Jak se zbavila okusování nehtů, nám popsala čtenářka s nickem Samík97. Jak se říká: Všechno zlé, je k něčemu dobré...

Od dětství, kam jen moje paměť sahá,  jsem si ocucávala a okusovala nehty. Co jen toho rodiče na mne nazkoušeli, aby mě toho zbavili ! Zavazování rukou do pytlíčků na spaní, opepření,když jsem usnula, slibování dárků a jiných privilegií - vše marně. Chtěla jsem jako malá umět hrát na housle jako maminka, snad bych i ty nehtíky nějaké nechala nějaké povyrůst, ovšem nevzali mě, že prý mám malý malíček. ( Kec, později jsem na pedagog. škole hrála i v orchestru.) Když se blížily taneční, šla jsem sice trochu do sebe, než však nehty, raději jsem si uháčkovala několikery krásné rukavičky v barvách šatů. Co jsem zkusila, když se nehet "sloupnul" příliš hluboko až do krve. Při praní plínek v saponátech( v minulém století) mi konečky prstů doslova hořely bolestí. Nic nepomohlo, AŽ...
S postupujícím věkem mě navštívila paní paradentóza a co čert nechtěl, zrovna na přední spodní zuby,vypadly všechny čtyři během pár dní. pan zubař mi , pravda, udělal pěkný můstek,od původních k nerozeznání, jenže s NÍM nešly nehty okusovat, ani ožužlávat. Nyní tedy, jako babka důchodka se mohu pyšnit pěstěnými nehtíky. Klasik by řekl: S křížkem po funuse!

Samík97

Text neprošel jazykovou úpravou

Reklama