Co myslíte, které z nich se přání vyplnilo dříve? Přečtěte si pěkný příspěvek na dnešní téma od čtenářky s nickem Tina5 a možná se v něm i sama najdete. Tak, jako já

Milá redakce, zvířat, těch čtyřnohých, moc nemáme. I když se nám podařilo koupit vysněný dům na vesnici, není oplocený, tudíž o bafanovi se mi zatím jen zdá. Nějakého uštěkaného, u boudy uvázaného ratlíka, nechceme.

Moc se mi líbí vlkodav. Už jen ten název zní hrůzostrašně, většina lidí si představí krvelačkou šelmu, ale opak je pravdou. Je to sice největší psí plemeno, ale je to velice hodný a milý pes hodící se svoji povahou i k dětem. Sama jsem se s vlkodavem setkala několikrát. Opravdu budí respekt už jen svým zjevem a postavou, ani nepotřebuje moc štěkat a každý je velice opatrný, aby mu ten obr s něžným srdcem nedal co proto.Nebudu se zde rozepisovat o historii a původu, bratr google hned každému zájemci vše práskne sám, ale jsem ráda, že se to plemeno podařilo zachránit a věřím, že i my jednou budeme mít to štěstí a vlkodav bude členem naší rodiny.

Chce-li si člověk pořídit psa, musí mít prostředky nejen na jeho koupi, ale i obživu a veterinu a hlavně čas. Momentálně si prostě psa dovolit nemůžeme.Tak tu s námi žijí dvě kočky - tedy vykastrovaný bílý kocour Piškot a jedna mourovatá Míca. Doma s námi nebydlí. Vegetí ve sklepě, občas se přijdou domů pomazlit a pro nějakou ňaminku a hlavně loví myši, za což jsem jim moc vděčná.Dcera si moc přála křečka, byl to její tajný sen, který jsem náhodou zachlechla jednou při věšení prádla, a zrovna měla druhý den svátek, tak bylo jasno. Stará se pečlivě a svědomitě o křečulu Zajíce, tak ho pojmenovala nejmladší Markétka, když ho poprvé uviděla - Zajíc a my se toho chytili.

A další dcera miluje koně a těžko nese, že ji žádného nepořídíme. Na vše má odpověď, vše má vyřešeno, vymyšleno.“Kde bude kůň bydlet?“„Ve stáji“.“Ale vždyť žádnou nemáme.“„Tak ji postavíme.“„Kdo ji postaví?“„No tatínek.“„A kdo bude vydělávat peníze, když tatínek nebude pracovat a bude stavět stáj pro koně?“„No, ušetříme.“„A čím ho budem krmit?“„Senem.“„Jakým senem, moc velikou zahradu nemáme a když tam ještě bude stáj,
nebude už žádné seno.“„No, vezme si od Zacpalů(sousedi).“Prostě odpověď na vše, má jasno. Já vím, že to tak jednoduché není, tudíž kůň prostě není a nebude.

Ale zjistili jsme, že koně tu ve vesnici jsou a dokonce s nimi majitelé jezdí a jsou tak milí, vstřícní a ochotní, že vozí i děti a úplně cizí děti a tak se stalo, že se Sárince splnil sen a ona si mohla prohlédnout svět tím nejkrásnějším pohledem a to z koňského hřbetu.

Od té doby se každá kůrka chleba suší ne pro králíky Zacpalom, ale pro koníky. Sama jsem se ještě nesvezla, ale propadla jsem lásce k těm nádherným tvorům s krásnýma hlubokýma očima taky. Tak spojíme příjemné s užitečným, vezmem suchý chleba, mrkev, jablíčka a vyrážíme na slušnou procházku, nakrmit a pohladit si koníky. A tak nějak nás to sbližuje, láska ke koním, dlouhé procházky..A já sama si nádherně pročistím hlavu a ty starosti, které mě doma svíraly a ničily, jsou najednou nějaké menší a netrápí tolik, jako když člověk chodí jen mezi sporákem a pračkou, žehličkou a kamny..

A tak milé ž-inky, vyrazte ven, aspoň občas.

Krásný den všem přeje

Tina5

Milá Tina5, to znám. Moc dobře si pamatuji ty dětské argumenty, když jsem doma žadonila o koně. Nakonec jsem si na něj počkala do dospělosti, kdy jsem věděla, co všechno to obnáší. I když se na něm svezu jen o víkendech, stojí mě spoustu peněz, i tak jsem ráda, že jsem si svůj sen splnila

TÉMATA:
PŘÍBĚHY