Úplatky nebrat! To rozhodně neplatilo u čtenářky s nickem Snížek. Už jako dítě se nechávala uplácet alespoň čokoládou, aby ji dostali k holiči. Jak ale dopadl její účes, se dočtete v jejím příspěvku, za který děkujeme
JEN ZA ČOKOLÁDU Nesnášela jsem stříhání jako dítě, až mi vlasy lezly do očí a začala jsem z toho málem šilhat, tak mamka rozhodla, že fakt musím jít k holičce.Teprve až mi za to slíbila velkou čokoládu, ukecala mne. Za čokoládu se nechám ostříhat.
Na vesnici byla jen jedna holička a zároveň kadeřnice. Všechny ostříhala stejně, na krátko a ofinu. Na fotkách vypadám, jako by mi usekla vlasy sekerou a moje spolužačky stejně. Byla hotová raz dva.Já držela a těšila se na slíbenou čokoládu.
Jen nevím, proč mi ofinu ustřihla až nahoře na čele, nikdy ne nad obočím. Kdysi jsem po ní chtěla tupý střih, to tehdy frčelo, ale ona netušila, co to je. Samozdřejmě že jsem raději chodila jinam, když už jsem byla starší. Vždycky, když se jdu ostříhat, vzpomenu si na čokoládový úplatek, ale už mi ji nikdo nekoupí. leda já sama.
SNÍŽEK
Člověk si má dělat malé radosti neustále.
Máte také nějakou vzpomínku z dětství, která se váže k vlasům? Smutnou, nebo veselou? Stříhali vás profesionálové, nebo maminky? Záviděla jste spolužačkám vlasy, nebo oni naopak ony záviděly vám? Pamatujete si, jak jste chodila ostříhaná v první třídě?Jaký účes měla v té době vaše maminka? Budeme rádi, když se s námi podělíte o své vzpomínky a zážitky.
Svoje příspěvky, ale i fotografie posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz
Za svůj příspěvek můžete získat tento kosmetický balíček pro péči o vlasy značky GLISS KUR
Nový komentář
Komentáře
enka1 — #1 pravda, i ve městech byly kadeřnice stejný
Ono to ve městě nebývalo jiné, ten účes ještě dnes na hlavě cítím. A tupý sestřih jsem odkoukala od jedné ze šikovných a docela se mi vedl. Bohužel jsem mohla posloužit jen kamarádkám, na sebe jsem si netroufla