Dnes Vám napíši příběh, který se stal sice před 25 lety, ale stále nás mrazí v zádech, když si na to vzpomeneme...

Moje maminka dříve učila v mateřské škole ve Františkových Lázních. Dojížděla ze 6 km vzdáleného Chebu autobusem. Do školky s sebou brala vždy i tříletého brášku.

Jednou se spolu vraceli zpět domů, mamča koupila malému zmrzlinu a protože ještě potřebovala koupit nějaké potraviny, nechala ho stát se zmrzlinou před obchodem.

Dříve se to tak nebralo, že by dítě někdo ukradl. Přesto docela riskovala... malý chvíli stál u obchodu, pak se ale asi zamyslel, zapomněl, že maminka nakupuje a vydal se sám směrem na autobusovou zastávku.

Počkal, až přijede autobus, nastoupil předními dveřmi - nikomu to nebylo divné - a odjel. Vystoupil na zastávce, kterou dobře znal a zhruba 1 km šel okolo řeky na sídliště. Náhodou byly otevřené i dveře od paneláku.

Protože nedosáhl na vypínač ve výtahu - a taky by zřejmě kvůli nízké váze se výtah ani nerozjel - tak šel pěšky do osmého patra...
Mezitím máma vyšla z obchodu, dítě nikde, tak zalarmovala policii a i s nimi jezdila po Františkových Lázních a hledala synáčka... Když už byla zoufalá, tak řekla, ať jí odvezou domů, že manžel má výborný orientační smysl (ten by byl nanic, kdyby se klukovi něco stalo) a že pomůže.

Když dojeli před panelák, máma vlezla do výtahu a jak jela do osmého patra, slyšela nějaké dětské cupitání... to malý zrovna vycházel osmé patro, potkali se právě ve dveřích.

Ten kámen, co jí spadl ze srdce, si nikdo nedovede představit... Byl to opravdu výjimečný čin toho malého, který neposlechl a šel od obchodu pryč. Spíše se i po těch letech divím mámě, že ho nechala stát před tím obchodem.

Já s těmi svými třemi malými špuntíky bych si to tzv. „nelajzla“. Ještě teď nám je z toho totiž špatně. Ale orientační talent má ten malý vyvinutý dobře a pořád mu výborně slouží...
Prosím nesoudit mamču, děkuji.
Ula

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Nesoudím mamču ani náhodou. Já jednou zapomněla ségru na sídlišti a klidně jsem odešla s klukama. Eva se potulovala s věncem pampelišek na hlavě po okolí a domů ji přivedli cizí lidé. Přišla jsem na to, až když mě máma honila po bytě s vařečkou a já musela zaplout pod postel, odkud mě notnou chvíli dolovala ven. Nevydolovala. :-) Díky za pěkné povídání a měj prima den. Míša

  • Máte orientační smysl?
  • Ztratili jste se někdy?

Celý dnešní den se budeme bavit vašimi historkami a cestovatelskými úspěchy, které prosím pište na redakce@zena-in.cz.

Dnes vás čeká cestovatelská soutěž, u které spoléhám na vaši brilantní inteligenci a intuici, neb ji budu připravovat já, bude Borec a Chcípák a nakonec i cena pro vítězný příspěvek.