. Moc dobře. A při procházce okolo moře jsem potkávala skupinku stromů, které se staly mým oblíbeným místem natolik, že jsem si je nejen vyfotila, ale zapamatovala cestu k nim. Okolo olivovníků s kamennými zídkami. S pohledem buď na moře, nebo hory, které shlížejí na celou tu nádheru.
Zapamatovala jsem každý krok cesty ke skupince borovic. A když mě trápí bolesti natolik, že mě nepustí z postele, se zavřenýma očima kráčím krok za krokem ke skupině stromů. Sejdu několik schodů a projdu kolem stánků, co nabízí tolik věcí, které nepotřebuji. Projdu kolem malé kavárničky a po chodníku, který mě zavede k mému místu si připomínám vůně vody, koření, bylin, broskví a moře. I téhle koncentraci se zavřenýma očima sejdu pod tyhle krásné stromy, lehnu si na oblázky a dívám se přes zelené jehličí do tmavé modři oblohy. Do toho všeho slyším cikády a rytmické šumění moře, které šplouchá o skály, anebo syčivě hladí kulaté bílé oblázky.
To je místo, které mám ráda a kam se ráda vracím.
átéčko
To se vám vůbec nedivím, moře člověka nabíjí úžasnou energií
Kam se rády vracíte vy, milé ženy-in? Nebo raději poznáváte jiné kraje? Kde se vám o dovolené líbilo nejvíc?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Hezké povídání
heligona — #2 A plavat v moři, koukat směrem k horám, na které se nemusím drápat, nechat se laskat hladivými vlnkami,poslouchat jen cikády a zdáli lidský smích. To je balzám!
selinka — #1 Paleček pravé nohy
átečko, běhá mi mráz po zádech. Krásně jsi to napsala
Pěkné fotky a krásné vyznání.
To je tak krásně napsané, skoro by mě to nalomilo od hor k moři
A kdopak tvořil srdíčko?