Dnes Vám napíši příběh, který se stal sice před 25 lety, ale stále nás mrazí v zádech, když si na to vzpomeneme...
Moje maminka dříve učila v mateřské škole ve Františkových Lázních. Dojížděla ze 6 km vzdáleného Chebu autobusem. Do školky s sebou brala vždy i tříletého brášku.
Jednou se spolu vraceli zpět domů, mamča koupila malému zmrzlinu a protože ještě potřebovala koupit nějaké potraviny, nechala ho stát se zmrzlinou před obchodem.
Dříve se to tak nebralo, že by dítě někdo ukradl. Přesto docela riskovala... malý chvíli stál u obchodu, pak se ale asi zamyslel, zapomněl, že maminka nakupuje a vydal se sám směrem na autobusovou zastávku.
Počkal, až přijede autobus, nastoupil předními dveřmi - nikomu to nebylo divné - a odjel. Vystoupil na zastávce, kterou dobře znal a zhruba 1 km šel okolo řeky na sídliště. Náhodou byly otevřené i dveře od paneláku.
Protože nedosáhl na vypínač ve výtahu - a taky by zřejmě kvůli nízké váze se výtah ani nerozjel - tak šel pěšky do osmého patra...
Mezitím máma vyšla z obchodu, dítě nikde, tak zalarmovala policii a i s nimi jezdila po Františkových Lázních a hledala synáčka... Když už byla zoufalá, tak řekla, ať jí odvezou domů, že manžel má výborný orientační smysl (ten by byl nanic, kdyby se klukovi něco stalo) a že pomůže.
Když dojeli před panelák, máma vlezla do výtahu a jak jela do osmého patra, slyšela nějaké dětské cupitání... to malý zrovna vycházel osmé patro, potkali se právě ve dveřích.
Ten kámen, co jí spadl ze srdce, si nikdo nedovede představit... Byl to opravdu výjimečný čin toho malého, který neposlechl a šel od obchodu pryč. Spíše se i po těch letech divím mámě, že ho nechala stát před tím obchodem.
Já s těmi svými třemi malými špuntíky bych si to tzv. „nelajzla“. Ještě teď nám je z toho totiž špatně. Ale orientační talent má ten malý vyvinutý dobře a pořád mu výborně slouží...
Prosím nesoudit mamču, děkuji.
Ula
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Nesoudím mamču ani náhodou. Já jednou zapomněla ségru na sídlišti a klidně jsem odešla s klukama. Eva se potulovala s věncem pampelišek na hlavě po okolí a domů ji přivedli cizí lidé. Přišla jsem na to, až když mě máma honila po bytě s vařečkou a já musela zaplout pod postel, odkud mě notnou chvíli dolovala ven. Nevydolovala. :-) Díky za pěkné povídání a měj prima den. Míša
- Máte orientační smysl?
- Ztratili jste se někdy?
Celý dnešní den se budeme bavit vašimi historkami a cestovatelskými úspěchy, které prosím pište na redakce@zena-in.cz.
Dnes vás čeká cestovatelská soutěž, u které spoléhám na vaši brilantní inteligenci a intuici, neb ji budu připravovat já, bude Borec a Chcípák a nakonec i cena pro vítězný příspěvek.
Nový komentář
Komentáře
Kaylie — #8 Však já tě nesoudím. Ani nikoho jiného.
Přeci jen je rozdíl, když má od bytu klíč i sousedka, a něco jiného, když je rodina tak nějak sama. Mělas to se sousedy vážně super, opravdu k nezaplacení! 
Já jsem tu příhodu o rodičích na dovolené slýchala už dřív, ještě před tím, než jsem se sama stala mámou. A možná i proto, že jsem to tak často slýchala, jsem v tomhle víc citlivá. Já mám blbej pocit, i když jdu dolů v domě vyhodit smetí či převzít od pošťáka balíček!
A to už dcera není miminko, ale "velká" slečna, co chodí do školky a umí si s lecčím poradit.
eli.emanuela — #6 No a mohla já jsem vědět, byť byl krám kousek, co se mi může stát? Osud je nevyzpytatelný.
Mohu říci, že úplně klidná jsem nebyla a brala to útokem, syn byl v postýlce. Ale naštěstí se vracel večer manžel, jenže co mohlo do té doby dítě provést, co kdyby se mu náhodou tu postýlku podařilo přelézt? No, na to raděj nemyslet, byla jsem trochu jiná než dnes, dnes jsem strašně úzkostlivá a neudělala bych to, už chápu moji mámu, že děti nechtěla hlídat, já ji tenkrát nechápala.
Je pravda že jsme bydleli v paneláku, kde byla ještě předchodbička, uzaviratelná a tam tři byty a sousedka měla klíče, kdyby třeba dlouho brečel, určitě by zvonila, když bych neotvírala, otevřela by si.
Naštěstí jsme tam byly 3 maminy, dobře vycházející a stejně staré děti, takže vzájemná výpomoc byla samozřejmostí, i hlídání dítěte, když člověk něco potřeboval vyřídit.
Řeknu vám, vzpomínám v povděkem, protože taková pomoc a sousedé jsou penězi k nezaplacení.
rusalka2008 — #2 Nemyslím, že by lidé byli nezodpovědní, prostě se to tak dělalo, na děti číhalo méně nebezpečí.
Já jsem malou "ztratila" jenom jednou. U nás v krajském městě postavili v centru novou prodejnu masokombinátu. Uprostřed byl dětský koutek - bez dozoru, pár malých židliček a telka, ve které běžely kreslené pohádky. Viděla jsem na malou z fronty, takže pohoda. Otočila jsem se jenom na zaplacení a převzetí zboží, v tom okamžiku byla pryč. Obchod měl 2 východy na 2 ulice, tak jsem letěla k jednomu, pak k druhému. U obou stáli černí šerifové a tvrdili, že samotnou holčičku neviděli, ale věřte chlapům... smáli se při tom, já byla vyděšená. Našla jsem malou asi za 3 minuty, chodila po obchodě a rozhlížela se, kde jsem
. Dlouho jsem si myslela, že to byly nejhorší 3 minuty mého života.
Taky jsme mamince párkrát něco podobného provedly... Ale vždy šlo jen o kousíček cesty a vždy jsme byly rychle nalezeny, i bez policie. Já bych v dnešní době zešílela...
Jinak, to s nákupem mi připomnělo. Maminka to také tak dělávala, ale jen do jisté doby. Ve zprávách tehdy odvysílali reportáž o rodině, kde manželé měli odletět na zájezd a dítě měla hlídat během toho týdne babička. Babička ještě volala, že má zpoždění, ale že už jede. Rodiče dali dítě do houpačky či tak někam, prostě aby si neublížilo, a spěchali na letiště, aby jim letadlo neuletělo. Však babička za chvíli stejně dorazí, že? Je to jen na malou chviličku, co bude dítě samo doma... Babičku cestou srazilo auto (prý jen nějaké zlomeniny). Výsledek - rodiče po týdnu dovolené doma našli mrtvolku svého dítěte.
Tak já se svojí hysterií bych byla v Bohnicích,obdivuji tvojí mamču,že zachovala chladnou hlavu,já bych byla posr.ná až za ušima.Co policii,já hned F.B.I.
funnka — #3 Já měla v prvním i druhém bydlišti obchod hned vedle. Když byl synovi tak rok či kolik, po obědě usnul, vlítla jsem tam taky, jasně, že jsem nikde nekrafala a honem honem. On naštěstí spal jak dudek až do tří a i když se vzbudil, což nečinil, byl hodný.
Ale jeden nikdy neví, že. Jenže někdy stačí být jen ve vedlejší místnosti a jede s dcerou na šití, protože si rozsekla bradu...a byli jsme s manželem doma oba.
dcera mají obchod 3 minuty od bytu a taky vždycky čekají,až malej usne a jdou nakoupit.že je to rychlejší a za tu chvíli se neprobudí.A stejně to dělá,když jde manželovi po odpolední naproti.Taky to neschvaluju
No, měla víc štěstí než rozumu, ale neodsuzuji... naši mě nechávali doma jako mimino spát, protože jsem se budila přesně po 2,5 hodinách a jeli 23 km do města na nákupy... Teď mi mamka říkala, že nechápe, jak mohli být tak nezodpovědní a blbí, že by to dnes v žádném příp. neudělala.
nesoudím, i když bych to nikdy neudělala
jen bych si asi musela doma sednout na ruce, abych kluka nepřizabila 