Smutná, ale přesto optimistická zůstává naše čtenářka s nickem řeřicha...
Přeji všem pěkný den.
Po delší době jsem se dostala k tomu, aby jsem něco napsala a zrovna se naskytlo
toto zajímavé téma. Svým způsobem jsem optimista a dívám se na věci reálně a beru život tak jak jde.
Ovšem občas mě zaskočí něco s čim se člověk tíž a déle vyrovnává a to je když vám odejde někdo
koho máte rád. Když před pár měsíci můj přítel onemocněl a zjistili jsme o co jde, všichni jsme byli optimisté,
jo zastihli to včas, je to malé to se zastaví, to zvládnem. On sám to nesl hodně statečně a všichni jsme věřili.
Ovšem vše skončilo tak rychle a nečekaně před pár dny a dnes místo toho aby jsme oslavili jeho narozeniny,
jdeme na pohřeb a já píšu tyto řádky, aby jsem si sama sobě ulevila trochu od bolesti a vypsala se alespoň z toho.
Vím, že se s tím jako za poslední roky se vším špatným vyrovnám a zase budu mít úsměv na tváři, ale ta bolest uvnitř bude přetrvávat.
řeřicha
DNEŠNÍ TÉMA ZNÍ: CO ČECH TO PESIMISTA? Pište mi své názory na to, zda si myslíte, že jsme národ pesimistů, nebo naopak máme spíše úsměv na tváři a bereme život s nadhledem. redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
SNÍŽEK — #28
holky,cítím s váma já přišla o syna,budou to dva roky a před čtyřmi roky o mamku,taky měla rakovinu.Říká se,že čas je nejlepší lékař,ale není to jednoduché ani po letech,nedá se zapomenout,moc mi chybí.
moc děkuji všem za podporu, opravdu i dobrý slovo pomůže věřím že každému v takovéto situaci.
[size= 13px; line-height: 16px]řeřicha
[/size]
Irena Poláková — #23
peetrax — #22 ja se pripojuju, vsechna dalsi slova jsou zbytecna.
Vím, jak je řeřiše. Dne 27.2. mi umřela maminka a taky měla "TO", jenže velké a metastáze. Ani jsem se nestačila pořádně vyplakat a odešel za ní tatínek. Dnes je to týden a den. Naštěstí také nejsem sama, mám báječnou rodinu a do budoucnosti spíš hledím z optimismem. Ale, kdo ví?
vladka006 — #10 Nevím, co říct. Hodně sil vám všem.
To mě moc mrzí. Drž se.
Každý z nás jsme to zažili, že nám odešel někdo hodně blízký.Je to život a každý sám musí najít chuť do další cesty životem.Myslím, že opravdu dobrý krok je ,že jsi to napslala pojmenovala a nedusíš to v sobě.Tak hodně sil....
Řeřicho, drž se
vladka006 — #16 Když mojí kámošce umřel táta a ona to oznámila jiný kámošce, tak ta odpověděla, že jí zase umřel kocour. Úplně bez mrknutí oka. To bude nějakej syndrom necitlivosti.
řeřicho, slova teď mají málo významu, chce to čas, který vás se situací smíří. Upřímnou soustrast. Drž se, jistě máš koho.
Vladi, je to pro člověka šok a těžko se s tím smiřuje. musíš být silná,abys mamince nestěžovala situaci více. Možná se mi to lehce říká,ale snad to je proveditelné! Ať to v rámci možností jde dobře.
Dante Alighieri — #15 Já nevím. Ale ona takhle reaguje skoro vždy. Chápu, že je to šok. Když kdokoliv řekne, že je marod, nebo se mu stala nějaká nespravedlnost, tak na to odpoví, no ale co já a začne vyprávět nějakou svou příhodu. Přitom ty její nejsou ani zdaleka tak strašné.Ty svoje trable vždycky hodně prožívala. Zdědila asi po předcích pesimistickou povahu.
Snažím se její reakci pochopit. Určitě jí to taky štve. Ona bydlí dost daleko a mamku dlouho neviděla a ani jí nikdy neviděla bezprostředně po chemoterapiích. Já jí vozila z chemo domů a ml. ségra jezdila aspoň na víkendy uklidit, uvařit, někam vytáhnout tu nejmladší, ať přijde na jiný myšlenky, tak jsme v obraze, co to s člověkem dělá. Nejstarší ségra tu rakovinu bere něco jako horší angínu. Když k mamce jela, tak to bylo vždy, když mamka byla relativně v pohodě. Jen víc unavená.
vladka006 — #13 Myslim, že spousta lidí, když se dozví nějakou tragédii, na to neumí reagovat. Nebo je ségra prostě taková a řekla by to v každým případě?
vladka006 — #13 Držte se, holky, všechny.
ToraToraTora — #11 Dante Alighieri — #12 Fakt si člověk uvědomí, že 99% jeho neřešitelných trablů jsou de facto koniny, kterýma zbytečně mrhá čas. Každá taková událost posune nejen nemocného někam dopředu, ale i jeho okolí.
Největší šok pro mě byl, když tohle telefonuju dvěma ségrám, ta třetí a nejmladší to ještě neví. Mladší je z toho v prd... stejně jako já a nejstarší mi řekne - Mě je taky blbě, mám zánět trojklanného nervu. To bych se posr...
vladka006 — #10
Dokud nejde o život, nejde fakt o nic. Hodně sil!
vladka006 — #10
a jedno pro řeřichu 
Mnoho síly řeřicho. Před chvilkou jsem měla telefon od mamky. Už jí optimismus po dvou letech boje přechází. Verdikt doktorů - už musíte jen dožít. Je to opravdu hodně bolestivé. Mám ještě 15 letou ségru. Nejdřív bylo přání mé mamky vidět ségruši tančit na maturitním večírku, teď je přání - vědět, na jakou školu se dostane.
Život nám do cesty narafičí nejednu bolest.