Hezký den ženy-in, rozhodla jsem se, že taky přispěju svojí troškou. Já jsem svůj orientační smysl zdědila z části po tatínkovi a z části po mamince.

Tatínek dostane jméno, koukne na mapu a okamžitě ví, kterou vesnicí pojede a kudy jet, aby se vyhnul tomu či onomu... Maminku, jak sama o sobě tvrdí, stačí zamotat v malém městě a už neví, kde je.
Já osobně s mapama problém nemám, když mi strčíte do ruky mapu a řeknete ulici, tak ji téměř bez problémů najdu. Ale bez mapy těžko. Nejlépe, ještě když mi řeknete ulici a pak: pojedeš doleva, pak znovu doleva, u školy odbočíš doprava, pak rovně až ke kostelu, za kostelem doleva, pak hned první doprava, rovně, na křižovatce doleva a jsi tam... většinou jsem schopná skončit na druhé straně města.

A nejlépe, když je uprostřed některé té ulice omezený provoz nebo dočasný zákaz vjezdu. S mapou se aspoň můžete orientovat, v které ulici momentálně stojíte a vidíte, kde musíte projet, abyste se dostali na ono místo.
Ale abych se přiznala, Holandsko mi dělá problém a bude i nadále, ale připadnu si jako blbec jezdit s mapou po městě, ve kterém bydlím :)

Zrovna dneska ráno jsme se s přítelem bavili o létu, aby náš pes, milující vodu, mohl do rybníka. Od léta jsme se přestěhovali a já se zeptala, jestli tu je nějaký rybník a drahý mě řekl, že ten, ke kterému jsme jezdili v létě loňského roku a je ještě blíž než z minulého příbytku. Hlava mi to nebere. Když jsme tam v létě jezdili, odbočovali jsme hned doleva a jeli asi 2 kilometry. Když jsme se stěhovali, jeli jsme doprava víc jak 10 km.

Tak kdo se v tom má vyznat...
Ale už jsem zjistila, že mi dělají v hlavě chaos zatáčky. Asi mám nějak vsugerovanou českou D1, kdy jedete pořád „rovně“. Ale tady, ať jedete kamkoli, narazíte na dálnici na komplikace v podobě zatáček, odboček, sjezdů a nájezdů... Přiložila jsem ilustrativní obrázek, aby jste si to dokázali víc představit :)
Když jsme nedávno jeli ke známým asi dve ste kilometrů, drzela jsem mapu a otáčela si ji před očima tak, abych ji měla pořád po směru :D
„Ztratili“ jsme se jen jednou a to v Německu, kdy jsme opět bez mapy jeli do ČR.

Opravovali dálnici a policejní hlídky stahovali všechny auta na sjezd (kolona 30 km)... Znovu jsme se napojili a jeli. Po čase nám přišlo divné, že na tabulích nevidíme města, která vidět máme... Tak jsem se podívala na tabule v opačném směru a... ano, my jsme se vraceli zpátky. Takže sjezd, nájezd. Pořád jsme se modlili, abysme nedojeli zase k oné koloně. Nedojeli. Na první benzince jsme koupili mapu a vyrazili. Museli jsme jet po jiné a před Kölnem odbočit a napojit se na tu, kterou jezdíme normálně... „Kde jsme?“ „Köln.“ „Ale přes ten jsme jet neměli.“ „Já vím.“...

No k našim jsme nakonec dojeli, sice se 4-hodinovým spozdenim, ale dojeli....

Hezký den přeje Seboosis

Znám ten pocit, když má člověk dojem, že někdo před ním otáčí značky zády a přepisuje písmenka…. Já bych našla i bludný kořen a potvrdila tak jeho existenci. Jen nevím komu. :-)) Děkuji Ti za hezký příspěvek a přeji pěkný den do země tulipánů !! Míša

Reklama