Trochu smutnou vzpomínku na dětsví a účesy s ním spojené nám poslala čtenářka s nickem Věrulinka. Děkujeme

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in. Konečně tady máme jaro, dočkali jsme se, huráááááááááááááá. K dnešnímu tématu nemohu jinak, než se přidat s troškou do mlýna.To, že nerada vzpomínám na své dětství, mimo každoročních prázdnin u milované babičky, většina z vás už ví. Bohužel k tomu musím přidat i moje účesy, které si máma vždy doslova vydupala, když mě vzala ke kadeřnici. Nejen moje naléhání, slzy, ale i přimlouvání kadeřnice byly prd platný.

Ne, takto jí to ostříhejte a hotovo! zněla její odpověď. Jednou to kadeřnice už nevydržela a řekla mojí mámě:proč vlastně chodíte s dcerou k nám, proč si jí neostříháte doma? Vždyť je to už slečna a chce se líbit. Ale kdepak, moje máma byla neústupná, až na jednu výjimku, kdy to nechala na kadeřnici. Ovšem urputným zrakem sledovala a poznámky si nemohla nechat ujít. Ještě tady přistříhnout, tady zarovnat, divím se, že nedošlo na mašinku a nebyla jsem do hola.foto

Výsledek mých 13 narozenin, posílám dokument-foto.

 

Dívám se na sebe a ještě dneska je mně smutno, co jsem na hlavě získala, hrůza.

No vyrostla jsem a veliká moje radost byla, když mě bylo 18 let a máma měla smůlu, ke kadeřnici jsem chodila sama a účes byl vždy dle mého přání.

Co jsem si vyslechla doma, nebudu raději ani prezentovat.

Zdraví Věrulinka

To je smutné, vaše maminka se snad ve své krutosti vyžívala. To nechápu

A co vy, milé ženy-in? Věřím, že máte veselejší historku spojenou s dětským účesem. Tak nám ji napište.

Na vaše příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz