Dobrý den milé ženy.... Když jsem přemýšlela jak začít tak jsem si vzpomněla na tátovou maminku, která zemřela v 96 letech, vlastně už totálně opotřebovaná, stáří,pokročilý věk....
Od svých 90 let vždy říkala, že čeká už vlastně na den, kdy si "ten nejvyšší pro ní přijede". V pokojíčku kde měla svojí panenku Marii ,tam dávala vždy , každý den 10 korun na oltář.
Na pohřeb.Strašně ji bolela pravá noha, kyčle, záda. Měla artrózu v III. stádiu, která se už nedala operovat. Babička nikdy nechtěla, aby byla někomu na obtíž, aby někoho obtěžovala v nemocnici, aby otravovala nás, rodinu tátu. . Umřela ve velmi vysokém věku, večer ulehla a ráno se už neprobudila.
Tento styl umírání je hodně důstojný . Ale já vím i tom druhém stylu umírání, kdy člověk neví o sobě, kdy mu nefunguje močový měchýř,všechny svěrače, ledviny, játra, mozek, kdy člověk ani neví co se kolem něho děje, kdo se kolem něho pohybuje, nebo, zda se někdo pohybuje vůbec.
Vím jaká je práce na geriatrickém oddělení, práce v hospicech, v domovech důchodců.
Ale kdo má rozhodovat ....
-ten umře, ten neví nic o světě,
-ten neumře, ten si pamatuje že žije,
-ten vnímá, ten nevníma.
Je to těžké. Lékař,ani žádná komise přece nemohou rozhodovat za druhé. To si nedovedu představit už jen z praktického a právního hlediska.
Když chce člověk umřít a je při vědomí, je to jednoduché rozhodovaní.
A tak na závěr. Mé rozhodnutí je jednoduché. Neodpojovat.
Nikdo není ředitelem zeměkoule, nikdo nemá tu moc rozhodovat o tom...ten bude žít, ten nebude žít.
A pro další generace vzkaz, at každí vidí, jak vypadá to pověstné " finále". Přece i to je součástí celého našeho života na modré planetě.
Závěr- neodpojovat.Prosím.
Tana M
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Samozřejmě ctím Tvůj názor jako názor svobodného člověka. V mnoha ohledech souhlasím, ale přes to, alespoň za sebe: Někdy je konec pomalu delší než začátek a střed, a to pak je špatné. Dívat, jak jeden trpí, a nic neudělat a moci, je zlé.
Zvířatům soucitně pomáháme odejít a sobě ne?
Míša
Myslíte si i vy, že by měla změna zákona projít a člověk by měl mít právo rozhodnout, zda chce v případě vážného stavu odejít?
Své přísvpěvky a názory k dnešnímu tématu piště prosím na redakce@zena.in.cz
Čeká nás soutěž, Chcípák a Borec, vyhlášení, vaše příspěvky a nakonec ten vítězný a odchod.
Nový komentář
Komentáře
Já si zase myslím, že starý člověk by měl mít právo dožít. V době, kdy je věda schopná udržovat organismus při "životě" dlouhou dobu, aniž by kdokoli přihlédl ke kvalitě života, je právo v klidu a bez přístrojů zemřít, velmi vzácné.
Jeden už tu byl, který si myslel, že starý člověk nechce žít, a "pomáhal" heparinem. A kdo mi zaručí, že se nenajde někdo podplatitelný zájemcům o můj majetek, který prohlásí, že jsem na tom špatně a už nechci žít. No ještě že majetek nemám,
fakt nechci být tím, kdo další generaci ukáže, jak vypadá to pověstné "finále", kdy už nezabírají ani koňské dávky opiátů
Kdo z diskutujících byl v dlohodobém kómatu?
Připojuji se k autorce příspěvku. Neodpojovat, prosím.
Nač bychom ony přístroje vyvíjeli?
heligona — #9 určite celý návrh musí projít schvalovacím ,připomínkovým a oponentním řízením. Vyjádření právníku taky nebude k zahození.
selinka — #7 ano já to taky tak chápu.Odpojovat budou lékaři,rozhodovat bude člověk sám, pokud je ješte při vědomí.
malvina — #8 vždyť to tady bylo psáno hned ráno - člověk při vědomí napíše, za jakých okolností už nechce být udržován při životě a podle toho pak lékaři rozhodnou.
heligona — #5 asi v tom je celý kámen úrazu a rozhodování.Odpojovat budou lékaři, rozhodovat bude člověk při vědomí?
heligona — #5 heligona — #1 takhle to chápu celou dobu
pikolca — #2 asi by měli vyčlenit případy smrtelně nemocných, nevyléčitelných,.......
malvina — #3 snad lékaři poznají v jakém stavu ten člověk je a nebudou se řídit podle toho, co řeknou vnoučata proboha.
heligona — #1 ano, rozhodovat sám o sobě, pokud je člověk při smyslech. To beru.
já se pořád ptám? kdo bude rozhodovat o odpojování? Pokud je člověk při smyslech a napíše závět..... chci odpojit v případě, že nebudu vědět o světě, o sobě, o druhých... tak to je vlastně přání člověka.Ale jak je to zneužitelné, že se děti budou chtít zbavit dědečka a řeknou je nemocný tak ho odpojte,,,,.No mně už z toho mrazí tá "pověstná husina na zádech." ani jeden lékař v ČR NEBUDE CHTÍT ODPOJOVAT.Mudr Kevorkian????
Tady přece nejde o to, zda někomu pomoci odejít protože je starý. Podle mne jde o to, pomoci odejít v případě že smrt je východiskem neživota v komatu, na přístrojích a naprosté bezmoci čehokoliv.
Ano, rozhodovat o druhých nám nepřísluší, s tím souhlasím. Ale rozhodnout sama o sobě je podle mne něco jiného.