Milý Jakube,
gratuluji k černému Petrovi. Dneska To máš na hrbu Ty:)
Holky jsou podobné tatínkovi, kluci zase na maminku a snachy na tchýni. Máme to v rodině zařízeno už tak, že věta: „Jsi jak tvoje matka," patří k těm nejhorším nadávkám, ke kterým se v hádkách uchylujeme. Tohle vypustit z pusy je jak odvázat Krakena. Ne, že bysme trpěli nějakou nevraživostí vůči svým rodičům, spíš je akceptujeme se vším všudy.
Zrovna nedávno byla manželova maminka u nás na návštěvě. tedy ona venčila děti, tak jsme ji pozvali na oběd a pak nám ještě chvíli týrala péra v gauči u kávy. Mezitím se stihla s manželem rafnout. Jelikož jejich hádky končí vždy velmi teatrálními gesty a nejméně půlročním obdobím aniž by jeden druhého viděli, snažila jsem se je objektivně rozsoudit a odvést pozornost k jinému. Ovšem žena musí mít vždy poslední slovo, cokoliv poté řekne muž je jen začátek další hádky. Proto si ani tchýně neodpustila na závěr podotknout takové malé zadostiučinění: Synové si vždy vybírají ženy dle vzoru svých matek. A odkráčela středem.
Ona to sice myslela jako pochvalu pro mě, ale kýbl vroucí vody by snad byl milosrdnější, ne? Když vyvanula z bytu ona i odér Diora, došlo mi, co řekla. Jsem stejná jako moje tchýně. Měla jsem dlouho o čem přemýšlet:( Ta podoba...
U babičky na zdi visí uhlem kreslený obrázek. Je na něm moje prababička a drží na klíně hambaté miminko-babičku. Jen kokrhel z vlasů a móda první republiky odlišují obraz od fotky, kde tentokrát babička drží na klíně jiného naháčka-tátu. Od pasu dolů tam nějaký rozdíl bude, ale jinak nic. Kdybych chtěla fotku sebe a dcery na klíně, stačilo by ofotit a trochu dobarvit ten obraz prababičky. Kdykoliv k ní přijedu, ten obraz mě tak trochu děsí. Jako kdyby někdo namaloval mě, kdyby někdo v době, kdy Hitler byl bezvýznamný ukřičený nikdo tušil, že to naše geny přežijí a budu mít takové pěkné miminko.
Doufám, že obraz zachovám, až jednou dcera bude držet na klíně svého naháčka:)
Ale tohle ber, Kubo, naprosto, ale naprosto nesoutěžně. Vyhrála jsem už včera, tak nechci holkám kazit soutěž – vyjádřit jsem se ale musela.
Krásný den!
ToraToraTora
Poz. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Posílejte mi dnes příběhy a fotky o své příbuzenské podobnosti. Máte bratra, který vám z oka vypadl? Dědečka? Bojíte se, že jednou vaše děti budou po vašich rodičích? To všechno mě zajímá! Vaše strachy, radosti i humorné historky, ideálně doložené fotkou, anebo naopak vaše fotky a fotky vašich příbuzných doložené krátkým komentářem, čekám pod heslem „Pribuzenska podoba“ na e-mailu: redakce@zena-in.cz. Nejlepší příspěvek oceníme malým dárkem!
- Můj příspěvek k dnešnímu tématu najdete zde: Jsem po tátovi? Skončím v padesáti na prkně?
- Nevíte, co nám poslat, tipy najdete tady: Komu se podobáme?
C) Jedna ze záporných postav nového českého filmu Poslední děti Apoveru.
Nový komentář
Komentáře
Odemětobě — #8 Jestli to říkal u oběda, tak super, ne?
Manžel, když mě chtěl urazit, řekl mi, že jsem celá Votková-jeho macecha,která sice uměla skvěle vařit, ale citově byla prázdná a byla generál v sukni.Trápilo mě to tak 3 roky, pak už jsem otrnula a když manžel neviděl reakci, přestal.No a jsme spolu 23 let.
U nás jsou dost silné ženské geny. My se sestrou jsme dost podobné mamce, já tedy mám i něco málo z tatínka-třeba dlouhé štíhlé končetiny.Když mi poprvé ukázali dceru, byla celá moje babička z matčiny strany. Syn zase celý biologický otec, srovnávala jsem ho s fotkou,na které je manžel focený v 5 měsících. Dnes jsou děti dospělé a pokřížily se nám takto: Dcera-celá já, tělesnou konstituci po tchýni. Syn-podoba na tchána, tělesná konstituce po mém otci. A ať si někdo zkusí pochybovat,jestli jsou ty děti naše
na těch fotkách byly dcery ve věku jednoho roku, kdy jsem je nechala fotografovat u profíků
můj manžel se pořád vychloubal, že pro něj není problém rozeznat od sebe na fotkách své tři dcery a tak jsem jednou před něj položila tři fotky a hin sa hukaž
děsně se snažil, ale stejně to spletl 
moc hezké vyjádření
v naší rodině když se řekne : Ty jsi jako máma, nebo táta! je spíš jako urážka, nadávka, křivda...