Dobrý den Míšo, dobrý den redakce a čtenářky. Jsem všema deseti pro uzákonění možnosti rozhodnout, jestli se trápit, nebo raději ne a vede mě k tomu vlastní zkušenost.
Můj tatínek před deseti lety onemocněl. Celé tělo mu zežrala rakovina a my pro něho nemohli poslední dva roky udělat vůbec nic. Žít nechtěl. Trpěl bolestmi, po nocích zvracel.
Později plakal.
Nakonec skončil napůl při smyslech v nemocnici na lécích. Sotva vnímal. Soucit lékařů vůči nám i jemu se mísil s beznadějí, kterou se snažili skrývat.
Chdili jsme tam denně pomáhat se o něho starat. Každý dotek ho bolel.
Kdyby se mohl rozhodnout, kdyby to mohl nějak ovlivnit, dozajista by si přál netrpět. I my bychom si to přáli.
Upřímně se přiznám, že jsem si mockrát pohrávala s myšlenkou, že ho zabiju sama. Za tu lásku a pozornost, kterou mě, sestře a mamince věnoval, když byl zdravý by si to jistě zasloužil. Ano, zní to jako paradox, ale není.
Dívat, se jak člověk nelidsky trpí a nemoci mu utrpení zkrátit, je strašné. A pokud i on sám musí muka snášet jen proto, že nemůže svobodně odejít a být nucen žít proti své vůli je ještě horší.
Takže já jsem pro.
Terezka.
A já s Tvými slovy souhlasím Terezko. Je mi to velice líto a myslím, že máš pravdu. Děkuji Ti za příspěvek a přeji Tobě i blízkým hodně štěstí a zdraví. Míša
Myslíte si i vy, že by měla změna zákona projít a člověk by měl mít právo rozhodnout, zda chce v případě vážného stavu odejít?
Své přísvpěvky a názory k dnešnímu tématu piště prosím na redakce@zena-in.cz
Čeká nás soutěž, Chcípák a Borec, vyhlášení, vaše příspěvky a nakonec ten vítězný a odchod.
Nový komentář
Komentáře
Tohle je to, co mne děsí, dívat se na blízkého člověka jak trpí, vědět, že se to nevyléčí, že v krutých bolestech čeká na smilování v podobě smrti, to je o zdravý rozum! Tady by eutanazie byla vykoupením, proč ten člověk musí tolik trpět, kdo to ale ví?
Tolik otazníků kolem života a smrti.
átéčko — #1 Sebevraždou leda, to jo. Ale jinak teda nevím, nevím.
femme — #4 Já asi vím jak to myslí. Znala jsem jednu starou paní.Prostě ji přestal bavit svět. Všech jejich 7 dětí se na ni vykašlalo a nikdo ji nechtěl.A tak strašně si přála umřít,že nakonec za pár týdnů fakt zemřela.Utrápila se.Už neměla důvod žít.
átéčko — #1 teď hned a na místě? a tomu fakt věříš?
átéčko — #1 Nevím, nemáme tu vůli indiánů - dnes je dobré zemřít
to znám, přesně todle jsme zažívali s babičkou, za života to byla úžasná robustní ženská a když po dlouhém boji s rakovinou umřela, tak měla 30 kg.
Rozumím tomu. Jenže vím, že kdyby člověk chtěl umřít skutečně, tak umře.