Dnes nezvykle vážná TTT napsala až filosofický příspěvek na dnešní téma, za který děkujeme

Komu bych chtěla poděkovat?

Chtěla jsem poděkovat sobě, protože pevně věřím, že máme jen to, co si zasloužíme. Ale pak jsem si řekla, že když vylezete na nějaký kopec, tak je sice krásné rozhlédnout se do kraje, ale je třeba věnovat pozornost i tomu, na čem stojíte a jestli v něčem nestojíte.

Takže bych chtěla poděkovat především Universu, Všemohoucímu, Matce Přírodě nebo prostě Vyšší moci. Sice často podléhám myšlence, že jen prací a pílí se dosuneme k vytouženému cíli. Nicméně s jistotou začínám tušit, že vše co mám, jaká jsem a koho mám vedle sebe, není jen dílem náhody,či mého úsilí ale součástí promyšleného soukolí.

Bylo mi naděleno mnohé. Často i to, oč jsem nežádala a někdy i to, co jsem vysloveně nechtěla. Ale vždycky uplynulo pár pátků a já věděla, že to přesně zapadlo, kam mělo. Skládačka byla doplněna aby mi zároveň byly předloženy další dílky ke skládání. Zároveň mě to posunulo dál. V životě, k poznání.

A jak tak spolu jdeme životem a makáme na tom, aby to k něčemu vypadalo. Bojuje teorie o vlastní píli s vědomím hvězdné mapy s vyznačenou cestou. Nicméně dělám i na tom, aby jednou tyhle dvě utopie šly ruku v ruce vedle sebe. A děkuji tomu nahoře, že mi ještě dává šanci přes všechny školácké chyby. A děkuji, že to dělá znovu a znovu.

Jednou to domakáme k dokonalosti. Snad se toho dožiju. Věřím, že budem kámoši nebo partneři, ale on vždycky strašně nerad vidí, když s ním někdo chce sedět na jedné židli. To pak zuří.... (Viděli jste to zemětřesení minulý týden na Novém Zélandu?)

PS: Děkuji podsvětí ženy-in za to, že je. Věřím, že mi bylo postaveno do cesty jako odměna. Jen nevím za co.

TTT

Sama jste to napsala v úvodu. Nic není náhoda a to, že jste součástí Ženy-in je přece jen vaše zásluha.

 

Reklama