Ahoj Míšo,původně jsem myslela, že k dnešnímu tématu nemám co napsat. Miluju květiny, vlastně všechny rostliny. Neváhám zastavit auto za krajnicí nebo zajet do luční cesty a obdivovat rozkvetlou louku.

Na zahrádce pěstuji několik květin, upřednostňuji odolnější odrůdy, občas zapomínám zalévat :(. Tudíž kytek v zajetí moc nemáme. O ty, co máme se stará manžel, a abych neměla pocit neschopnosti, daroval mi již několik krásných kaktusů. Kytičky zachraňujeme. Jednou donesl domů takové hrozné chroští s jedním lístkem. Našel jí v zimě u popelnic. Kytičky se mu zželelo a nyní je z chroští krásná dracéna.
Jedna kytka, kterou jsem odkázala do věčných lovišť se jmenovala  Mazur.

Stalo se tak asi před 5 lety. Byla čeledi cannabis orientale, pěstovaná na našem balkoně. No prostě se z ní mělo stát kuřivo pro manžela. Manžel není žádný feťák, občas si nějaký ten špíček ubalil. Osobně neshledávám rozdíl mezi občasným popíjením alkoholu a občasným mini špíčkem z trávy. Jenže, jenže. V době, kdy potřebovala nejvíce péče, odjížděli jsme na dovolenou. Potřebovali jsme zajistit kytičce denodenní zalévání. Vždy nám chodili zalévat kytky a starat se o zvěrstvo manžela rodiče.

Ti ale zásadně hážou občasné kuřáky trávy s feťáky do jednoho pytle. O našem zhřešení tedy neměli ani páru. Proto se manžel neodvážil rodičům říct. Poprosili jsme našeho kamaráda ze vsi, aby nám krmil rybičky, andulky a zaléval kytí. Bydlel ještě u rodičů, byl závislák na PC a zrovna se mu počítač kousnul. Udělali jsme dohodu.

Může užívat byt, počítač, ještě kamarádovi manžel zasíťoval s půlkou paneláku, aby mohli pařit multi-gamesy, návštěvy měl povolené. Prostě se mohl chovat jako doma. Za podmínky, že vše uvede do původního stavu.
Počasí nám moc nepřálo a rozhodli jsme se vrátit o dva dny dříve. Kamarádovi jsem napsala SMS zprávu, že večer  vyjíždíme a k ránu se vrátíme. Kamarád pochopil ráno asi jako někdy kolem deváté, desáté. My přijeli ve dvě ráno a málem mě trefil šlak. Nebylo zamčeno. U počítače se válely krabice s nedojedenou pizzou. Doma smrad.

Maso z mrazáku mi šlo naproti. Měli jsme tenkrát mrazák s atypickým otvíráním. Kamarád žil asi jen z pizzy a při manipulaci s mrazákem vytrhl gumové těsnění. To mělo za následek, že mrazák jen namražoval, ale masu to nestačilo. Do mase se s chutí pustily i masařky. Do pozdního rána jsem uklízela tu spoušť. Maso manžel jel odnést v igelitkách tomu kamarádovi, ať se postará o likvidaci, když nám ani nenapsal, co se stalo, abychom mohli zajistit opravu. A já vytírala savem a nadávala na tu kytku.

Všechno jenom kvůli ní. Kvůli té kytce. Já ti dám, mrcho jedna. Nebýt tebe, tak jdu ve dvě ráno hezky chrupkat po náročné cestě. Místo toho tady šílím vysílená s hadrem v ruce. To tě přijde draho, potvoro.
Rudá vzteky jsem vzala obsah kýble se savem a vymáchaným bordelem a nalila do květináče. Se zvoláním: "Chcípni!" Jsem si utřela pot z čela a šla si dát horkou sprchu na uklidnění. Kytka chřadla a chřadla. Manžel si lámal hlavu proč. Přihnojoval jí, domlouval jí, prosil, ať se vzpamatuje, ale všechno marné. Po 14 dnech zvadla definitivně. A já škodolibě se usmívala a neustále opakovala: "Vidíš jí, mrchu, kvůli ní zdevastovanej byt a pak stejně chcípne.

Kdyby jí nebylo, chodili by zalejvat vaši a vše by bylo o.k. Manžel posmutněl a chtě nechtě mi musel dát za pravdu a prý, že s pěstováním nadobro končí.
Po čase jsem se mu ale ve slabé chvilce přiznala, co jsem kytce udělala. Bral to s humorem.
Dnes už bych něco takového neudělala. Po letech mi je i té kytky líto :D.

Vlaďka006

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Chudák Mazur. Zase ale musíš uznat, že byl poslušný. No, je dobře, že se Ti později všechno rozleželo. Alespoň je vidět, jakou sílu má vyřčené slovo. Je hodně lidí, kteří se nezdráhají ve vzteku poslat takovou větu na člověka. To je špatně! Ať máš, Vlaďko krásný den! Míša

 Napište mi i vy jaké květiny jsou vám nesympatické a jaké naopak a proč, na redakce@zena-in.cz