Další příspěvek k dnešnímu tématu si můžete přečíst v této novince. Zaslala ho čtenářka Ula a hodnotí v něm nejen své školní začátky, ale i jednoho svého učitele...

Každý učitel je jiný a každý je jen člověk. Jakou zkušenost v tomhle ohledu má čtenářka Ula? Nejen o tom si můžete přečíst v jejím příspěvku k dnešnímu tématu: Školní začátky...

Můj nástup nebyl veselý

Milá redakce,
tak jsem také zavzpomínala na své školní začátky. Jako malá holčička jsem se samozřejmě do 1. třídy moc těšila. Vždyť ve školce nás učili plno nových věcí a také učitelky básnily o tom, jak je to ve škole pěkné. Protože moje mamča dělá učitelku v mateřince a měla zrovna na malém městě ve třídě děti, které byly stejně staré jako já, musela jsem být s dětmi o rok staršími. Když nastoupily do školy, tak jsem byla zase s dětmi o rok mladšími. A to byl kámen úrazu. Do školy jsem totiž jezdila z vesnice, kde bylo dětí pomálu a tak ze začátku si se mnou nikdo nechtěl hrát, kamarádit se, psát se mnou úkoly a celkově jsem se cítila strašně odstrčená.
Situace se později zlepšila, našla jsem si kamarádku a bylo mi ve škole fajn, ale znovu bych ten začátek nechtěla. Do dneška mi však pamatuji, že celou dobu nás vesničany (a to ta městská škola s asi 1500 obyvateli taky nebyla žádný Hollywood) brali jako méněcenné.
V páté třídě jsem se přestěhovala do okresního města a paní učitelka mě posadila do poslední lavice k jednomu docela nepříjemnému klukovi. Jeho první přivítání totiž bylo - co to tady bude se mnou sedět za krávu - a tak jsem vlastně dostala první pomyslnou facku "od města". Situace se taky časem zlepšila, našla jsem si nové kamarády a bylo mi fajn, ale kdybych měla popřemýšlet, jestli vrátit ten čas zpět, tak vůbec ne. Každá doba má něco.
Ve škole jsem se naučila pro život hodně věcí, ale také hodně věcí jsme se myslím učili zbytečně...

Perlička na závěr: V sedmé třídě jsme měli tzv. Pěstitelské práce a vyfasovali jsme mladého pana učitele. Ten si s námi sem tam dal sraz u školy, odvedl nás za roh, řekl, že máme stejně pátek a jsou poslední dvě hodiny, takže nás rozpouští a on jde na nádraží. Přijede mu jeho láska a jde na rande... Vzhledem k tomu, že jsem sama devět let učila na střední škole - než jsem šla na mateřskou - tak jsem nepochopila, jak si tohle mohl vůbec dovolit. Tím spíš, že za nás i odpovídal, aby se nám něco nestalo.

Jo, jo - je učitel a učitel.
Hezký den,
Ula

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Zápis! Jak jste začínaly?

Zavzpomínejte, milé čtenářky, na své školní začátky!

Právě probíhají zápisy do prvních tříd. Posílejte mi dnes své vzpomínky na vaše školní začátky. Jak probíhal váš zápis? Jak úspěšné jste byly v první třídě? Co vás ve škole nejvíc bavilo a co vás naopak otravovalo? To všechno mi pište k dnešnímu tématu na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít šanci na dárek, totiž stylový bílý penál my.cose a červenou propisku GRAFO, dbejte, aby byl váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

cena

Reklama