Když ho po nějakém čase našla pod stromečkem, byla zklamaná a kožíšek nikdy nenosila. Proč? To se už dočtete v jejím poutavém a tak trochu dojemném příspěvku.

Jako dítě jsem toužila mít kožíšek a každé vánoce jsem byla zklamaná, když jsem pod stromečkem nenašla vytoužený dárek. Kožíšek tam sice občas byl, ale živej v podobě králíčka a nebo morčáka a já postupem času byla radši za tyto živé kožíšky a po onom módním doplňku už jsem toužit přestala.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem asi v 16 letech najednou objevila pod stromečkem kožich. Rodiče čekal, jak budu nadšená, ale já jsem byla zklamaná a nemohla jsem ani projevit tu správnou radost, ten kožich totiž byl z králičí kůže a navíc i jeho barva černo bílá, byla stejná jako zbarvení mého králíčka.

Dodnes si pamatuji jak jsem se vždy snažila vymluvit z toho, abych si kožich nemusela obléknout a zároveň neranila rodiče.

Postupem času se uložil do skříně a já raději nosila bundu, ale kožíšky chovám dodneška, už jenom v podobě kočiček a pejska a když se přijdou přitulit tak i pěkně zahřejou.

Je tomu už pěkná řádka let, co jsem se vdala a přestěhovala a jaké bylo mé překvapení, když jsem nedáno vyklízela půdu po rodičích a ve skříni jsem objevila zabalený a už částečně vypelichaný můj první a zároveň poslední kožich.

Pěkný den přeje řeřicha

Milá řeřicho, to by mě asi také ranilo. Je divné, že si to vaši rodiče tenkrát neuvědomili

A co vy, milé ženy-in? Máte také nějaký příběh, který se váže k dnešnímu tématu? Máte doma jiný kožíšek, než živý? Je to kožich v podobě kabátu, paleta nebo třeba štoly? Nosíte je?

Napište nám na redakce@ena-in.cz

 

 

 

Reklama