Další příspěvek nám poslala čtenářka s nickem Ula. My jí děkujeme a vy si přečtěte, k čemu ji inspirovalo dnešní téma.

Jako zvířata se někdy chovají i lidé... Mezi má oblíbená zvířata patří psi. Nejraději mám jezevčíky, i když jsou hodně svéhlaví... Jednoho takového jsme si pořídili i domů, byl to však kříženec se štýrským honičem a z domova nám během měsíce udělal kůlničku na dříví. Když pak přijela babička na návštěvu, milého pejska se jí zželelo, ale i vlastně nás a vzala si ho na domeček na zahrádku, kde mu jako velkému "lítači" bylo nejlépe. Nyní má už 11 let, ale za tu dobu jsme si s ním užili tolik srandy, že to ani nejde popsat... jako malé štěňátko mi vzal třeba z WC štětku a odnesl jí do ložnice pod postel... jednou dostal termix, strašně mu chutnal. Druhý den mi vzal krém Nivea z nočního stolku a bylo ticho. Vůbec jsem ho nemohla najít, až nakonec vylezl - byl za gaučem - díval se všelijak a začal zvracet, Niveu. Myslel si totiž, že to byla ta velká dobrota, co měl včera.

Jednou, to jsem ještě neměla děti a dost mě chytaly mateřské pudy, jsem ho vykoupala, dala si ho pěkně do postele, zastřihla mu drápky, mazlila se s ním, česala ho, no prostě "ňuňánek"... a pak jsem se dívala, jestli by mu nešly vyčistit jeho kanálky u řitního otvoru - pozor teď pro silné žaludky - tak jsem mu to vymáčkla, protože psi někdy tzv. sáňkují, aby se toho mazu zbavili... no a vystříkla tak hnusná, smradlavá a špinavá voda, že jsem psa odhodila a šla znova dělat celkovou hygienu mě samé. Fuj. Manžel se strašně smál, ale taky si uvědomil, že už potřebuji rodinu, že mi začíná "hrabat".

A které zvíře nesnáším? Hady. Oni za to nemůžou, ale nemám je ráda. Jde z nich strach, i když jsou to plachá zvířata. Kdysi jsem psala příhodu, která se stala mému muži, tak jí můžu pro zasmání připomenout znova. Taky docela síla.

Můj manžel velice rád chodí do lesa na houby. Jednou se mu však výprava za dary přírody málem nevyplatila.

Jako každý správný houbař i můj manžel rád chodí do lesa sám na vlastní úlovky i pro relaxaci. Výlet se mu jednou protáhl a jak už to chodí, dostal nutkání na velkou stranu. Tak chvíli chodil okolo a přemýšlel, kde by bylo nejlepší své dílo vykonat. Když se mu ulevilo, něco ho polechtalo zespodu, až se lekl. Své místo vybíral tak pečlivě, že zašpinil zmiji, která právě spala pod ním. Manžel se tak lekl, že se zapomněl i utřít a ještě chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Od té doby si to nechává domů.

Ale abych dostála svému nadpisu. Vždy, když sleze sníh a já na chodnících šlapu po nadílce od pejsků, nadávám hlavně na lidi a jejich bezohlednost. Určitě to tak máte i u Vás ve městě, že je všude plno psích exkrementů. Naše město si na toto jaro dokonce zakoupilo lux na tyto nadílky, protože se to vyplatí více, než kdyby město platilo úklidovou službu.

Všem lidem, kteří mají rádi zvířata, přeji krásný den. Říká se, že ten, kdo má rád zvířata, má rád i lidi a něco na tom bude.

Ula

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

S těmi psími hovínky máte naprostou pravdu. Nejhorší na tom je, že po svých psech neuklízejí hlavně majitelé velkých plemen, takže to skoro vypadá, jako by na chodník káleli oni sami.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Také máte podobné zkušenosti? Jak byste postihovala majitele psů, kteří po nich neuklízejí? Máte také psa? A nosíte s sebou vždycky sáček na hovínka? Už se vám stala nepříjemnost, že se váš pes vykakal na chodníku, a vy jste to neměla čím uklidit? Jak jste se zachovala?

Napište nám o nepříjemných zkušenostech se zvířaty na redakce@zena-in.cz

Soutěžní obrázek 4

oči4

 

 

Reklama