Další naše pravidelná čtenářka Ula se rozhodla po čase řízení pověsit úplně na hřebík a nechává kormidlování auta na manželovi. Do řízení mu prý nemluví, tedy jen občas, kdy si nemůže pomoci...
Řidiči mají můj obdiv
Obdivuji všechny řidiče, kteří s přehledem řídí svůj vůz a jde jim to výborně. Já jsem si dělala osobně rychlokurs na řidičák. Musím se pochválit v tom, že jsem o autě akorát věděla kde je volant, že má čtyři kola a řadicí páku a přesto jsem udělala testy na výbornou a i jízda dopadla celkem dobře.
Když jsem pak začala jezdit sama v provozu, bylo to už horší. Měla jsem postarší autíčko Volkswagen Polo a to mělo problémy s rozjížděním se do kopce. Takže se mi stalo, že jsem na jedné křižovatce, kdy jsem měla auto naložené dřevem na topení na chatu, rozjížděla svůj vůz již na třetí zelenou a stále se mi nevedlo. Ostatní řidiči si už ťukali na čelo a to víte, že to moc člověku na sebevědomí nepřidá.
Problém taky byl s parkováním, kdy jsem se už blížila k našemu paneláku a doufala jsem, že bude nějaké pěkné místečko, abych neodřela toho svého fešáka. Většinou bylo, ale teď bych už měla smůlu - přibylo aut i řidičů.
Někdy mám pocit, že hlavní naši vietnamští spoluobčané dostávali řidičáky za hubičku. Sama jsem totiž viděla, jak při testech u nich postával tlumočník a radil jim. Přitom odpovědi byly často tak záludné, že i já sama jsem si musela zadání vícekrát přečíst, abych neodpověděla špatně jenom proto, že jsem to jinak pochopila.
Ale abych se vrátila ke své jízdě. Po určité době, kdy se mi za volantem moc nevedlo a začala jsem se i bát, jsem se rozhodla, že řízení pověsím na hřebík.
Můj manžel jezdí výborně - klepu to - a tak jsem ráda. Od té doby, co máme ale tři dětičky se v autě hodně bojím. Je to takový ten mateřský pud, co kdyby..., takže jsem před delší cestou docela nervozní. Snažím se to ale nedat na sobě znát. Do řížení se manželovi snažím nemluvit,ale stejně mi to nedá. To víte, jsem jenom ženská.
Ula
TÉMA DNE 4. 3. 2011: NEKECEJ MI DO ŘÍZENÍ:
A co vy, milé dámy? Jak jste na tom se svými spolujezdci? Jsou ukáznění, nebo vám pijí krev?
V dnešním tématu si povídáme o tom, zda vám, nebo naopak vy někomu mluvíte do řízení a proč. Otázky tedy zní:
- Koho jste si vzaly jako spolujezdce při svých prvních soukromých jízdách?
- Mluví vám partner, nebo někdo jiný do řízení?
- Jak na to reagujete? Berete to s klidem, nebo se vztekáte?
- Kritizujete vy během jízdy něčí styl řízení?
Své příspěvky a náměty můžete posílat už teď na e-mail redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Instruktor v autoškole,kam chodila moje dcera,byl velmi svérázný.Sebevědomí jí "dodal" výrazem,že někdo se naučí jezdit a někdo holt bude chodit věčně pěšky.....
ula — #3 Ulo, to je věc zvyku a cviku. Já si zaplatila po letech bez ježdění dvě hodiny jízd a instruktor mě natvrdo protáhl centrem města, kolem Elektry a po Místecké. Pak jsem mu za to byla vděčná - těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Největší krizovky jsou Rudná, Mariánskohorská a úsek Slovan - Mariánské Hory. No a okolí nákupních center
Jako laik jsem projela i Prahu od D1 na Ústí nad Labem a díky pekelně se soustředícímu spolujezdci jsme nebloudili.
A nejhorší dopravní značení má BRNO!!!
enka1 — #2 Nevím, u mě to bude asi už pud sebezáchovy. Mimoto bydlím v Ostravě - je tu šílený provoz, tak asi i to mě hodně brzdí.
Proč většina z vás tak brzy to řízení vzdává?
Hele to je v klidu, mě teď učil přítel řídit, abych jako do autoškoly už krapítek věděla. A dopadlo to asi takto: Větev, máš před sebou větev! Brzdi! Věteeeev, Věteeeev! Prásk větev byla v chladiči a přítel zabrzdil ruční brzdou