Jakým způsobem selhala čtenářka ToraToraTora při kojení? Přečtěte si její příspěvek k dnešnímu tématu...
Jaké mám vzpomínky na kojení?
Já byla odhodlaná kojit až do úplného ukojení. Však vybavená na to jsem. Do toho ta masáž plakáty s rozesmátými plně kojenými miminky, vyřehtané kojící matky, spokojený lékař doporučující kojení jak vystřižený z katalogu Quelle. Kdo nekojí s námi, kojí proti nám.
Dcera byla při chuti od samého začátku, cpala se dokud jí mléko neteklo nosem. A že ho bylo plno. Prý se tvorba časem přizpůsobí poptávce. Houby...nebo si autobus kojenců objednal krmivo a já o tom nevěděla. Má prsa velikosti D měla rozměry F, vložky do podprsenky jsem měnila snad po hodině a v noci spala obložená ručníky, abych spala alespoň chvíli v suchu. Dcera přibírala kilečko za měsíc a i přes všechny peripetie to pro nás byl ten nejlepší nejjednodušší a nejlevnější způsob krmení naší prvorozené. Po půl roce jsem měla rozkousaných bradavek a podprsenek velikosti padáku luftwafe plné zuby a pomalu jsme přešli na pevnou stravu.
Se synem se situace takřka opakovala. Jen už jsem ze spousty věcí nebyla tak vykulená a na některé si zvykla, rezignovala.Co se týče jídla, rozjel se pěkně... ještě nezastavil.
Ovšem s benjamínkem to bylo peklo. Mléka bylo od počátku jen tak tak. Přikládala jsem ho často, pila čaje,do krve rozpraskané bradavky mi vháněly slzy do očí a snažila se být statečná a trpělivá. Mohutně mě v tom podporovaly pohrdlivé poznámky tchýně o matkách, co kupují Sunar. V podstatě by byl i Herodes lepší kojná než „ty co své děti nekojí". Mluvila jsem o tom s naší pediatričkou, že to nevidím růžově. To bylo jak když otevřu leták laktační ligy.
Nastal den kontroly, vážení. Ještě ráno jsem zatla zuby a nakojila ho, odříhnul, ubliknul mléko smíchané s mou krví a šli jsme na kontrolu. Za dva týdny nepřibral ani deko. A zase ty kecy o výhodách kojení...Být to tak ještě chvíli vychovám upíra a ne člověka. Poslala jsem někam paní doktorku, tchýni, koupila sušené mléko a dala konečně svému synovi najíst.
Kojení je pro miminko fajn, stejně jako spokojená máma. Možná kdyby se méně kecalo o kojení a konečně někdo uznal, že i matky jsou jen lidé, nemusela bych tu teď brečet jak hysterická subreta, že jsem SELHALA.
ToraToraTora
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne: Kojení!
Jaké jsou vaše vzpomínky na kojení?
Pište mi své příspěvky na téma „kojení"! Odpovězte na výše položenou otázku, nebo svou odpověď nějak rozviňte. Napište i o svých zkušenostech, co si myslíte o dlouhodobém kojení, třeba do čtyř let věku dítěte a naopak, co si myslíte o ženách, které vůbec nekojí? Kdy jste přestala kojit? A jaký je váš nejkrásnější kojící zážitek? Kojila byste na veřejnosti? Otázek ke kojení je zkrátka mnoho. Vaše odpovědi nechť jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec, jinak nebudou mít šanci na získání skvělého dárku: dévédéčka Cvičení po porodu a čaje Lipton broskev a mango v pyramidových sáčcích!
Příspěvky posílejte na e-mail...
- redakce@zena-in.cz
- Heslo zní: KOJENI
Nový komentář
Komentáře
vodfon — #2 dej sem fotku
ToraToraTora — #17 tož tak
Francaise — #16 Hele, mě to překvapuje také. Já vůbec nevím, proč v sobě takový blok mám. Vzpírá se to mé logice ale je to tam
Eliza — #13 Ono není ani tak k posrání, jak všichni všechno vědí, ale jak do tebe kopou, když to máš náhodou jinak. Víš, že by si mohl každý hrát na svém písku a neopovrhovat druhými kůli peachovinám
ToraToraTora — #7 Překvapuje mě, že to nekojení tak řešíš. Mě sice trošku mrzelo, ale velice rychle jsem se přes to přenesla. Nekrmil je stroj, krmila jsem je sama v náručí, tak co. Myslím, že jsou daleko horší výchovné i výživové chyby. Nakonec to, že děti po všech stránkách výborně prospívaly, taky o něčem svědčí, ne?
mio — #14 jo,to je slušnější výraz
Eliza — #10 teď jsem četla geniTální tchyně
Elizo -
enka1 — #11 he? no já si schválně vzala upnutý triko, pač ve volnějším vypadám jak poživačný milovník piva
jinak neboj, jsem zdatný pasivný kuřák, oběma rodiči v dětství trénovaný, takže těch pár čmoudíků moje játra klidně snesou 
Jinak jsem chtěla říct, že dnešní trend supermatek je docela stresující. Tora by to určitě napsala líp, ale není to k posrání, že každý ví přesně kolik máte mít dětí, v kolika letech a jak se o ně starat, ale nikoho nezajímá co jste dokázaly a co umíte? Včetně vlastních příbuzných ...
Tak jo, tak uz nebul - jste lide. Nasel jsem si to na guuuuglu.
Eliza — #10 Jé, to bych ti tak nečudila pod nos
ToraToraTora — #7
jen se nám klidně vyplač na rameni, budu si k Tobě chodit pro povzbuzení, až mě moje geniální tchyně, mamka nebo švagrová dostanou do kolen dobře míněnými radami. Je principielně nejtěžší odpustit sám sobě i když to ostatní nepovažují za podstatné. Sbírám síly na další boje které nastat nemusí, protože já jsem zatím sama sobě tak úplně neprominula selhání v 11 týdnu u prvního pokusu o človíčka, i když ten druhý zatím vypadá zcela OK a zdatně mi okopává močový měchýř. 
Hele a kdy Ti konečně vyjdou sebrané texty knižně? Zařadila bych si tě vedle mých vřele milovaných humoristů
Luftwaffe
, já mám F - G normálně!
Francaise — #6 Zrovna tady bych řekla, že atop. ekzém s kojením nemusí souviset. Je to shoda mnoha faktorů vč. dědičnosti... A očekávat, že kojené dítě bude automaticky zdravé, asi taky nelze.
Pocitu selhání rozumím, ale jak to dělaly divoženky v pravěku, když neměly mlíko? Zaskočila nejspíš nějaká kolegyně ze stejného kmene. A taky asi neřešily, jestli selhaly. Hlavní bylo přežít. Dneska stejným kmenem rozumíme DM drogerii a Sunar.
Své dítě jsi, Toro, přežít nechala, jíst jsi mu dala, takže jeho primární potřeba byla UKOJENA. Víc bych se v tom nepitvala
.
Francaise — #6 Mé děti jsou též jako řípy. Pěkně narostlé, s jídlem se nenimrají, Jednou za rok nějaká viroza, jinak žádné astma, alergie, ekzémy...prostě nic. I proto si říkám, že jsme to zvládli. Jenže je to jak revmatické koleno...prostě se občas, když je před bouřkou, ozve a bolí.
V porodnici jsem měla za to, že mám mléka dost. Jenže po návratu domů se mléko začalo ztrácet a syn plakal hladem. Později jsem se dozvěděla, že se to po návratu stává, a že je dobré vydržet z nervama. Jenže sestra, která mě přišla domů zkontrolovat, mi okamžitě napsala Feminar, ten chlapeček nesnášel, takže Sunar. Možná, kdyby mě povzbudila... Kojila jsem tedy něco přes týden.
Ale teď to hlavní! Moje děti odchované na Sunaru byly zdravé jako řípy, k lékaři jsme chodili jen na předepsané prohlídky, zatímco děti mojí sestry kojené do 2 let trpěly šíleným atopickým ekzémem a byly věčně nemocné.
Tak co, je to v kojení, nebo v něčem jiném?
Moje tchýně se úplně styděla za to, že já po roce ještě kojím. Prostě jsem jí nemohla vysvětlit, že takhle dlouho kojený dítě mi fakt sunar už pít nebude, že ani neumí pít z flašky, protože příkmy zapíjelo z hrníčku.
U svých dvou jsem též měla zásoby umožňující krmit celou naši čtvrť, kdyby měla zájem.. Je možné, že u 3. by to bylo úplně jinak, stejně jako Toro u Tebe. A zachovala bych se úplně stejně. Lepší je mít spokojené nakrmené sunarové dítě, než průhledného, řvoucího hladovce, věčně přiloženého k prázdnému prsu.
Laktační ligu ano, ale s rozumem..
Ale článek i přes peripetie, jako vždy, pobavil
Měla jsem něco podoného, jenom ty prsa snad ještě větší
í
Řekla bych, že ten kdo selhal byla tvá doktorka a tchýně, ty určitě ne...